V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

FISCHEROVÁ, Táňa/Taťána

Táňa/Taťána FISCHEROVÁ (* 6. 6. 1947 Praha)  – herečka a politička; dcera divadelního režiséra Jana Fischera (1921–2011). Čtyři roky působila v dětském pěveckém sboru prof. Branislavové, se kterým se poprvé dostala do rozhlasového studia. Po maturitě na Střední všeobecně vzdělávací škole studovala dva roky herectví na JAMU (1965–1967), ale studia opustila kvůli nabídce pohostinského účinkování v Činoherním klubu v Praze, kde pak získala stálé angažmá (1970–73). Vedle hereckých úkolů (Lulu v Pinterových Narozeninách, Bibi Hrdinová ve hře Aleny Vostré Na ostří nože, Aňa ve Višňovém sadu, Nataša v Gorkého dramatu Na dně, Marka ve Zlatém kočáru, Soňa ve Strýčku Váňovi) se zde představila v recitálech dvojice Vodňanskýa Skoumal S úsměvem idiotaHurá na Bastilu. Od roku 1973 hrála v Divadle Jiřího Wolkera (Sen noci svatojánské, Zdravý nemocný) a roku 1977 se stala herečkou ve svobodném povolání. Hostovala v Krajském divadle v Kolíně (Rváč), Laterně magice (Černý mnich, Vivisekce, Rváč), účinkovala v inscenacích volného sdružení herců Studio Bouře (Bouře, Maškaráda, Lásky hra osudná aneb Revizor na Žižkově, Večer tříkrálový, Othello) a ve Viole (Punčochář). Jako představitelka introvertních ženských postav se smyslem pro psychologickou analýzu charakteru i pro tragikomickou polohu spolupracovala na jevišti často s režiséry J. Kačerem, E. Schormem a Antonínem Mášou. V televizi pravidelně uváděla kulturní a vzdělávací pořady Hudební kronikaČerné perličky. Ve filmu debutovala ještě polodětskou rolí v Čechově špionážním dramatu Kohout plaší smrt (1961). Znovu se na plátně objevila jako studentka Helena Jidášová v povídce J. Menzela Zločin v dívčí škole ze stejnojmenného detektivního triptychu (1965). Její dívčí půvab i projev zaujal režiséra Antonína Mášu natolik, že ji obsadil do všech svých stěžejních filmů, většinou společenských moralit s tématem krize intelektuála, kde vytvořila menší i velké postavy znepokojivě tajemných a koketních dívek (Bloudění, 1965; Hotel pro cizince, 1966; Ohlédnutí, 1968) a později intelektuálně založených zralých žen (Skřivánčí ticho, 1989; Byli jsme to my?, 1990). Po drobných rolích (Dvě věci pro život, 1972; Záchvěv strachu, 1983) se výtečně zhostila úlohy temperamentní Aleny, o jejímž milostném soužití se stárnoucím profesorem (M. Kopecký), který se vyrovnává s možností nevyléčitelného onemocnění, vypráví hořká komedie Jaromila Jireše Prodloužený čas (1984). V Jirešově následujícím, tematicky i žánrově zcela odlišném snímku Lev s bílou hřívou (1986), evokujícím tvůrčí i citové vzněty skladatele Leoše Janáčka, ztělesnila spisovatelku Gabrielu Preissovou. Do dobových kostýmů byly oděny také její další film. postavy: královna v pohádce A. Kachlíka O zatoulané princezně (1988), kněžna v Soukupově historickém snímku Divoká srdce (1989) a maminka titulní hrdinky (L. Jelínková) v psychologickém dramatu K. Kachyni podle Olbrachtovy předlohy Hanele (1999). Hrála také v řadě tv. inscenací (Josefína, 1968; Obyčejná historie, 1982; Robotóza, 1985; Modrý den, 1994; Ani svatí, ani andělé, 2001; Operace Silver A, 2007), výjimečně i v seriálech (Lékař umírajícího času, 1984; Konec velkých prázdnin, 1996). Od počátku 90. let se angažuje v charitativních a ekologických záležitostech (členka různých nadací a sdružení, např. Nadace Vize ’97, Remedium, Amnesty International) a v politickém životě (od roku 2002 poslankyně Poslanecké sněmovny parlamentu České republiky). S M. KubišovouJ. Kačerem moderuje pravidelně Adventní koncerty a působí v Lyře Pragensis. Autorka povídkových knih Lydiiny dveře (1994), Bílý den: …a jiné příběhy (1999) a Jeden čas seje, jeden plody sbírá (2002). Svědectví o svém životě, práci a postojích shrnula ve spolupráci s Danielou Brůhovou v knize rozhovorů Táňa Fischerová: nežít jen pro sebe (2002). Režisér Petr Slavík o ní natočil dokument 13. komnata Táni Fišerové (2006).

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!