FILIP, Adolf

Adolf FILIP (* 8. 1. 1931 Pardubice, † 25. 6. 2007 Praha) – herec; otec kytaristky a zpěvačky Lenky Filipové (* 1954). V dětství poznal zblízka zákulisí Východočeského divadla, kde si jeho otec, který jinak pracoval na dráze, přivydělával jako kulisák. Herecké vzdělání získal na DAMU, po jejímž absolvování (1955) sbíral pět sezon profesionální zkušenosti v souboru Vesnického divadla, respektive Státního zájezdového divadla. Z následného angažmá ve Východočeském divadle v Pardubicích (1960–67) zamířil do Prahy, kde byl nejprve členem Divadla Jiřího Wolkera (1967–72) a pak nalezl domovskou scénu v libeňském Divadle S. K. Neumanna, respektive Divadle pod Palmovkou. V posledních letech účinkuje v inscenacích obnoveného Divadla Na Fidlovačce. Už jeho první dvě film. role lesníka (Vstup zakázán, 1959) a policisty (Dýmky, 1966) naznačily typové určení jeho následujících, téměř padesáti postav, jimiž od počátku 70. let hojně zaplňoval normalizační kinematografii. Objevoval se vesměs v menších rolích příslušníků bezpečnosti a kriminalistů (Zatykač na královnu, 1973; Zlá noc, 1973; Běž, ať ti neuteče, 1976; Případ mrtvých spolužáků, 1976; Příště budeme chytřejší, staroušku!, 1982; Mravenci nesou smrt, 1985; Není sirotek jako sirotek, 1986), vedoucích pracovníků (Dvojí svět hotelu Pacifik, 1975; Na pytlácké stezce, 1979; Za trnkovým keřem, 1980), podnikových ředitelů (Na koho to slovo padne…, 1979; Výjimečná situace, 1985; Mladé víno, 1986), mistrů (Kariéra, 1984), uvědomělých funkcionářů (Ať žijí duchové!, 1977), otců (Muž s orlem a slepicí, 1978; Jak svět přichází o básníky, 1982; Jak básníkům chutná život, 1988) a zemitých venkovanů (Tam, kde hnízdí čápi, 1975; Bouřlivé víno, 1976; Honza málem králem, 1976; Vražedné pochybnosti, 1978; Láska s vůní pryskyřice, 1984). Hlavní roli uvězněného antifašisty Mareše, který uprchne s norským chlapcem (V. Dlouhý) z nacistického výcvikového střediska psů, mu svěřil Stanislav Černý ve své režijní prvotině Počkám, až zabiješ (1973). Vězněm nacistů pak byl i ve snímku Kukačka v temném lese (1984). Zahrál si také lékaře (Písně by neměly umírat, 1984) a další epizody (Zralé víno, 1981; Poločas štěstí, 1984; Zvláštní bytosti, 1990).Naposled si zahrál v českém snímku Vekslák aneb staré dobré časy (1994). Svou tvář propůjčil několikrát komunistickému politikovi Antonínu Zápotockému na plátně (Dvacátý devátý, 1974) a tv. obrazovce (seriály Dlouhý čas naděje, 1984; Gottwald, 1986). Náročnější úlohu psychicky labilního manžela zavražděné překupnice drog (J. Andresíková) vytvořil ve Fukově kriminálním filmu Zlaté rybky, 1977. Obdobné typy hrál často v tv. inscenacích a filmech (mj. Raport, 1968; Chléb a písně, 1971; Lidé na křižovatce, 1971; Hodina pravdy, 1972; Tobě hrana zvonit nebude, 1973; Jak se naučit švédsky, 1979; Anna Proletářka, 1980; Rubikova kostka, 1984; Arabesky, 1987; Chybná diagnoza, 1990; Netrpělivost srdce, 1995; Králův šašek, 1997; Kožené slunce, 2002) a mnoha seriálech (30 případů majora Zemana, 1974–79; Muž na radnici, 1976; Dnes v jednom domě, 1979; Sanitka, 1984; Rozpaky kuchaře Svatopluka, 1984; Slavné historky zbojnické, 1985; Rodáci, 1987; Druhý dech, 1988; Cirkus Humberto, 1988; Případ pro zvláštní skupinu, 1989; Dobrodružství kriminalistiky, 1989; O zvířatech a lidech, 1994, Hospoda, 1996; Zdivočelá země, 1997; Hotel Herbich, 1998; Četnické humoresky, 2000 a Černí Andělé, 2001).Věnoval se také dabingu, i když jen zřídka. Před kamerou stál naposled v zahraničním snímku natáčeném u nás (Devátý den/Der neunte Tag, 2004). Roku 1985 byl jmenován Zasloužilým umělcem. Nadace Život umělce mu udělila cenu Senior Prix (2002).

Váš e-mail
E-mail příjemce

FILIP, Adolf

Odeslat odkaz na heslo Adolf FILIP