V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

FIALA, Eman/Emanuel

Eman/Emanuel FIALA (* 15. 4. 1899 Praha, † 24. 6. 1970 Praha)herec, skladatel, klavírista a dirigent; syn film. herce K. Fialy (1) a nevlastní bratr herce Ference Futuristy. Pocházel z rozvětvené rodiny s bohatou hudební tradicí. Hudebně se školil u Františka Černého na Vinohradech a na pražské Konzevatoři (1914–17) studoval hru na varhany (u Jaroslava Křičky a B. A. Wiedermanna), skladbu (u Vítězslava Nováka a J. Křičky) a dirigování (u Františka Spilky). Začínal jako kapelník v Divadle Rokoko (1917), byl členem Červené sedmy, pro kterou napsal řadu písní. Pak opět působil v Rokoku a s K. Hašlerem ve Varieté, úzce spolupracoval s V. Burianem, Ferencem Futuristou, S. Rašilovem a dašími ve scéně Bum a v Revoluční scéně, kde psál též scénickou hudbu. Úspěšně si počínal v Aréně na Smíchově a znovu v Divadle Rokoko jako skladatel, kapelník a herec v mnoha revuích. Po osvobození nastoupil s Ferencem Futuristou ve scéně FF (palác Kotva), kde působil až do bratrovy smrti (1947). První krůčky před kamerou učinil na samém konci 1. světové války v roličce číšníka ve film. komedii Olgy Rautenkrantzové a J. S. Kolára Učitel orientálních jazyků (1918). Do konce němé éry se objevil v téměř třicítce filmů, ovšem většinou ve vedlejších úlohách, z nichž některé jasněji signalizovaly jeho komediální i dramatické vlohy: ševcovský učedník zvaný Zrzek z komedie S. Innemanna Venoušek a Stázička (1922), císařský rekrut a v civilu krejčí Mrnka z komedie P. Pražského Šest mušketýrů (1925), stálý host vykřičené hospody souchotinář Eda z Pražského dramatu Batalion (1927), nešťastný Josífek z melodramatu M. Friče Páter Vojtěch (1928). Často vystupoval ve dvojici s bratrem Ferencem, se kterým vytvořil zajímavou vodnickou dvojici v němé i zvukové adaptaci Jiráskova dramatu Lucerna (1925, 1938) K. Lamače. S nástupem zvuku mohl ještě víc rozvinout svůj komický projev v rázovitých figurkách dobromyslných človíčků, kterým život ani trochu nenadržuje, jimiž zalidnil neuvěřitelných na 170 filmů. Jeho doménou byly postavy skladatelů (Advokátka Věra, 1937), dirigentů (Minulost Jany Kosinové, 1940; Hotel Modrá hvězda, 1941; Těžký život dobrodruha, 1941; Nikdo nic neví, 1947; Cirkus bude!, 1954) a hudebníků, vesměs pianistů (Batalion, 1937; Otec Kondelík a ženich Vejvara, 1937; Muzikantská Liduška, 1940; Muzikant, 1947; Obušku, z pytle ven!, 1955; Dařbuján a Pandrhola, 1959; Srpnová neděle, 1960). Mnohokrát se měnil v listonoše (On a jeho sestra, 1931; Přijdu hned, 1942; Léto, 1948; Racek má zpoždění, 1950), holiče (Cestou křížovou, 1938; Dobře situovaný pán, 1939), fotografy (Pobočník Jeho Výsosti, 1931; Lelíček ve službách Sherlocka Holmese, 1941; Slávko, nedej se!, 1938; Pára nad hrncem, 1950), učitele (Loupežník, 1931; Filosofská historie, 1937; Vstanou noví bojovníci, 1950; Divotvorný klobouk, 1952), kupce, prodavače a kramáře (Děvče z předměstí, 1939; Městečko na dlani, 1942; Parohy, 1947; Roztržka, 1956), drobné úředníky (To neznáte Hadimršku, 1931; Panenka, 1938; Temno, 1950), nejrůznější řemeslníky (Revisor, 1933; Barbora Hlavsová, 1942; Byl jednou jeden král…, 1954), hajné (Žíznivé mládí, 1943; O ševci Matoušovi, 1948), rybáře (Karel a já, 1942; Řeka čaruje, 1945; Měsíc nad řekou, 1953). Později převažovaly roličky strážníků (Nejlepší člověk, 1954; O věcech nadpřirozených, 1958), zřízenců a pomocníků (Poslední mohykán, 1947; Posel úsvitu, 1950), vrátných (O medvědu Ondřejovi, 1959; Chlap jako hora, 1960; Hledá se táta!, 1961; U telefonu Martin, 1966), hlídačů (Hlavní výhra, 1959; Valčík pro milión, 1960), pacientů (První políbení, 1935), venkovanů (Vzbouření na vsi, 1949; Slepice a kostelník, 1950; Usměvavá zem, 1952; Hořká láska, 1953; Procesí k panence, 1961) a dědů (Kouzelný den, 1960; U nás v Mechově, 1960; Oranžový měsíc, 1962). K větším rolím, v nichž vynikla jeho komika až dětsky naivních rysů i tragikomických tónů, patří jeho fotbalový fanoušek, syn krejčího Habáska (J. Plachta), v komedii S. Innemanna Muži v offsidu (1931), pianista Lojzík Chrastil v Cikánově dramatu Batalion (1937), fanfarónský italský učitel zpěvu Bianchini v parodii M. Friče  Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář (1949), lovec zmijí Domáček zvaný Haďař v komedii V. Wassermana Plavecký mariáš (1952) anebo trucující trestanec-ministrant Josef Šejba z Hubáčkovy komedie Haškovy povídky ze starého mocnářství (1952), ale mnoho diváků si ho vybaví jako otrlého pianistu z často reprizované Brdečkovy parodie v režii O. Lipského Limonádový Jose aneb Koňská opera (1964). Na několika filmech se podílel scenáristicky a jeho hudba či písně zazněly v pětadvaceti filmech (Muži v offsidu, 1931; Sňatková kancelář, 1932; Pobočník Jeho Výsosti, 1933, Těžký život dobrodruha, 1941; Až se vrátíš…, 1947; Bylo to v máji, 1950). Několikrát se objevil také na tv. obrazovce, v inscenacích Žena pro hrdinu (1962), Romance štědrovečerní (1963), Šlechetný cowboy Sandy aneb Prohraná nevěsta (1964). Roku 1961 byl jmenován Zasloužilým umělcem. Středometrážní film. medailon o něm natočil M. Frič pod názvem Eman Fiala (1961).

 

 

 

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!