V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

FERENC, Futurista

Futurista FERENC vl. jm. František Fiala (* 7. 12. 1891 Mníšek pod Brdy, okres Praha-západ, † 19. 6. 1947 Praha)herec, komik, kabaretiér, zpěvák a režisér; syn herce K. Fialy, nevlastní bratr herce a skladatele E. Fialy, manžel herečky A. Tiché a otec herečky A. Ferencové. Pocházel z umělecky založené rodiny. Vyučil se štukatérem u pražské firmy Popp a Mayer na Vinohradech. Od roku 1908 studoval sochařství na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Pod pseudonymem, který si vytvořil ze jména amerického sochaře Ferenthe a z názvu uměleckého směru futurismus, začal jako zpěvák-kabaretiér na Vinohradech v hostinci U kuřího oka, poté působil v Divadle Rokoko (1918–21, 1927–28), Červené sedmě (1921), Divadle na Královských Vinohradech (1922–24), Komedii (1925), ve smíchovské Aréně (1926) a v Osvobozeném divadle (1929). Nejvíc zaujal jako komik v Tylově divadle v Nuslích (1933, 1935–39, 1941), kde zpíval a hrál hajného Štětivce ve frašce Na tý louce zelený. Za okupace hrál též v Unitarii (1941) a divadle Metropol (1943) až do svého onemocnění (1944). Po osvobození založil spolu s bratrem zábavnou scénu Ference Futuristy v paláci Kotva (1945–46) a krátce před smrtí hrál v obnoveném Divadle V+W. Satirické scénky si často psal sám. Ve figurkách kabaretního charakteru uplatňoval osobitý a excentrický, někdy drsný až drastický humor a vtip, jehož groteskní a šokující účinek podtrhoval mimikou tváře s vypoulenýma očima a nápadnými zuby, verbálním projevem s deformovaným hlasem a neohrabaností těla. Pověst nejpopulárnějšího kabaretního komika mu otevřela cestu do film. ateliérů, kde se uvedl jako režisér, scenárista a herec komedií (Ferenc se žení, 1918). Z dalších dvou desítek němých filmů, většinou komedií nevalné úrovně, vybočuje pouze několik titulů, v nichž dostal závažnější úlohy (Tu ten kámen, 1923; Lucerna, 1925; Ve dvou se to lépe táhne, 1928; Neviňátka, 1929). Zvukový film byl sice k němu štědrý (36 snímků), ale z jeho komického potenciálu nedokázal příliš vytěžit. Mezi figurkami strážných a obecních policajtů, sluhů a komorníků, podomků a zřízenců, hostinských a řemeslníků všeho druhu zůstanou v paměti diváků malíř pokojů Vopička z Krňanského adaptace románu Ignáta Herrmann Otec Kondelík a ženich Vejvara (1937), vodník Ivan z pohádky podle Jiráskovy hry Lucerna (1938) K. Lamače, dobrácký školník Peťule ze studentské komedie M. Friče Cesta do hlubin študákovy duše (1939), ševcovský mistr Nesvačil z komedie Č. Šlégla Venoušek a Stázička (1939), rozšafný továrníkův sluha Ferdinand z komedie V. Slavínského Dědečkem proti své vůli (1939), c. a k. sanytrník Souček z Fričova dramatu Muzikantská Liduška (1940), věrný majordomus Hynek z komedie M. Friče Tetička (1941) a věčně opilý obecní strážník Pazdušek z Binovcova přepisu Drdova románu Městečko na dlani (1942). Častým partnerem před kamerou byl jeho mladší bratr E. Fiala. Kvůli zdravotním problémům se už v poválečném filmu neobjevil. S diváky v kinech se tak rozloučil úlohou kočího Václava z Fričovy komedie Prstýnek (1944). Zanechal po sobě také mnoho gramofonových nahrávek s písněmi různé kvality. Jeho osudy zaznamenala jeho dcera ve vzpomínkové knize Hříchy Anny Ferencové (1991).

 

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!