V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

DVOŘÁK, Josef

Josef DVOŘÁK vl. jm. Josef Voloďa Dvořák (* 25. 4. 1942 Horní Cerekev, okres Pelhřimov)  – herec. Pochází z rodiny drobného obchodníku. Vyučil se automechanikem a po vojně pracoval jako řidič v pivovaru. Na jevišti začínal v ochotnických souborech Slovan a Šídlo v Kadani, kde se díky divadelníkovi Pavlu Fialovi stal roku 1965 členem poetického, tehdy ještě amatérského Kladivadla, které se po přesunu do Ústí nad Labem zprofesionalizovalo. Již v tomto souboru, v němž do roku 1970 slavil první úspěchy, projevil schopnost dravé a provokativní improvizace a živelné komiky, kterou plně rozvinul během svého dlouholetého působení v divadle Semafor (1972–90). Nejdřív hrál s J. Suchým a J. Molavcovou (Kytice, Zuzana v lázni, Elektrická puma, Čarodějky), později zde zformoval samostatnou skupinu s vlastním repertoárem (Má hlava je včelín, S Pydlou v zádech), na kterém se podílel i autorsky. Roku 1991 založil Divadelní společnost Josefa Dvořáka, programově orientovanou na divácky přitažlivé autorské divadlo, v němž je osou každého představení jeho principál (S Pydlou v zádech, Lakomec, Lucerna aneb Boj o Lípu, Čochtan vypravuje, Hadrián z Římsů). Vděčnou platformu pro svou eruptivní, energickou a hravou komiku nalezl na tv. obrazovce, kde si získal oblibu také dětských diváků, pro které vytvořil řadu pohádkových bytostí (zejména vodníků), účinkoval v dětských mládežnických pořadech (Vlaštovka, TKM, Malý tv. kabaret) a neodolatelně interpretoval hrdiny večerníčkových kreslených (Maxipes FíkBob a Bobekkrálíci z klobouku)i loutkových seriálů (Příběhy včelích medvídků). Spolu s J. Bohdalovou také propůjčil hlas figurkám z plasteliny v řadě filmů i seriálů (od Lucie postrach ulice až po Chobotnice ze II. patra). K jeho popularitě přispěly četné role bodrých lidových typů v tv. inscenacích (Sejdeme se v Bethelu, 1979; Dívka světových parametrů, 1979), pohádkách (mj. Čertova nevěsta, 1975; O Terezce a paní Madam, 1976; Traja chrobáci, 1976; Jak Kačenka hledala tátu, 1981; Doktorská pohádka, 1982; O princezně Solimánské, 1984; O chytrém Honzovi, 1985; Jak se mele babí hněv, 1986; Sedm sestřiček, 1988; O princi, který měl smůlu, 1989; O čarovné laskonce, 1989; O mrňavém obrovi, 1996; Kašpárkovy rolničky, 1999; Peklem s čertem, 2002), a hlavně v nespočetných seriálech (mj. Pan Tau, 1969–74; Byli jednou dva písaři, 1972; Nemocnice na kraji města, 1978, 1981, 2003; Arabela, 1980; Návštěvníci, 1981–83; Malý pitaval z velkého města, 1982; Doktor z vejminku, 1982; Létající Čestmír, 1983; Cirkus Humberto, 1988; Arabela se vrací, 1990–93; Hospoda, 1996; Trapasy, 2007; Inspektor Fousek na stopě, 2007; Ach, ty vraždy!, 2010), z nichž je třeba zvláště zmínit Rozpaky kuchaře Svatopluka (1985), v režii F. Filipa na námět Jaroslava Dietla, kde byl ústřední postavou. Jeho film. bilance s tuctem titulů dokazuje, že na rozdíl od televize nedokázali filmaři patřičně využít jeho potenciál. Na plátně se poprvé mihl jako čeledín mlčky otevírající bránu v historickém filmu H. Bočana Čest a sláva (1968). Mnohem větší roli bláznivého sběratele panenek – jednoho z nápadníků hlavní hrdinky (M. Vančurová) – mu svěřil J. Suchý ve své tragikomedii Nevěsta (1970). Nezvyklou úlohu svůdce ztvárnil v režijním debutu V. Olmera Takže ahoj (1970). Blízká jeho naturelu však byla teprve postava světáckého automechanika Bédy Hudečka, kterou si s chutí zahrál v komedii O. Lipského Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974). V Bočanově komedii Parta hic (1976) se s dalšími členy party horníků účastní experimentu s pitím mléka jako prevence proti silikóze. Jedinou hlavní roli mu nabídla Borkova tragikomedie Lvi salónu (1978), kde se jeho venkovský zedník Fery Kaplan podílí na výstavbě pražského sídliště a prožívá záludnosti velkoměstského života. Na počátku 80. let se objevil v úloze vykutáleného pražského zlodějíčka Píška v Herzově gangsterské parodii Buldoci a třešně (1981) a o deset let později jako herec v pohádce H. Bočana O zapomnětlivém černokněžníkovi (1991). Hlubší dramatické až tragické tóny rozechvěl ve své zatím poslední film. postavě nadporučíka Mazurka ze Sirového adaptace Švandrlíkovy proslulé humoristické knihy Černí baroni (1992). Jeho doménou i nadále zůstává především jeviště a obrazovka, kde se uplatňuje též jako moderátor zábavných pořadů (Šance). S Marií Formáčkovou napsal vzpomínkové knihy Šmátrání v paměti (1996), Šmátrání v paměti II: svět to neviděl, pes to nežral (1998) a Vzpomínání (2006) a Netahej čerta za vousy (2008).

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!