DVORSKÝ, Alois
Alois DVORSKÝ vl. jménem Vaníček (* 24. 10. 1883 Hořice v Podkrkonoší, † 10. 10. 1966 Praha)
–
herec. Kvůli divadlu zanechal studia na obchodní akademii. V letech 1900–23 prošel jako komik řadou venkovských div. společností (např. J. Mušek, J. Burda, J. Blažek), pak už působil výhradně na pražských scénách (Divadla Rokoko, Komedie, Adria, Švandovo divadlo, Malá opereta, Velká opereta aj.). Na jevišti i před kamerou tvořil bystře odpozorované figurky ze všedního života, z nichž největší oblibě se těšily jeho komické portréty upovídaných, nahluchlých, vzteklých, podivínských a potrhlých, ale vcelku dobráckých dědků. Ve filmu začal hrát brzy po svém příchodu do Prahy, a to nejprve v němém filmu, v němž se objevil v epizodních rolích ve dvanácti filmech, např.
Proč se nesměješ (1922),
Únos bankéře Fuxe (1923),
Vyznavači slunce (1925),
Dobrý voják Švejk (1926) a
Neviňátka (1929). Zvukový film ho zaměstnal natolik, že roční přírůstek dosahoval až deseti titulů. Mezi jeho více než sto padesáti figurkami se vyskytují především sluhové a úředníci, pacienti a lékaři, zákazníci a obchodníci, prostí vesničané a měšťané, školníci i profesoři, hudebníci, kostelníci, řemeslníci a listonošové. Z nepřeberné galerie si zaslouží zvláštní zmínku postavy z komedií
M. Friče: psychiatr z adaptace Haškova románu
Dobrý voják Švejk (1931), rozkošný Dobšinský z přepisu Gogolovy satirické hry
Revisor (1933), utlačovaný manžel Cafourek z film. přepisu Šamberkovy div. komedie
Jedenácté přikázání (1935), zvoník Čejka z komedie
Prstýnek (1944). V obdobých postavičkách – ovšem už ve věku staříků – pokračoval i v poválečném období ve filmech
M. Friče (
Čapkovy povídky, 1947;
Zocelení, 1950;
Bylo to v máji, 1950), ale i Krškových (
Posel úsvitu, 1950;
Mikoláš Aleš, 1951;
Mladá léta, 1952),
Machových (
Nikdo nic neví, 1947;
Vzbouření na vsi, 1949;
Hrátky s čertem, 1956;
Florián, 1961). Ještě po osmdesátce udivoval na plátně mimořádnou čiperností, naposledy v dětské komedii Věry Plívové-Šimkové
Káťa a krokodýl (1965), ve
Fričovy komedii
Bílá paní (1965) a Vorlíčkově parodii na komiksovou literatur
Kdo chce zabít Jessii (1966). Zachytila ho i tv. kamera v dětském filmu
Modrý autobus (1963) a vůbec naposled v seriálu
Klapzubova jedenáctka (1968). Většina diváků si ho nejspíše vybaví jako nerudného majitele vily a vášnivého filatelistu, jemuž známky čas od času „provětrají“
Voskovec a
Werich, než jejich „plotostřižna“dokončí dílo zkázy v komedii
Hej-Rup! (1934).