V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

DVORSKÁ, Milena

Milena DVORSKÁ provdaná Krausová (* 7. 9. 1938 Prostějov, † 22. 12. 2009 Praha)  – herečka; matka kameramana Jakuba Dvorského (* 1973). Vyrůstala v prostějovské sladovně, kde byl otec zaměstnán jako úředník, maminka pracovala jako švadlena v oděvních závodech. I když od dětství ráda navštěvovala divadlo a sama ochotnicky hrála, po skončení měšťanské školy začala studovat zdravotnickou školu. Náhodné setkání s J. Werichem v šatně prostějovského divadla, kde hostoval s estrádním programem, rázem změnilo její život. Její zjev a půvab (štíhlá, se záplavou kaštanových vlasů, jemná tvář a zajímavě vykrojené rty) Wericha okouzlil natolik, že ji doporučil režiséru Bořivoji Zemanovi pro postavu Marušky, nejmladší a nejskromnější ze tří královských dcer, do připravované film. pohádky Byl jednou jeden král… (1954). Na úspěšný debut před kamerou, kde zaujala svou dívčí přirozeností, navázala úlohami moderních emancipovaných děvčat v poplatných, avšak divácky velmi úspěšných komediích. Její Věra Matoušková ze Zemanova Anděla na horách (1955) si svým sympatickým vystupováním získá přízeň svého budoucího tchána – mrzoutského a přísného revizora pražského Dopravního podniku Anděla (J. Marvan). Vtipnou členku tanečního souboru Olinu hrála v Zatoulaném dělu (1958) J. Macha. Souběžně se slibně se rozvíjející film. dráhou vystudovala herectví v ročníku R. Lukavského na DAMU (1960) a nastoupila do angažmá v nově zformovaném souboru Divadla E. F. Buriana v Praze, jehož členkou byla až do jeho zániku (1991) s výjimkou let 1970–72, kdy působila u O. Krejči v Divadle za branou. Počátkem 90. let pracovala krátce v dopisovém oddělení kanceláře prezidenta republiky a poté se vrátila do načas obnoveného Divadla za branou II (Dialogy karmelitek), po jehož opětovném zrušení (1995) odešla do předčasné penze. Na sklonku dekády působila v Divadle Na Fidlovačce (Fidlovačka, Thyl Ulenspiegel, Šumař na střeše) a v posledním období účinkovala v zájezdových inscenacích Divadelní společnosti Háta (Klíče na neděli, Když ty, tak já taky, miláčku). Na jevišti dokázala svůj dívčí atraktivní typ postupně zúročit v dramaticky náročných úlohách, které s přibývajícím věkem obohacovala o další výrazové a charakterové tóny (titulní hrdinka dramatu Anna Christie, Jessica v Sartrových Špinavých rukách, Polly v Žebrácké opeře, Helena v R.U.R., Titanie ve Snu noci svatojánské, Irina ve Třech sestrách, Regan v Králi Learovi, Glafíra v Jegoru Bulyčovi, Arkadinová v Rackovi ad.). V polovině 60. let zaměnila na plátně dívčí postavy za úlohy mladých žen. Z kategorie jejích současných hrdinek vyniká zejména zakřiknutá a svým manželem ovládaná vedoucí pošty Kaplanová, které teprve setkání s podvodníkem (J. Sovák) pomůže vrátit sebevědomí, v komedii M. Friče Nejlepší ženská mého života (1968). Častěji však v tomto období oblékala dobové kostýmy, např. jako sličná choť hraběte Valdštejna (V. Brabec) na návštěvě u stárnoucího záletníka Casanovy (F. Le Breux) v Krškově romantické historické komedii Poslední růže od Casanovy (1966), jako travička a hostinská Zuzana v závěrečné staropražské legendě z Makovcova povídkového snímku Pražské noci (1968) nebo jako herečka Ida Ferrierová, jedna z žen procházejících pestrým životem spisovatele Alexandra Dumase st. (M. Štěpánek), v životopisné komedii K. Kachyni Tajemství velikého vypravěče (1971). Od počátku 70. let začaly přibývat v její filmografii postavy laskavých a starostlivých maminek (Láska, 1973; Anna, sestra Jany, 1975; Odysseus a hvězdy, 1976; Neohlížej se, jde za námi kůň!, 1979; Něco je ve vzduchu, 1980; Citová výchova jednej Daše, 1980) a různé typy manželek. Její mužské protějšky hráli např. V. Brabec (Kapitán Korda, 1970; Adam a Otka, 1973), J. Somr (Vražda v hotelu Excelsior, 1971), V. Menšík (Hrozba, 1978), J. Sovák (Tie malé výlety, 1972), J. Faltýnek (Neohlížej se, jde za námi kůň!, 1979) a L. Munzar (Anna, sestra Jany, 1975; Něco je ve vzduchu, 1980; Pod nohama nebe, 1983). Do říše pohádek ji zavedly úlohy čarodějnice (Malá mořská víla, 1976), královny (Jak se budí princezny, 1977), chůvy (Šípová Růženka, 1990) a matky vesnického hrdiny (Z pekla štěstí, 1999; Z pekla štěstí 2, 2001) a kuchařky (Ať žijí rytíři!, 2009). Ačkoliv nikdy neinklinovala ke komice, komediální poloha jí nebyla zcela cizí, jak dosvědčují postavy manželky řidiče Pávka (M. Labuda) v komedii J. Menzela Vesničko má středisková (1985) a skladnice Outratové v komedii O. LipskéhoMarečku, podejte mi pero!“ (1976). Od poloviny 80. let se na plátně objevuje sporadicky a většinou v postavách životem poněkud znavených žen: disidentka Milena ve společenském dramatu I. Pavláskové Corpus delicti (1991), matka hlavní hrdinky (V. Freimanová) v Brabcově psychothrilleru Holčičky na život a na smrt (1996), ustaraná matka mladého nezakotveného umělce (T. Hanák) ve Vorlově hořké komedii Kamenný most (1996) a vesnická prodavačka v teenagerské komedii Iva Macharáčka Panic je nanic (2006). S diváky v kinech se rozloučila roličkou tajemné ženy v Jandourkově dobrodružném rodinném filmu s prvky fantasy Maharal – Tajemství talismanu (2007). Uplatňovala se i ve slovenských filmech (Jeden deň pre starú paniu, 1966; Tie malé výlety, 1972; Citová výchova jednej Daše, 1980; Predčasné leto, 1982; Šípová Růženka, 1990; Let asfaltového holuba, 1990) a tv. produkcích různých proveniencí. Vedle půl stovky filmových rolí hrála desítky postav emancipovaných žen, učitelek, lékařek, novinářek, ale i manželek a matek v tv. inscenacích a filmech (Rok života, 1960; Tříminutový rozhovor, 1960; Dlouhý podzimní den, 1961; Němci, 1961; Kluk, 1964; Hra o životě a smrti, 1965; Lysistrata, 1965; Ministerstvo strachu, 1966; Poslední opona, 1967; Rekviem za kouzelnou flétnu, 1968; Rozhovory, 1969; Jádro věci, 1969; Alexandre Dumas starší, 1970; Zajatec šílenství, 1971; Moc bez slávy, 1972; Libuše, 1974; Břízky, 1976; Cesta domů, 1978; Zítřek bez záruky, 1978; Důkaz, 1980; A na konci je začátek, 1981; Plášť Marie Terezie, 1982; Rovnováha, 1983; Záviš a Kunhuta, 1984; Trvale jasno, 1985; Vysoká hra, 1986; Zatmění všech sluncí, 1987; Kdo ví, kdy začne svítat...?, 1988; Husarská čest, 1990; Navštívení, 1993; Posel, 1994; Znásilnění, 2000; Den, kdy nevyšlo slunce, 2000; Muž, který vycházel z hrobu, 2001; Stříbrná vůně mrazu, 2005), pohádkách (Sedmero krkavců, 1967; O bílém jadýrku, 1983; O spící princezně, šípkových růžích a uražené víle, 1983; Koloběžka první, 1984; Až já budu královna, 1984; O Popelákovi, 1986; O nejchytřejší princezně, 1987; O princezně na klíček, 1987; Pohádka o touze, 1991) bakalářských příbězích a seriálech (Tři chlapi v chalupě, 1962; Pan Tau, 1970; 30 případů majora Zemana, 1974–79; Zkoušky z dospělosti, 1980; Malý pitaval z velkého města, 1982; Bylo nás šest, 1985; Rodáci, 1987; Chlapci a chlapi, 1988; Malé dějiny jedné rodiny, 1988–89; Detektiv Martin Tomsa, 1996; O ztracené lásce, 2001; Ulice, 2005–07; Letiště, 2007). Pravidelně se věnovala práci v rozhlase a dabingu. Před „sametovou revolucí“ i po ní prokazovala občanskou angažovanost. Od počátku 90. let budil až do konce jejího života pozornost médií její problematický vztah s dcerou Lucií, která s ní před 18 lety zpřetrhala veškeré kontakty, když založila početnou rodinu se sektářem Janem Dvorským známým pod přezdívkou Parsifal Imanuel, s nímž se ukrývala v zahraničí. S Lubošem Nečasem napsala knihu svých vzpomínek Milena Dvorská: vyprávění o životě… (2006). Pavel Nosek natočil její půlhodinový medailón (2007) pro cyklus ČT Po stopách hvězd. Jana Klusáková s Kamilou Vondrovou zaznamenaly její zpověď v pořadu 13. komnata (2008).

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!