DUŠEK, Jaroslav
Jaroslav DUŠEK (* 30. 4. 1961 Praha)
–
herec a divadelní režisér; manžel herečky Ivety Duškové. Od dětství byl ovlivněn divadlem Semafor, kde pracovali jeho rodiče (otec jako osvětlovač a matka jako barmanka). Po studiu na pražském gymnáziu Budějovická, kde mu učarovalo Nedivadlo
I. Vyskočila a
P. Boška, prošel několika manuálními povoláními (topič, hlídač, strojník, uklízeč). V roce 1981 založil se spolužákem Janem Bornou divadlo Vizita (
Srslení, 1981;
Kostky, 1982;
Statek, 1986). Soubor, v němž se s kolegou
M. Zbrožkem a dalšími věnuje hrané improvizaci, dodnes existuje (působil mj. v divadle Archa a divadle Ponec). Pravidelně hostuje v divadle Sklep, ale objevuje se i na jiných pražských scénách, např. v Divadle Na Jezerce (
Manželské vraždění). Byl spoluzakladatelem dnes už neexistujících rádií Mama a Limonádový Joe. Před kamerou, ovšem televizní debutoval ve filmu
Prokop Diviš (1977) a po dlouhé pauze si zahrál v seriálu
My holky z městečka (1986). Teprve poté získal zkušenosti i před film. kamerou, a to už výraznými vedlejšími rolemi ve filmech tvůrců z okruhu divadel Pražské pětky (
Pražská pětka, 1988;
Vrať se do hrobu, 1989;
Kouř, 1991;
Don Gio, 1992;
Kamenný most, 1996). Do diváckého povědomí se zapsal rolí snaživého tělocvikáře Saši Mašlaně v Hřebejkově retrokomedii
Pelíšky (1999). Obdobné rysy oportunismu, malodušnosti a hlouposti projevují i jeho vedlejší postavy z dalších Hřebejkových filmů: čechoněmecký kolaborant Horst Prohaska v protektorátní tragikomedii
Musíme si pomáhat (2000; nominace na Českého lva), ředitel školy Míla Břečka v normalizační hořké komedii
Pupendo (2003; nominace na Českého lva) a rasistický fotbalový rowdie zvaný Plukovník ve smutné komedii ze současnosti
Horem Pádem (2004). Z této galerie nevybočují ani hajný Ludva ze Slámovy hořké komedie
Divoké včely (2001), řídící učitel Tkáč z
Trojanovy vesnické balady podle próz Květy Legátové
Želary (2003), slepý filozof dr. Reiniš z Dobešovy hororové komedie
Choking Hazard (2004), ředitel blázince doktor Murlloppe ze Švankmajerova filozofického hororu Šílení (2005), přednosta železniční stanice Anton Janský z Göblovy a Švejdovy smutné „železničářské“ komedie
Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí (2006), opatrnický oportunista Gustav z koprodukční tragikomedie ze srpna 1968
Operace Dunaj (2009) polského režiséra Jacka Glomba, ani náměstek a posléze vicepremiér Vlastimil Klein z Havlova zfilmování vlastní hry
Odcházení (2011). Uznávaný amatérský filmař Pavel Dražan využil jeho výrazové schopnosti ve své celovečerní prvotině, experimentální alegorii
Jarmareční bouda (2010). Hrál také v tv. filmech
Ten, který má být zavřený (1991),
Dobré bydlo (1994),
Věk vodnáře (1999),
Společník (2003) a
Šejk (2009). Namluvil animovaný večerníčkový seriál
O Kanafáskovi (2004). Velkou popularitu získal díky své schopnosti improvizace, břitkému vtipu a originálnímu smyslu pro ironický humor jako moderátor kulturních akcí (Český lev, Festival FAMU) a tv. pořadů (
Přesčas); svůj um uplatnil i v tv. sérii
Taxi, prosím. Je autorem scénářů k tv. multimagazínu
Dokoláč a se skladatelem Martinem Smolkou napsal libreto k opeře s hokejovou tematikou
Nagano pro Národní divadlo. Do roku 2000 vyučoval na někdejší lidové konzervatoři, pak na Konzervatoři Jaroslava Ježka, na FAMU a DAMU.