BALDOVÁ, Zdeňka

Zdeňka BALDOVÁ (* 20. 2. 1885 Česká Třebová, † 26. 9. 1958 Praha) – herečka; manželka divadelního režiséra a dramatika Karla Huga Hilara (1885–1935). Navštěvovala průmyslovou školu a současně studovala jazyky a hudbu. Její herecký talent se na samém počátku formoval v ochotnických spolcích Žižkovan a Pokrok, kde ji roku 1907 objevil a angažoval František Adolf Šubert (1849–1915), tehdy ředitel Městského divadla na Královských Vinohradech. Odtud přešla roku 1922 s manželem do Národního divadla, v jehož angažmá setrvala až do smrti. Nejprve hrála naivní dívky a milovnice a postupně byla obsazována především do komických rolí, které obohacovala hlubokou vřelostí, úspěšně vytvářela maloměšťácké a lidové typy: Fanka v Čapkově Loupežníkovi, Tekla v Gogolově Ženitbě, Polina v Gorkého Nepřátelích, Dulská v Morálce paní Dulské. První herecký vklad do filmu učinila v němém melodramatu Neznámé matky (1921) a další zkušenost před kamerou získala až ve zvukové éře, když ztvárnila Ferdyšovu odvrhnutou milenku Irmičku v Kodíčkově adaptaci Langrovy div. komedie Obrácení Ferdyše Pištory (1931). Po omezené paničce městského hejtmana (J. Marvan) ve Fričově zdařilé film. adaptaci Gogolova Revizora (1933), vdavekchtivé vdově Nykysové v Cikánově veselohře U nás v Kocourkově (1934) a paní domácí Krupkové, matce půvabné Márinky (E. Hálková) ve Vávrově přepisu Jiráskovy novely Filosofská historie (1937), zazářila v roli paní Junkové, ženy prostoduché a důvěřivé, žijící v naivních iluzích o světě a o svých ratolestech ve společenském dramatu M. Friče Lidé na kře (1937). V dalších filmech z konce 30. a první poloviny 40. let ji už režiséři využívají spíše jen jako zavedenou postavu pro mnohdy stereotypní úlohy starostlivých matek (Jarčin profesor, 1937; Škola základ života, 1938; Pacientka dr. Hegla, 1940; Neviděli jste Bobíka?, 1944), zmatkářských manželek nepraktických mužů (Poslední muž, 1934), rozšafných tetiček (Anita v ráji, 1934; Jarka a Věra, 1938; Eva tropí hlouposti, 1939), vyjevených služebných a hospodyň (Na Svatém kopečku, 1934; Tři muži ve sněhu, 1936; Kluci na řece, 1944), bytných (Kdybych byl tátou, 1939) a pokryteckých, pomlouvačných a intrikánských měšťaček (Mravnost nade vše, 1937; Tetička, 1941). I v poválečném období nadále představovala manželky, matky, tety a tchýně (Parohy, 1947; Revoluční rok 1848, 1949; Haškovy povídky ze starého mocnářství, 1952; Zaostřit, prosím!, 1956; Roztržka, 1956; Váhavý střelec, 1956), ale některé její postavy dostávaly už dramatičtější a tragičtější rysy: Židovka Hedvika Kaufmannová v Radokově okupačním dramatu Daleká cesta (1949), rozechvělá paní Hlubinová v Krškově melodramatu podle Šrámkovy hry Měsíc nad řekou (1953). Největšího úspěchu dosáhla až na sklonku života ve dvou postavách, které zaujaly nebývalým rozpětím nálad a odstínů výrazů, navíc střídaných v komediální i vážné poloze, a to v titulní postavě majitelky činžáku, bezcitné ženy, despoticky vládnoucí svému okolí, v Krejčíkově přepisu sociální tragikomedie Gabriely Zápolské Morálka paní Dulské (1958), kde si zopakovala svou slavnou jevištní kreaci, a neméně působivý výkon předvedla v úloze vitální babičky Skořepové v Zemanově komedii Páté kolo u vozu (1958). Krátce po udělení titulu Zasloužilá umělkyně (1953) byla jmenována Národní umělkyní (1955).

Váš e-mail
E-mail příjemce

BALDOVÁ, Zdeňka

Odeslat odkaz na heslo Zdeňka BALDOVÁ