V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

DUBSKÝ, Eduard

Eduard DUBSKÝ vl. jménem Neckář (* 19. 11. 1911 Jihlava, † 2. 3. 1989 Praha)  – herec; otec divadelního česko-švýcarského režiséra a libretisty Ruperta Dubského a bratr Václava Neckáře, který též přijal umělecké jméno Dubský a působil u divadla a jehož synové V. Neckář a Jan Neckář (*1949) se prosadili v populární hudbě. Jako jihlavský herecky zanícený gymnazista byl roku 1931 přijat do souboru zpěvoherní společnosti operetní zpěvačky M. Zieglerové, která v Jihlavě právě hostovala. S dvouletou zkušeností hereckého adepta přešel na jednu sezonu do pražského Tylova divadla v Nuslích. Po vojenské službě pokračoval v div. dráze u venkovské společnosti Jaroslava Bittla (1935–38), pak ve Východočeském divadle v Pardubicích (1938–40) a v činohře Divadla moravskoslezského v Ostravě (1941–45). Po osvobození působil už výhradně na pražských jevištích, nejprve v nově vzniklém Realistickém divadle v Praze (1945–47), pak v Divadle státního filmu (1948–50) a nakonec byl členem Městských divadel pražských (1950–84), kde vynikl díky své kultivované dikci a vybranému vystupování zejména v konverzačním repertoáru (Jak je důležité míti Filipa, Škola pomluv, Fyzikové). V mládí představoval typ noblesního a společenským šarmem oplývajícího milovníka. Tyto rysy si zachoval i s postupujícím věkem v postavách rezervovaných, odměřených a potměšilých elegánů a světáků, nezřídka pochybného morálního profilu, kteří své nekalé úmysly maskují uhlazeným a sebevědomým chováním. Před kamerou začínal již za svého ostravského div. angažmá v krátkých osvětových filmech režiséra Bořivoje Zemana, natáčených v Baťových zlínských ateliérech (Tři knoflíky, 1945) a pak i na Barrandově (Kdo je vinen?, 1946). Byl to právě Bořivoj Zeman, kdo mu také ve svých celovečerních filmech poskytl první velké a jeho hereckému naturelu blízké role: kariéristický poštovní asistent Robert Munk v psychologickém dramatu Mrtvý mezi živými (1947) a velkošmelinář Drahoš Kučera v komedii na aktuální téma Nevíte o bytě? (1947). Většinou hrál vedlejší úlohy fešáckých mužů, mezi nimiž často figurují úředníci (Svědomí, 1948; Zaostřit, prosím!, 1956; Zde jsou lvi, 1958; Případ pro začínajícího kata, 1969), důstojníci různých armád (Malý partyzán, 1950; Pevnost na Rýně, 1962; Hlídač dynamitu, 1963; Atentát, 1964; Maratón, 1969), vedoucí a ředitelé různých zařízení (Nevěra, 1956; Strakatí andělé, 1964; Slečny přijdou později, 1966; U telefonu Martin, 1966; Na kolejích čeká vrah, 1970; Noc klavíristy, 1979). Menší role šlechticů, hodnostářů a intelektuálů vytvořil v historických filmech Václava Kršky (Revoluční rok 1848, 1949; Mikoláš Aleš, 1951; Z mého života, 1955), J. Macha (Paleta lásky, 1976) a Karla Steklého: Svatby pana Voka (1970) a na film. plátně naposled jako kardinál v Pan Vok odchází (1979) . V 80. letech se už na plátně neobjevil. Často účinkoval v rozhlase a rovněž hrál tv. inscenacích (Vyhnanství, 1961; Zločin na Volavčím jezeře, 1961; Ministerstvo strachu, 1968; Chvíle rozhodnutí, 1971; Neameričané, 1973), pohádkách (Hádavá pohádka, 1969; Mrtvý princ, 1971; Nezbedná pohádka, 1976; O líném Honzovi, 1977) i seriálech (Sňatky z rozumu, 1968; Klapzubova jedenáctka, 1967; Hříšní lidé Města pražského, 1968–69; Kamarádi, 1969; Pan Tau, 1969–74; Rozsudek, 1971; 30 případů majora Zemana, 1974–79).
Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!