V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

DOSTALOVÁ, Leopolda

Leopolda DOSTALOVÁ (* 23. 1. 1879 Praha, † 17. 6. 1972 Praha)  – herečka; dcera herečky Marie Horské (1847–1917), sestra herce a divadelního režiséra K. Dostala a spisovatele Adolfa Bohuslava Dostala (1873–1939), manželka operního pěvce Václava Klimenta (1863–1918) a sochaře Karla Dvořáka (1893–1950). Po ochotnických začátcích se herecky školila u Hany Kvapilové (1860–1907). Roku 1901 byla přijata do činohry Národního divadla v Praze, jehož členkou zůstala až do svého odchodu do důchodu (1959) s výjimkou několikaletého angažmá (1920 až 1924) v Městském divadle na Královských Vinohradech (Věc Makropulos, Elektra). Velikostí svého talentu udivovala i ve velmi pokročilém věku, kdy působila v Divadle za branou (1966–72) O. Krejči. Od dívčích rolí postupně vyspěla v moderní tragédku velkého formátu, jejíž doménou se staly antické, klasické i současné hrdinky světového a českého repertoáru (Romeo a Julie, Maryša, Lady Macbeth, Oresta, Faust, Svatá Jana, Matka, Hedda Gablerová, Faidra, Alžběta Anglická). Většinou se jednalo o ženy nešťastné, pokořované a trýzněné, ale zároveň silné, nepoddajné a hrdé, překypující vitalitou, vášněmi i utajenou energií, které interpretovala s heroickým patosem, nervní až expresivní naléhavostí, vnitřní dynamikou a citem pro dramatickou výstavbu role. Svědectví o jejím velkém umění, jímž vládla po více než sedm desetiletí na jevišti, zaznamenala film. kamera pouze v několika nepatrných zlomcích až po její padesátce. Poprvé ji diváci na plátně spatřili jako starou matku chodského rebela Koziny (B. Karen) v historickém dramatuS. Innemanna Psohlavci (1931). Na přelomu 30. a 40. let byla obsazena do šesti filmů různé úrovně i žánru, kde se představila v postavách venkovských i městských starých žen: ředitelka dívčího internátu v Haasově a Holmanově komedii Děvčata, nedejte se! (1937), stařenčina snacha Kostelnička Buryjová v Cikánově přepisu div. dramatu Gabriely Preissové Její pastorkyňa (1938), hraběnka Kate de Milesi v melodramatu L. Broma Bílá jachta ve Splitu (1939), teta Hedvika Balbínová ve Vávrově psychologickém dramatu Kouzelný dům (1939), hrdinčina teta Marta ve Vávrově film. přepisu stejnojmenného Mrštíkova románu Pohádka máje (1940) a statkářka Hojtašová ve Vávrově příběhu Okouzlená (1942). Po válce ztvárnila matku ve slov. dramatu M. Friče Varúj…! (1946) a jako devadesátiletá hrála ještě učitelku v důchodu Zemkovou v Roháčově, Činčerově a Svitáčkově exprimentální komedii pro Expo 67 Kinoautomat: Člověk a jeho dům (1967) a matku hlavního hrdiny-architekta (V. Voska) v Balíkově psychologickém snímku Ta třetí (1968). Objevila se v několika tv. inscenacích (Hoře z rozumu, 1966; Konec velké epochy, 1966; Lucerna, 1967; Zločin pátera Amara, 1968). Knižně publikovala své paměti Herečka vzpomíná (1960, 1964). Jako dvojnásobné laureátce Státní ceny (1924, 1946) jí byl udělen titul Národní umělkyně (1947) a Řád práce (1958). Její tvůrčí portrét zachycují knihy Karla Engelmüllera O slávě herecké (1947), Miroslava Rutteho Šest podob českého herectví (1947) a Emanuela Janského Národní umělkyně Leopolda Dostalová (1948).

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!