V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

DONUTIL, Miroslav

Miroslav DONUTIL (* 7. 2. 1951 Třebíč)  – herec. Vyrostl a umělecky vyzrál v Brně v úřednické rodině. K divadlu měl vždycky blízko, protože rodiče byli nadšenými ochotníky. Původně chtěl být novinářem nebo lesním inženýrem, ale gymnaziální herecká zkušenost v amatérském souboru Debakl a reparát z francouzštiny ho nasměrovaly na JAMU. Už za studií hrál v brněnském Divadle Husa na provázku, kam hned po absolutoriu (1973) také nastoupil. Zde vytvořil zhruba na padesát diametrálně odlišných postav v nejrůznějších žánrech pod vedením režisérů Petra Scherhaufera, Evy Tálské a Zdeňka Pospíšila, ať už šlo o romantické milovníky (Ríša z Pohádky máje) či rebely (Nikola Šuhaj z Balady pro banditu), tragikomické a komické postavy (Sancho Panza z Příběhů Dona Quijota) i náročné dramatické úlohy tragického rázu (titulní hrdina z Richarda III., starý Karamazov z Bratrů Karamazových). Od roku 1990 je členem činohry Národního divadla v Praze (Strýček Váňa, Jak se vám líbí, Divoká kachna, Židle, Višňový sad, Sen noci svatojánské, Na miskách vah), kde si přízeň diváků získal bezkonkurečně úlohou vychytralého křupana Truffaldina v Goldoniho komedie Sluha dvou pánů. Jeho herectví představuje jedinečnou syntézu tradice psychologického herectví s autorským a spontánním herectvím studiových scén. Disponován velkou fantazií, schopností improvizace, skvělou pamětí, citem pro absurditu a přirozeným klaunstvím dokáže vtisknout groteskní až démonický rozměr nejrůzněji pokřiveným lidským povahám ve velkých dramatických i komediálních postavách, které mají vždy pevné a výrazné kontury. Se světem filmu se pracovně sbližoval velmi pozvolna a nenápadně, přestože jeho vstup na plátna kin v titulní roli legendárního zbojníka Nikoly Šuhaje v Sísově film. přepisu „provázkovského“ muzikálu Balada pro banditu (1978) se jevil velmi slibně. Dlouho mu byly souzeny jen drobnější role, jako např. nemluvný pivovarský podomek (Postřižiny, 1981), pekař (Čarovné dědictví, 1985), katecheta (Zastihla mě noc, 1985), kapsář Nosatec (Straka v hrsti, 1983) či koumácký otec (Správná trefa, 1987). Na plátně se paradoxně prosadil počátkem 90. let, tedy v době, kdy ostatní herci začali žehrat na nedostatek film. příležitostí. Nejvděčnější se ukázaly jeho portréty bodrých a omezených funkcionářů a armádních důstojníků, které odstartoval nadporučík Růžička ve vojenské komedii V. Olmerapodle románu Josefa Škvoreckého Tankový prapor (1991), na něhož navázal poručík Troník v Sirového tragikomedii podle Švandrlíkova legendárního románu Černí baroni (1992). Ryze tragický rozměr vykazovala jeho postava službě oddaného velitele pevnosti v psychologickém dramatu Drahomíry Vihanové Pevnost (1994). Sérii svých směšných lampasáků korunoval rolí zarputilého komunisty a rázného otec rodiny majora Šebka v Hřebejkově humorném retrofilmu Pelíšky (1998). Režisérka V. Chytilová ho nejprve otestovala vedlejší úlohou uhlazeného právníka Ulricha v satirické komedii Dědictví aneb Kurvahošigutntag (1992), aby mu posléze svěřila po boku T. Hanáka ústřední postavu vykastrovaného náměstka Josefa Dohnala v trpké černé komedii podle skutečného případu Pasti, pasti, pastičky (1998). Jestliže kritiku nenadchl jeho naivní Čechoameričan Otík Kocián, hlavní hrdina nenáročné komedie Milana Růžičky Hotýlek v srdci Evropy (1993), pozornost naopak vzbudil svým kostelníkem Kociánem z hořké komedie K. Kachyni Fany (1995), hrdinčiným despotickým pěstounem Gregorem Paltym z Fílova dramatu Lea (1996), nedostatkem sexu strádajícím hercem Jožkou z Morávkovy smutné komedie Nuda v Brně (2002), farářem z Trojanovy venkovské balady Želary (2003) nebo otcem titulního hrdiny Václava Hrubeše (j. Budař) v Morávkově tragikomedii Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště (2005). Zatímco v romantické komedii podle bestselleru Michaela Viewegha Román pro ženy (2005) F. Renče mu připadla vedlejší role ženatého pana Žemly, platonického ctitele sousedky Jany (S. Stašová), v následující adaptaci předlohy téhož autora, Románu pro muže (2010), ho režisér Tomáš Bařina učinil dominantním protagonistou hořce komediálního příběhu v postavě bezskrupulózního státního zástupce s politickými styky Cyrila, nejstrašího z trojice sourozenců-sirotků (M. Vladyka,V. Hybnerová), mezi nimiž se během výletu do hor vyjasňují vztahy a odhalují jejich charaktery. Se S. Stašovou se v partnerské (rodičovské) dvojici opět sešel jako starostující statkář Lakota v Cieslarově pohádce Dešťová víla (2010). Velmi podobné spektrum figur vytvořil Donutil na tv. obrazovce v řadě úspěšných inscenací a tv. filmů (Venca, 1972; Tango, 1975; Náledí, 1982; Případ žárlivého muže, 1986; Rozsudky soudce Ooky, 1988; Kocourkov, 1991; President a anděl, 1992; Mistr Kampanus, 1993; Políček č. 111, 1994; Klára a dva páni, 1994; Eine kleine Jazzmuzik, 1996; Trampoty pana Humbla, 1997; Borůvkový vrch, 2002; Bankrotáři, 2003; Zlá minuta, 2005; Muž a stín, 2007; Devatenáct klavírů, 2008), pohádek (Sazička pro štěstí, 1982; O chytrém šachovi, 1983; O buchtách a milování, 1986; O komtesce a zbojníkovi, 1988; O princi, který měl o kolečko víc, 1991) a seriálů (Heřmánci, 1990; Draculův švagr, 1996; Motel Anathema, 1998; Hotel Herbich, 1999; Případy detektivní kanceláře Ostrozrak, 2000; Český Robinson, 2000; Josef a Ly, 2004). Od roku 2004 vysílá ČT cyklus komediálních triptychů 3 plus 1 s Miroslavem Donutilem. K nezměrné popularitě, o níž svědčí např. opakovaná vítězství v tv. divácké anketě TýTý (1996, 1997), dospěl také jako vtipný vypravěč historek, prezentovaných v rámci zájezdových autorských recitálů a vlastních tv. pořadů (Pořád se něco děje, Furt ve střehu, Ptejte se mě, na co chcete, já, na co chci, odpovím), která jsou zaznamenána na různých audiovizuálních nosičích a knižních titulech Pořád se něco děje (2007 a Ptejte se mě, na co chcete, já, na co chci, odpovím (2008). Nedílnou součástí jeho tvorby je práce v dabingu (propůjčuje hlas např. Kevinu Costnerovi a Gérardu Depardieuovi). Připravil vzpomínkové knihy Uprostřed běhu (1996) s Jiřím Vondrákem a Miroslav Donutil o sobě: …padesát uzlíků na provázku života(2000) s Milanem Caisem.
Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!