DOLEŽELOVÁ, Renáta
Renáta DOLEŽELOVÁ (* 2. 6. 1950 Brodek u Přerova, † 12. 6. 2000 Praha, sebevražda)
–
herečka; manželka režiséra Pavla Palouše (*1943). Vystudovala chemickou průmyslovku v Přerově (1969) a po absolvování herectví na JAMU (1973) nastoupila do angažmá v Divadle Petra Bezruče v Ostravě, od roku 1979 byla členkou hereckého souboru FSB. Po „konci“ Barrandova spolupracovala s Divadlem pod lampou a naposledy s pražským divadlem U hasičů (
Tři klobouky). Na film. plátně debutovala jako zraněná dívka v Pinkavově dětském snímku
Panter čeká v 17.30 (1971). V šedi a schematičnosti normalizačních filmů, které jí čekaly, zaujala alespoň mladistvým půvabem a bezprostředností dívčího projevu v postavách uvědomělých dívek: manželka okresního funkcionáře (
P. Haničinec) v Sequensově přepisu Řezáčovy prózy
Kronika žhavého léta (1973) a antifašistická bojovnice Anka Kadlecová ve Vávrově válečné trilogii
Dny zrady (1973),
Sokolovo (1974) a
Osvobození Prahy (1976). Menší role vytvořila ještě ve filmech
Osud jménem Kamila (1974),
Paragraf 224 (1979),
Půl domu bez ženicha (1980),
Hadí jed (1981),
Zralé víno (1981),
Má láska s Jakubem (1982),
Anděl s ďáblem v těle (1983),
Pavučina (1986) a
Správná trefa (1987). Starší tv. diváci si ji pamatují především z normalizačních seriálů (
Okres na severu, 1981;
Dynastie Nováků, 1982;
My všichni školou povinní, 1984), kde se její nejznámější rolí stala postava první manželky titulního hrdiny (
V. Brabec) v seriálu
30 případů majora Zemana (1974–79). Naposled se před svou předčasnou smrtí, vyvolanou depresivním onemocněním, objevila na obrazovce v tv. filmu
Co Hedvika neřekla (1995) a v seriálu
Bubu a Filip (1996). Věnovala se také dabingu, pokoušela se o publicistiku a napsala div. hru.