V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

DIVÍŠKOVÁ, Nina

Nina DIVÍŠKOVÁ (* 12. 7. 1936 Brno)  – herečka; manželka J. Kačera a matka herečky Adély Kačerové (* 1976). Pochází z rodiny automobilového závodníka, letce a podnikatele (po znárodnění jeho firmy byl správcem provozu Moravského krasu) a taneční pedagožky Elmarity Divíškové (1910–2004). Po absolvování studia herectví na DAMU (1958) nastoupila prakticky s celým svým ročníkem do angažmá v ostravském Divadle Petra Bezruče (1959–65). Roku 1965 přešla s dalšími kolegy do Prahy do nově vzniklého Činoherního klubu, kde setrvala plný třicet pět let (Dora Dulebová v Camusových Spravedlivých, první dáma ve Smočkově Bludišti, Svatava v Podivném odpoledni dr. Zvonka Burkeho, Milada ve hře Aleny Vostré Na koho to slovo padne, Charlotta ve Višňovém sadu, Vasilisa v Gorkého dramatu Na dně, Ruth v Pinterově Návratu domů, Jelena ve Strýčku Váňovi, paní Pasqua v Poprasku na laguně, Arkadinová v Rackovi, Mariška v Rodině Tótů, Elizabeth Peachumová v Havlově Žebrácké opeře, Bitva na kopci). V současné době hostuje v Divadle v Řeznické (Premiéra mládí, Kráska z Leane), CD 94 (Den matky, Tartuffe), Dejvickém divadle (Příběhy obyčejného šílenství), Divadle Na prádle, Švandově divadle a Městském divadle Příbram. Od mládí dávala před naivkami přednost postavám charakterním a dramatickým ať již komediální, nebo tragické povahy, které vykresluje v ostrých rysech a jakoby ráznými tahy. Bohužel film, se kterým spolupracuje od poloviny 60. let, jí zatím nedal příliš mnoho šancí rozvinout tyto přednosti. Jako první z filmařů ji oslovil E. Schorm, když jí svěřil úlohu pacietky psychiatrického ústavu v psychologickém dramatu Návrat ztraceného syna (1966). Zaujala úlohou vdavekchtivé Kataríny, nejstarší z osmi dcer šenkýřky (H. Slivková), ve féerii slov. režiséra Ela Havetty Slávnosť v botanickej záhrade (1969). Se svým mužem J. Kačerem vytvořila ústřední mileneckou dvojici v závěrečné povídce Noc v hotelu z Hoblova triptychu Velká neznámá (1970). Veskrze zápornou postavu zdařile vystihla v úloze vyděračky s jedem Otýlie v Herzově dramatu podle Grinovy novely Morgiana(1972). Většinou se však na plátně objevovala v menších rolích učitelek (Zázračný hlavolam, 1967; Pátek není svátek, 1979) a manželek, jejímiž partnery byli např. J. Hálek (Den sedmý – osmá noc, 1969), V. Menšík (Pět mužů a jedno srdce, 1971),J. Faltýnek (Zrcadlo pro Kristýnu, 1975), R. Brzobohatý (Oddechový čas, 1977), K. Augusta (Smrt talentovaného ševce, 1982), J. Satinský (Prodavač humoru, 1984), M. Labuda (Žebrácká opera, 1991) a S. Zindulka (Poslední vlak, 2007). Neminuly ji ani úlohy matek a posléze i babiček (Vlčí bouda, 1987; Hranice stínu, 1996; Kytice, 2000; Experti, 2006; Nestyda, 2008; Anglické jahody, 2008), kterým vévodí její afektovaná matka hlavního hrdiny (I. Trojan) a manželka bývalého komentátora socialistických filmových týdeníků (M. Krobot) ze Zelenkovy tragikomedie Příběhy obyčejného šílenství (2005). Za tuto postavu, ve které již předtím excelovala na jevišti Dejvického divadla (nominace na Cenu Thálie 2001) a se stejným zaujetím ji přenesla na film. plátno, byla nominovaná na Českého lva. Obdobné typy starostlivých žen ztvárňuje na tv. obrazovce v inscenacích (Všichni moji synové, 1961; Živá šachovnice, 1963; Rozhovory, 1969; Uprostřed babího léta ve stepi zahoukal vlak, 1972; Počítání oveček, 1981; Petra a Pavla, 1983; Sardinky aneb Život jedné rodinky, 1986; Milionová láska, 1988; Takový slušný člověk, 2002; Nekonečná neděle, 2003; Stříbrná vůně mrazu, 2005), pohádkách (Kde bydlí štěstí, 1987; Františka aneb O zelených svících a Černé Matce Boží, 1998; O ševci Ondrovi a komtesce Julince, 2005; O Voděnce, 2005) a příležitostně i v seriálech (Vlak dětství a naděje, 1985; Chobotnice z II. patra, 1986; Přejděte na druhou stranu, 1988; Pražský student, 1990; Dlouhá míle, 1989; Josef a Ly, 2004; Ulice, 2005; Hraběnky, 2007; Vyprávěj, 2009). Vedle aktivního herectví se věnuje pedagogické činnosti na Vyšší odborné škole herecké a vede dramatický kroužek na Základní škole v Butovicích. Vzpomínkový bilanční medailon s ní natočil George Agathonikiadis pro cyklus ČT Neobyčejné příběhy (2010).

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!