V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

DEYL st., Rudolf

Rudolf DEYL st. (* 6. 4. 1876 Praha, † 16. 4. 1972 Praha)herec a dramatik; otec herců Evy Deylové-Skálové (1910–1987) a R. Deyla ml. Jako syn majitele kožedělné továrny vystudoval nižší reálku v Ječné ulici a Československou obchodní akademii, ale touha po divadle ho přivedla na jeviště. Začínal v letech 1895–97 u několika div. společností (O. Červíček, V. Suk a P. Švanda ml.), rok studoval herectví na Ottově dramatické škole ve Vídní. V letech 1898–1902 hrál v Zemském divadle v Lublani a hostoval v Královském zemském divadle v Záhřebu, následující tři roky působil pod vedením Vendelína Budila (1847–1928) v plzeňském divadle. Roku 1905 ho Jaroslav Kvapil angažoval do Národního divadla v Praze, kde setrval až do roku 1942, aby tu i později hostoval. Jako představitel velkých, převážně dramatických postav domácího i světového repertoáru přešel od mladých romantických hrdinů-milovníků (Cyrano z Bergeracu, Loupežník, Romeo a Julie, Strakonický dudák, Princezna Pampeliška, Pekelník) k rolím charakterním (Faust, Julius Caesar, Jindřich VI., Jan Hus, Stavitel Solness) a později se uplatnil v konverzačním a moderním repertoáru (hry O. Wilda, H. Ibsena, G. B. Shawa, K. Čapka). Jeho herecký projev, opírající se o realistické kořeny, charakterizovala vysoká kultura řeči s deklamační tradicí a výrazná, poněkud nadnesená gestikulace. S přibývajícím stářím jeho herectví nabývalo civilnější podoby. Na jevišti ztvárnil téměř 600 postav, zatímco ve filmu si zahrál jen něco přes 25 rolí, z toho 2 v němé éře. Kamera ho poprvé zachytila těsně po 1. světové válce jako protagonistu dvou němých filmů výrobny Pragafilm. V Deglově a Novotného historickém dramatu podle staropražské legendy Stavitel chrámu (1919) představoval titulní postavu fanatického mladého stavitele Petra, který se upíše ďáblu, aby mohl uskutečnit svou velkolepou stavbu. Básníka a snílka Jana Mařana hrál v dramatu V. Majera Dáma s růží (1919). Na plátně se pak objevil až po čtrnáctileté odmlce, už ve zvukové éře, v úloze učitele v Rovenského lyrickém příběhu Řeka (1933). Ve filmu nehrál nikdy postavy selského stavu či prosté venkovany. Jeho doménou, i ve zralém věku, byli vysocí činovníci a příslušníci buržoazie: generálové (Milan Rastislav Štefánik, 1935; Maskovaná milenka, 1940), továrníci (Bezdětná, 1935; Velbloud uchem jehly, 1936; Přijdu hned, 1942), prezident koncernu (Vyděrač, 1937), ředitel banky (Velká přehrada, 1942), dvorní rada (Za tichých nocí, 1942), ministerský úředník (Bílá nemoc, 1937), ministr financí (Dva týdny štěstí, 1940), konzul (Advokátka Věra, 1937) a světící biskup (Bezdětná, 1935). Kromě okázalých, ale drobných úložek otců a hodnostářů byla nejvýraznější a pro něho nejtypičtější postava starého kancléře a rodinného přítele v Haasově komedii podle div. hry Edmonda Konráda Kvočna (1937). Po osvobození se s ním diváci v kinech setkali jen několikrát, a to výhradně v malých postavách. Z těch historických to byl konšel Gryllov ve Vávrově historické komedii Nezbedný bakalář (1946), purkrabí Wallis v Krškově životopisném snímku o vynálezci Josefu Božkovi Posel úsvitu (1950), Mistr Stanislav ze Znojma ve Vávrově úvodním filmu husitské trilogie Jan Hus (1954) a starý rozvážný dudák Tomáš ve Steklého adaptaci Tylovy div. pohádky Strakonický dudák (1955). Kinematografické aktivity ukončil v požehnaném věku drobnou úlohou zoufalého otce, který čeká na návrat syna-emigranta (F. Peterka), v Čechově válečném dramatu Černý prapor (1958). Patřil k prvním rozhlasovým hercům. Své zkušenosti vložil také do pedagogické a organizátorské činnosti; byl profesorem na dramatickém oddělení Státní konzervatoře v Praze (1928–55) a předsedou Ústřední jednoty českého herectva (1922–34). Věnoval se literární tvorbě jako autor románu z div. prostředí Kruhy na vodě (1940) a memoárových knih a hereckých portrétů (Jak jsem je znal, 1937; Sláva – tráva, 1938; Milován a nenáviděn, 1941; Opona spadla, 1946; Vojan zblízka, 1953; Písničkář Karel Hašler, 1968, 2007; O čem vím já, 1971; Vavříny s trny, 1973). Z oficiálních poct, jimiž byl vyznamenán, uvádíme Státní cenu za dramatické umění (1928), Řád práce (1953) a titul Národní umělec (1968).

 

 

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!