V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

BABKA, Václav

Václav BABKA (* 11. 8. 1927 Praha, † 1. 7. 2010 Olomouc)herec. Vyučil se soustružníkem ve Walterově továrně na letecké motory. Otec – vášnivý ochotník – mu vštípil lásku k div. umění. Za války byl totálně nasazen. Na sklonku okupace začal hrát jako elév div. společnosti Bohuše Boka v Hradci Králové, po jejímž zrušení přešel do Středočeského divadla v Mladé Boleslavi (1945–49). Po návratu z vojenské služby, kterou vykonával v AUS Víta Nejedlého, působil v Divadle pracujících Gottwaldov (1951–62). Od roku 1962 až do odchodu do pense (1987) byl člen činohry Divadla Oldřicha Stibora v Olomouci. Jeho naturelu, subtilnímu zjevu (malá drobná postava) i projevu se smyslem pro drobnokresbu vyhovovaly nejlépe lidové typy spíše dobrosrdečného charakteru v komediálním repertoáru (Pučálka v Městečku na dlani, Falstaff ve Veselých paničkách windsorských, Sganarell v Donu Juanovi, Klubko ve Snu noci svatojánské, švec Habršperk a Petr Dubský v Našich furiantech, loupežník Sarka-Farka v Hrátkách s čertem, Srpoš v Hadriánovi z Římsů, JUDr. Belfegor v Dalskabátech, hříšné vsi). Přesvědčivě zvládal i psychologicky náročnější či dramaticky exponované figury a figurky (hrabě George Talbot v Marii Stuartovně, Alois Struna v Hrubínově Křišťálové noci). Jeho výrazné schopnosti vystihnout v malé roli povahu a osud člověka využíval často i film. Jednalo se většinou o plaché charaktery, které obdařil neokázalou moudrostí, ale i pochybností a nejistotou. Před kamerou debutoval rolí muže se sklenkou alkoholu v osvětovém filmu Hanuše Burgera Nedělní dostaveníčko (1954). V celovečerním filmu se poprvé objevil jako jeden z dvoučlenné posádky pozorovacího balónu (oblečen do speciálního skafandru a kouřící dlouhou dýmku) v Zemanově slavné sci-fi Vynález zkázy (1958). Jako film. herec se prosadil zásluhou režiséra Vojtěcha Jasného, v jehož poetickém triptychu Touha (1958) ztělesnil tatínka malého zvídavého chlapce Josky Maliny (Jan Jakeš), titulního hrdiny úvodní povídky O chlapci, který hledal konec světa. K postavám otců (většinou chlapců a mladíků) se později často vracel (Mlčení mužů, 1969; Rodeo, 1972; Tak láska začíná…, 1975; Proč nevěřit na zázraky, 1977). Stal se rovněž oblíbeným představitelem učitelů (Kapitán Korda, 1970; Lišáci Myšáci a Šibeničák, 1970; O Sněhurce, 1972; Predčasné leto, 1982; Pětka s hvězdičkou, 1985), příslušníků VB (Procesí k panence, 1961; Až přijde kocour, 1963; Kočky neberem, 1966; Táňa a dva pistolníci, 1967). Často mu připadli epizodní, vedlejší i výjimečně hlavní role nejrůznějších funkcionářů (Délka polibku devadesát, 1965; Zlá noc, 1973; Opera ve vinic, 1981), úředníků (Příběh lásky a cti, 1977; Stopař, 1978; Vinobraní, 1982). Nepřehlédnutelný byl i v rolích jednorukého vězně (Přežil jsem svou smrt, 1960), lodního mistra (Ukradená vzducholoď, 1966), vrátného (Dospěláci můžou všechno, 1969), bývalého kasaře (Muž z Londýna, 1974), vojenského vysloužilce (Škaredá dědina, 1975), doktora (Spadla z nebe, 1978), správce rekreačníhio zařízení (Nekonečná – nevystupovat, 1978), školníka (Výbuch bude v pět, 1984), kapelníka (Jsi falešný hráč, 1986), bývalého mistra na stavbě (Kam, pánové, kam jdete, 1987), pohádkové strašidlo Mulisáka (O zatoulané princezně, 1988) či starého herce (Byli jsme to my?, 1990). Z jeho téměř padesáti rolí, mezi nimiž nechybějí ani postavičky rázovitých venkovanů (Den sedmý – osmá noc, 1969; Plavení hříbat, 1975; O moravské zemi, 1977; Tvář za sklem, 1979; Můj přítel dArtagnan, 1989; Útěk s Cézarem, 1989; Zvláštní bytosti, 1990;) vynikají krejčí Franta zvaný Lampa z Jasného poetické venkovské kroniky Všichni dobří rodáci (1968), postava šantaly v povídce Nahý v trní z poetického snímku E. Schorma Psi a lidé (1971), laskavý učitel Smetáček v dětském snímku Věry Plívové-Šimkové O Sněhurce (1972), důchodce Babiak v Hanákově poetickém příběhu Ružové sny (1976), předseda ROH Rudla Janeček v komedii H. Bočana z hornického prostředí Parta hic (1976) a kominík Albín v Hanákově smutné komedii Ja milujem, ty miluješ (1980). Příležitostně se uplatňoval v rozhlase a televizi, kde se objevoval v českých i slovenských seriálech (Jedno malé sídlisko, 1978; Spadla z oblakov, 1978; O zvířatech a lidech, 1993; Arabela se vrací aneb Rumburek králem Říše pohádek, 1993; Hříšní lidé města brněnského, 1997), inscenacích a pohádkách (Příběh chlapce, který miloval svou práci, 1982; Příběh muže, který miloval svou ženu, 1982; Dopiš doma, 1983; Stavy rachotí, 1983; Šéfe, jdeme na to!, 1984; Mimořádný případ, 1989; Věčný tulák, 1990; Kráska z New Yorku aneb Kaktus pro štěstí, 1991; Čarodějka, 1992; Zlatník Ondra, 1995; Arrowsmith, 1997). Nadace Život umělce mu udělila cenu Senior Prix (1997). V roce 2007 získal Babka Cenu města Olomouce.
Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!