V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

ČERVENÁ, Soňa

Soňa ČERVENÁ provdaná Slabá (* 9. 9. 1925 Praha)  – operní pěvkyně-altistka a herečka; adoptivní dcera kabaretiéra JUDr. Jiřího Červeného (1887–1962), spoluzakladatele kabaretu Červená sedma, její matku čekal jak nacistický koncentrák, tak po únoru 1948 zatčení StB a kriminál, kde ještě téhož roku zahynula. Soukromě se školila v klasickém zpěvu u Roberta Rosnera a herectví u Lydie Wegenerové. Od mládí směřovala k opeře, ovšem svá první angažmá získala v muzikálovém Divadle V+W (1947–48), kde zazářila po boku J. Wericha jako Káča Maršálková v první české inscenaci Divotvorného hrnce. Její vstup na prkna Národního divadla zmařila závodní rada, úprotože byla z třídně nepřijatelné rodiny, následně mohla působit v Divadle státního filmu v Karlíně (1950–51), které vedl Werich. Operní dráhu zahájila na jevišti Janáčkovy opery v Brně (1952–58) v altovém a mezzosopránovém oboru. Koncertní vystupování na Pražském jaru jí otevřelo cestu do Německé státní opery v Berlíně (1958), odkud roku 1962 (po smrti otce) emigrovala do SRN, kde byla na dva roky angažována západoberlínskou Německou operou a od roku 1964 účinkovala v Městské opeře ve Frankfurtu nad Mohanem. Pohostinsky vystupovala na prestižních operních scénách a festivalech v Evropě a USA a spolupracovala s předními světovými režiséry a dirigenty. Byla protagonistkou avantgardních div. realizací 60. až 80. let a nastudovala obdivuhodně rozsáhlý koncertní repertoár. Dvakrát byla oceněna titulem komorní pěvkyně – v Berlíně 1960 a ve Franfurktu 1978. Po roce 1985 skončila s pěveckou kariérou a stala se členkou činohry Thalia Theater v Hamburku. Po návratu do vlasti (1991) stanula na jaře 2002 poprvé na scéně Národního divadla v Praze (v Janáčkově Osudu) a roku 2004 měla činoherní premiéru v Klicperově divadle v Hradci Králové (Návštěva staré dámy), za roli Milady Horákové v Zítra se bude... dostala cenu Alfréda Radoka a nyní v Národním divadle hraje Emilii Marty v Čapkově Věci Makropulos. Několik menších hereckých stop zanechala také v české kinematografii. Tou největší byla její první role Heleny, jedné z dcer despotického starožitníka Kohouta (J. Marvan) v novém V. Slavínského zpracování div. komedie F. X. Svobody Poslední mohykán (1947). Po epizodce dámy u knížete Windischgrätze z Krškova historického dramatu Revoluční rok 1848 (1949) hrála manželku záškodnického pilota Grábnera (E. Dubský) v Kadárově a Klosově tendenčním dramatu Únos (1952). S českým filmem se pak na dlouho rozloučila úlohami zpěvaček v hudebních komediích Alfréda Radoka Divotvorný klobouk (1952) a R. Myzeta Písnička za groš (1952). Nenávist komunistického režimu po emigraci vedla k mazání jejího jména z titulků filmů. Do českých kin se vrátila po půl století úlohou německé kunsthistoričky Königové v Hřebejkově hořké komedii Pupendo (2003). Vydala knížku pamětí Stýskání zakázáno (1999) a knihu Můjváclav?? (2001) o pradědovi Václavu Františkovi Červeném (1819–1896), vynálezci a výrobci žesťových nástrojů. Nadace Život umělce ji udělila cenu Senior Prix (2002) a za mimořádný přínos div. umění získala zvláštní ocenění Kolegia pro udělování cen Thálií (2005).

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!