ČERNÝ, Karel
Karel ČERNÝ vl. jm. Karel Walter, psal se též K. V. Černý, K. W. Černý a Karel Valtr-Černý (* 12. 12. 1892 Praha, † 13./16. 3. 1945 Praha)
–
herec, divadelní režisér a spisovatel; manžel filmové historičky Marie Benešové (1916–2003). Pocházel ze Žižkova, kde jeho matka provozovala obchod. Nejdřív se chtěl věnovat opeře, učil se v Pivodově pěvecké škole, ale ještě během studia odešel k činohře a vstoupil k venkovské div. společnosti
M. Procházkové-Malé a pak k souboru Frýdovu. Roku 1914 opustil jeviště a stal se na rok havířem v moravsko-slezských dolech. Pak se opět připojil k venkovským společnostem, ale záhy byl angažován ke stálému divadlu v Ostravě, kam se ještě dvakrát vrátil po kratších intermezzech v Brně a Praze (Městské divadlo na Královských Vinohradech). Za nacistické okupace byl členem činohry Národního divadla v Praze. Film ho zaměstnal až na sklonku jeho života (1937–45), kdy docílil v 37 filmech největších úspěchů především postavami elegantních, vysoce postavených mužů, jejichž důstojnou tvář zdůrazňovala bělost vlasů a přesně střiženého kníru. Nejčastěji hrál velkopodnikatele, továrníky a ředitele (
Jarka a Věra, 1938;
Dědečkem proti své vůli, 1939;
Muž z neznáma, 1939;
Vy neznáte Alberta, 1940;
Hotel Modrá hvězda, 1941;
Těžký život dobrodruha, 1941;
Valentin Dobrotivý, 1942), lékaře a primáře (
Ideál septimy, 1938;
Její hřích, 1939;
Humoreska, 1939;
Zlatý člověk, 1939;
Baron Prášil, 1940;
Druhá směna, 1940;
Kluci na řece, 1944), statkáře a sedláky (
Cestou křížovou, 1938;
Dvojí život, 1939) a starosty a radní (
Lízin let do nebe, 1937;
Malí velcí podvodníci, 1938;
Rozina sebranec, 1945). Vrcholnou, dramaticky vyhrocenou kreaci předvedl v úloze zlého a chamtivého chodského sedláka Tomáše Záhoře, který svým lakotným jednáním způsobí rodinnou tragédii, v dramatu
V. Wassermana Boží mlýny (1938). Psal rovněž drobné verše a prózy a svůj umělecký život zobrazil v románu
Případ herce Haltera (1943).