ČERNÝ, František
František ČERNÝ (* 2. 7. 1904 Praha, † 18. 1. 1963 Praha)
–
herec. Po ukončení měšťanské školy v Nuslích se vyučil elektromontérem v Křižíkových závodech a zároveň vystupoval jako statista v nuselském Tylově divadle. Od roku 1922 vystupoval na jevišti profesionálně a v letech 1926–29 vystřídal řadu pražských činoherních i operetních scén (Tylovo divadlo v Nuslích, Komedia, Uranie, Na Slupi, Švandovo divadlo). Umělecký mezník v jeho herecké dráze přineslo angažmá v Osvobozeném divadle (1932–35) a Novém divadle (1935). Během okupace hrál v Divadle U Nováků a ve Švandově divadle. Od roku 1948 až do svého odchodu (1962) byl členem Divadla Umění lidu Praha-Karlín, respektive Hudebního divadla v Karlíně. Jako rozený figurkář srdečné a hubaté bodrosti, mluvčí zdravého lidského rozumu, ale i vyznavač nevzrušeného klidu, vychytralosti a furiantství s prohřešky proti paragrafům patřil od poloviny 20. let také k nejobsazovanějším hercům před kamerou (8 němých a 86 zvukových filmů). Díky své korpuletní, ale velmi pohyblivé postavě a humornému temperamentu vytvářel rázovité komické postavičky, nejčastěji kuchařů (
Pobočník Jeho Výsosti, 1931;
Hej-Rup!, 1934;
Holka nebo kluk?, 1938), hostinských (
Revisor, 1933;
Nezlobte dědečka, 1934;
Haškovy povídky ze starého mocnářství, 1952;
Poslušně hlásím, 1957), vrchních, číšníků a vinárníků (
Důvod k rozvodu, 1937;
Přítelkyně pana ministra, 1940;
Pražský flamendr, 1941;
Parohy, 1947), ale také hostů v restauracích, barech a hotelích, na různých banketech, obvykle velkých jedlíků (
Děvčátko, neříkej ne!, 1932;
Svět, kde se žebrá, 1938;
Její hřích, 1939;
Nevinná, 1939;
Veselá bída, 1939;
Host do domu, 1942;
Hostinec „U kamenného stolu“, 1948). Další početnou skupinu tvoří reprezentanti zámožných podnikatelů, továrníků a bankéřů (
Její lékař, 1933;
Dokud máš maminku, 1934;
Tvoje srdce inkognito, 1936;
Vy neznáte Alberta, 1940), zazobaných měšťanů, starostů a radních (
Ve dvou se to lépe táhne, 1928;
Peníze nebo život, 1932;
U nás v Kocourkově, 1934;
Hvězda z poslední štace, 1939;
Řeka čaruje, 1945;
Divotvorný klobouk, 1952;
Vzorný kinematograf Haška Jaroslava, 1955). Mezi jeho lidičkami se nacházejí také např. strážníci (
Uličnice, 1936;
Přednosta stanice, 1941), vězni (
To neznáte Hadimršku, 1931;
Dobrý voják Švejk, 1956) a hudebníci (
Jindra, hraběnka Ostrovínová, 1933;
U svatého Matěje, 1939;
To byl český muzikant, 1940). Z jeho předválečných postav vynikl dělník Bidon, člen závodního výboru továrny ze satirické komedie
M. Friče podle
Voskovcovy a
Werichovy div. hry
Svět patří nám (1937) a lékař Rozum z adaptace Drdova stejnojmenného románu
Městečko na dlani (1942)
V. Binovce. Stabilní popularitu u mnoha generací si udržuje zejména dvěma úlohami, jimiž sekundoval
J. Werichovi: prohnaný alchymista Jeroným Alessandro Scotta, vlastním jménem Jan Skoták, v historické komedii
M. Friče Císařův pekař – Pekařův císař (1951) a královský kuchař v pohádce Bořivoje Zemana
Byl jednou jeden král… (1954).