V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

ZÍMA, Josef

Josef ZÍMA (* 11. 5. 1932 Praha)  – herec, zpěvák a konferenciér; manžel herečky E. Klepáčové. Vyrůstal na pražském Spořilově jako syn ředitele školy. Zpíval v dětském pěveckém sboru, hrál v amatérských kapelách na piano. Byl členem lidového souboru konzervatoře (1948–51), roku 1950 byl pozván ke spolupráci s Orchestrem Jaroslava Ježka a v té době natočil první rozhlasový snímek tanečního charakteru. Zpěvu se učil soukromě u Konstantina Karenina a po maturitě na gymnáziu v Praze-Michli absolvoval na DAMU obor herectví (1953). Po ukončení studia byl na jednu sezonu angažován oblastním divadlem v Benešově, při povinné vojenské službě i po ní zpíval v Uměleckém vojenském souboru. Roku 1957 nastoupil jako herec ve Werichově Divadle satiry, respektive Divadle ABC (Balada z hadrů, Husaři, Milenci z kiosku, Těžká Barbora), s jehož souborem přešel roku 1962 do svazku Městských divadel pražských, kde pak po tři desetiletí obohacoval svými kreacemi střídavě repertoár zpěvoherní (Aleluja, dobří lidé, Dva šlechtici z Verony, Expreso Bongo, Chicago, Já k čertu žiju rád, Malované na skle, Opera Mafioso, Šeherezáda) a činoherně dramatický i komediální (Claudie Vallée v Rollandově Hře o lásce a smrti, Vavřena ve Filosofské historii podle Aloise Jiráska). Již dříve hostoval v Hudebním divadle v Karlíně v roli Woodyho z Divotvorného hrnce, později ve Frimlových Třech mušketýrech, účinkoval také v Divadle Na Fidlovačce v hudební komedii Amore mio. Po roce 1992, kdy opustil dlouholetou domovskou scénu, nalezl uplatnění v muzikálovém a operetním repertoáru Hudebního divadla v Karlíně (Celestin v Mam’zelle Nitouche, titulní hrdina Podskaláka, Feri v Čardášové princezně), ale vitalitu prokázal také v moderních muzikálových produkcích (Kráska a zvíře, Monte Cristo, Cats, Dracula). K činohernímu herectví se vrací už jen zřídka a spíše v komediálním žánru (Bosé nohy v parku v Divadle Komedie). Jezdí po republice s programem pamětnických písní a s operetními rolemi Hašlerova Podskaláka a hajného Štětivce z lidové operety Járy Beneše Na tý louce zelený. Současně s hereckou dráhou odstartoval kariéru zpěváka tanečních písní, kdy mu dopomohla k masové oblibě zejména televize. Už ve vojenském souboru si ho všimli pracovníci ČST: tehdejší dramaturg Jaroslav Dietl a režisér Z. Podskalský. Zpíval písničky tehdy ještě neznámého J. Šlitra na texty M. Horníčka. Jeho první mimořádně úspěšnou nahrávkou se stalo Blues pro tebe J. Suchého. Jako interpret s příjemným tenorovým hlasovým témbrem postupně slavil úspěchy s dalšími písněmi, jak lyricko-optimistického ladění, tak progresivnějších moderních rytmů včetně rokenrolu. K některým napsal i text, k jiným hudbu, výjimečně i obojí (Gina, Proč se neusmíváš), některé nahrál s vlastní skupinou. Koncertoval (i v zahraničí) s různými orchestry. V pěveckém projevu účelně využívá svůj herecký fond. Brzy se prosadil i jako pohotový konferenciér. Vystupoval v oblíbených tv. zábavných, hudebních a estrádních pořadech (Babiččina krabička, Bejvávalo, Kabaret U zvonečku, Měsíčník zajímavostí a dobré pohody, Ach, ta vojna, Mates), z nichž nejdéle uváděl každý týden pořady věnované dechovce (Sejdeme se na Vlachovce, Znovu na Vlachovce, Kdyby ty muziky nebyly, Příště u vás). Kromě toho účinkoval v tv. inscenacích (Šach mat, 1963; Plaváček, 1986) i seriálech (Klapzubova jedenáctka, 1967; 30 případů majora Zemana, 1974–79; Náves, 2005). Ve filmu se objevoval od konce 50. let jako zpěvák (Štěňata, 1957) a herec. Jeho první dramatickou rolí byl vysokoškolák Michal ve filmu Miloše Makovce Snadný život (1957) ze současného studentského prostředí. Jako konferenciér silvestrovské zábavy je zachycen v komedii Bořivoje Zemana Páté kolo u vozu (1958). Nesmazatelné místo v historii české kinematografie mu však zajistil režisér M. Frič, když si ho vybral pro roli prince Radovana v pohádce Princezna se zlatou hvězdou (1959), natočené na motivy pohádky Boženy Němcové Potrestaná pýcha. Titulní úlohu princezny Lady svěřil režisér neherečce M. Kyselkové. Šlo o tehdy nezvyklé a odvážné obsazení: Zíma byl vůbec první zpěvák pop-music ve velké film. roli (v jeho podání zde však zazněla pouze jediná píseň Prstýnek něžný dala mi). Štíhlá statná postava, sličná snědá tvář, hluboké oči a milý úsměv, v němž bylo vždy jako by přimícháno trochu smutku, a především hebký sametový hlas jej učinily idolem dívčích srdcí a role prince Radovana jeho popularitu ještě znásobila. Paradoxně však tím jeho film. dráha skončila. Nadále ho diváci v kinech spíše slýchali (jako interpreta písní), než vídali. Na plátně se objevoval jen v epizodkách. Vedle zpěváků (Lov na mamuta, 1964; Pěnička a Paraplíčko, 1970) hrál milence na Petříně (Slečna od vody, 1959), brigádníka (Sedmý kontinent, 1960) a porotce soutěže amatérských zpěváků (Bylo čtvrt a bude půl, 1968). Větší příležitost mu dal pouze režisér Z. Podskalského (často s ním spolupracoval také v televizi) ve dvou milovnických postavách: dirigenta Arnošta Moravce z komedie Ženu ani květinou neuhodíš (1966) a veselého pana France v hašlerovské revue ze staré Prahy Ta naše písnička česká (1967). Nelze opomenout jeho podíl na Rychmanově muzikálu Starci na chmelu (1964), kde v duetu s K. Štědrým nazpíval písně Milenci v texaskáchSprávní hoši. Objevil se na tv. obrazovkách i v seriálech (Klabzubova jedenáctka, 1967 a 30 případů majora Zemana 1974–79). Po mnoha letech se na film. plátno vrátil ve Štancelově poetické komedii Pamětnice (2009), kde ztělesnil sám sebe, tedy oblíbeného zpěváka, který přijal zapívat na sraz maturantů náchodského gymnázia po 60 letech. S manželkou napsali vzpomínkovou knihu Princ a Káča (2001). Vzpomínkový bilanční medailon s ním natočil Martin Kubala pro cyklus ČT Neobyčejné příběhy (2010). Nadace Život umělce mu udělila cenu Senior Prix (1999).

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!