ZEDNÍČKOVÁ, Lucie
Lucie ZEDNÍČKOVÁ rozená Bártová (* 15. 11. 1968 Praha) – herečka; dcera herečky a tanečnice Taťány Staudacherové (* 1946), adoptivní dcera herce P. Zedníčka a manželka dramaturga, scenáristy a moderátora Víta Pokorného (* 1965). Vyrůstala v div. prostředí a ve čtyřech letech začala účinkovat v dětských tv. pořadech Š. Haničincové (Nedělní divánky, Malované písničky), později v pohádkách (Princezna za dukát, 1990) a dabingovém studiu. Také na film. plátně se objevovala nejprve v dětských rolích ještě pod jménem Bártová (Lásky mezi kapkami deště, 1979; Jen si tak trochu písknout, 1980; Levé křídlo, 1983). Po gymnáziu Jana Nerudy v Hellichově ulici vystudovala herectví na DAMU (1987–1991) a již během studií hostovala nejprve v Realistickém divadle, pak získala do roku 1997 angažmá v Činoherním klubu (Ženitba, Lakomec) a od roku 1998 vystupuje v představeních Div. společnosti Háta. První dospělou film. rolí byla svůdně tajemná dívka zvaná Kotě ve Vorlově muzikálové satiře Kouř (1990). Typ zbožňované hrdinky zopakovala v úloze impulsivní a vyzývavé lékařovy dcery Dory v Jirešově adaptaci románu Jaroslava Havlíčka Helimadoe (1993) a půvabné slečny Barbory Terebové ve Věrčákově komedii podle Jirotkova humoristického románu Saturnin (1994) a jeho seriálové tv. verzi. Roli doni Lucie dostala v Trajkově Kanárské spojce (1993). Hrála i v koprodukčních filmech včetně televizních natáčených u nás (Žabí princ/Der Froschkönig, 1991; Dokonalý manžel/El marido perfecto, 1992; Am Morgen danach/Ráno poté, 1995; Dead Fire/Smrtící oheň 1997; Siebte Foto, Das/Sedmá fotografie, 2003 a tv. seriál Hájovna Falkenau/Fortshaus Falkenau, 1989). Diváci ji mohli vidět i na obrazovce v tv. filmech (Někdo schází u stolu, 1988; Mládí na prodej, 1991; Smrtící oheň, 1997; Nikdo neměl diabetes, 2001; Škodná, 2006; Hrobník, 2008) a v seriálech (Co teď a co potom?, 1991; Hříchy pro pátere Knoxe, 1992; O zvířatech a lidech 1993; Hospoda, 1996). S manželem moderovala tv. pořady Bydýlko a Záletya s nevlastním otcem Ptákoviny I, II (1995). Na audionosiče nahrála Ukolébavky a pohádky (1999). Méně často se vyskytuje za dabingovým mikrofonem. Její portrét s názvem Lucka (1999) natočil režisér K. Smyzcek do cyklu ČT Osudy hvězd.