V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

ZEDNÍČEK, Pavel

Pavel ZEDNÍČEK (* 1. 11. 1949 Hoštice-Heroltice, okres Vyškov)herec; bývalý manžel herečky a tanečnice Taťány Staudacherové (* 1946) a nevlastní otec herečky L. Zedníčkové. Vyrůstal v rodině dělníka-modeláře a úřednice. Zprvu směřoval zcela jinam než k umění. Studoval na SPŠ kožařské v Gottwaldově a poté pracoval ve slévárně, byl promítačem v kině a pomáhal dědovi v kovárně. Až poté se vlastně náhodou přihlásil na brněnskou JAMU. Mezi jeho spolužáky a blízké kamarády patřili S. Skopal, J. BartoškaK. Heřmánek, s nimiž hrál v Divadle na provázku. Po absolutoriu (1973) nastoupil angažmá v Činoherním studiu v Ústí nad Labem (mj. Yvonna princezna burgundská, Diogenes cynik, Masseur v dámské lázni, Oblomov, Profesionální žena, Jakub fatalista, Domácí představení, Leonce a Lena, Jak se vám líbí), kde se opět sešel s HeřmánkemBartoškou. Odtud společně přešli do pražského Divadla Na zábradlí, kde Zedníček hrál ve většině inscenací (Bambini di Praga, Bratři Karamazovi, Garderobiér, Hamlet, Don Juan, Hlučná samota, MaratónLargo desolato). Zejména exceloval v monodramatu Osamělost fotbalového brankáře v režii E. Schorma, které prošlo jako zájezdová inscenace mnoha jevišti v celé zemi. Roku 1992 divadlo s dalšími kmenovými členy opustil pro neshody s novým vedením a založili Divadlo Bez zábradlí (Revizor, Výhybkář, Tango), odkud však pro názorové rozpory opět odešel. Nadále se jevištní činnosti věnuje bez stálého angažmá; spolupracoval např. s Činoherním klubem (Figarova svatbaŽenitba). Nyní je jeho domovskou scénou Divadlo Kalich (Hamlet, Natěrač, Záhadná Irma, Drahouškové). Roku 2001 vzbudil pozornost interpretací Shakespearova Richarda III. (alternoval ho s M. Donutilem) v Divadle Globe na pražském Výstavišti. Těžiště jeho herectví, vyprofilovaného na studiových scénách, spočívá v realistickém výrazu s vnitřní psychickou, pohybovou a mimickou dynamičností. Komický talent až excentrické živelnosti přitom dodává jeho projevu další rozměr a význam. Toto umění se však před kamerou postupně devalvovalo v řemeslně využívané klišé. Počáteční působení mimo film. a tv. centra způsobilo, že se na plátně i tv. obrazovce „objevil“ poměrně pozdě. Ve filmu to bylo poprvé v epizodní roli řidiče Pavla Bezdíčka v Herzově detektivní komedii Holka na zabití (1975). Ve druhé polovině 70. let již vytvářel vedle drobných figurek řemeslníků, dělníků, řidičů a frajírků (Hrozba, 1978; Nekonečná – nevystupovat, 1978; Tím pádem, 1979; Paragraf 224; 1979; Poprask na silnici E 4, 1979) také větší role: kamarád hlavního hrdiny Karla (O. Havelka), sympatický pytlák Petr, v Matulově psychologickém filmu z vesnického prostředí Řeknem si to příští léto (1977), majitel střelnice Ludvík v Balíkově příběhu Já jsem Stěna smrti (1978), sklářský technik Zdeněk v Adlerově režijní prvotině Střepy pro Evu (1978), správce tenisových kurtů a vrah mladé dívky Lucie (Małgorzata Potocka) v kriminálním dramatu D. Kleina Kam nikdo nesmí (1979), s K. Heřmánkem vytvořil zajímavou a trochu pitoreskní dvojici trampů-recesistů v Gajerově dětském dobrodružném filmu Na pytlácké stezce (1979), v Jirešově příběhu Causa Králík (1979) byl jedním z prvních případů advokáta Lukáška (M. Kopecký) – vykradač chat Pastyřík. Zajímavou a po psychologické stránce náročnou postavu vytvořil v povídce V. Drhy Věrné milování z triptychu Jak rodí chlap (1979), kde jeho výtržník, pijan a surovec Böhm oslavil zprávu o narození syna několikadenní pitkou, a když se vrátil do domů, byl udiven, že ho jeho zdánlivě křehká a poslušná žena vyhnala z bytu, kam se posléze pokorně a s prosíkem vrátil. Postavou válečného zpravodaje Wimmera se úspěšně zapojil do koncertu vynikajících herců, které dirigoval slov. režisér Martin Hollý v působivém dramatu ze zákopů 1. světové války Signum laudis (1980). Velkou hereckou příležitost mu poskytl režisér Jaroslav Soukup ve filmu Dostih (1981), v němž s div. kolegou L. Mrkvičkou vytvořili dvojici žokejů Sochora a Pečenky zvaného Pečenáč. Dlouhá léta přátelství, kdy si vzájemně nekonkurovali a společně sdíleli dobré i zlé, se náhle změnilo v rivalitu a otevřené nepřátelství ve sportu i v lásce. Zedníček tu ztvárňuje Pečenáče jako extrovertního, veskrze nesympatického chlapa, spoléhajícího více na štěstí než na poctivost. Další hereckou dvojici vytvořil v menších postavách s J. Satinským v Zydroňově Pohádce svatojánské noci (1981). Hráli dva prosté vesničany, kteří pomohli vysloužilému vojáku Martinovi (V. Postránecký) potrestat chamtivého a zlého fojta (K. Vochoč). Po boku K. Heřmánka jako titulního hrdiny hrál Hubertova spolubydlícího a kamaráda funebráka Emana Wurma, který sice svolil stát se konfidentem, ale nakonec pomohl Hubertovi na policajty vyzrát. V satirické komedii J. Krejčíka Prodavač humoru (1984) ztělesnil vlezlého hochštaplera Pospíšila, který se z kouzelníka-amatéra vyšvihne intrikami na místo šéfa estrádní agentury, a nahradí tak dosavadního poctivce Jožina Petránka (J. Satinský). Zedníčkův poněkud „pepický“ zjev s charakteristickým knírem a smutnýma očima a osobitý civilní způsob hereckého projevu využívali filmaři i nadále pro typovou svéráznost do lidových figur a figurek outsiderů, fanfaronských podvodníčků a chlapíků veselých až lehkomyslných povah, kterými se prezentoval nejčastěji v komediích D. Kleina: potrhlý řidič sanitky, posléze léčitel a nakonec majitel pohřební služby Písařík v posledních třech dílech „básnické pentalogie“ Jak básníkům chutná život (1987), Konec básníků v Čechách (1993) a Jak básníci neztrácejí naději (2003), fotbalista Láda Munclinger, jeden z pacientů protialkoholní léčebny v moralitě Dobří holubi se vracejí (1988), vesnický dobrák Jíra, bratr hlavního hrdiny (M. Lasica) satirického příběhu Vážení přátelé, ano (1989), a Uhde, jeden ze čtveřice falešných pojišťováků v hrabalovských Andělských očích (1994). V tlumené herecké poloze překvapil jako mužský protagonista dvou Polákových dětských komedií Chobotnice z II. patra (1986) a Veselé vánoce přejí chobotnice (1986), sestříhaných z původních tv. seriálů. Jako řidič kamionu Honza Holan zde vytvořil s D. Veškronovou rodiče malých hrdinů Evičky (Ž. Fuchsová) a Honzíka (M. Šimáček (2)), kteří prožívají nejroztodivnější dobrodružství s kouzelnými plastelínovými bytůstkami nadpřirozených schopností. Ústřední postavy vytvořil na přelomu 80. a 90. let ve dvou filmech. V úvodní Ruttkayově epizodě slov. povídkového filmu Iba deň (1988) ztvárnil rockového hudebníka a učitele branné výchovy na bratislavské konzervatoři Laca Skalného. Múzicky disponovaný byl i titulní hrdina Křístkovy smutné komedie Vyžilý Boudník (1990), vesničan Láďa Boudník, samorostlý komediální talent, jehož náhoda spojila na začátku 70. let s profesionálním hercem Karlem Vyžilým (A. Goldflam) v div., estrádní a tv. dvojici. Z dalších film. rolí připomeňme ještě reportéra (V hlavní roli Oldřich Nový, 1980), zelináře (Evžen mezi námi, 1981, 1990), příslušníka finanční stráže (Noční jazdci, 1981), zachránce (Kalamita, 1981), zloděje (Zelená vlna, 1982), vrhače nožů Ricarda (Anděl svádí ďábla, 1988), saniťáka (Něžný barbar, 1989), detektiva (Má je pomsta, 1995), taxikáře (Cesta peklem, 1995), zámečníka (Holčičky na život a na smrt, 1996) a šéfa taxislužby (Všechno nejlepší!, 2006). Dramaticky vyhrocené charaktery mu přinesly dva filmy, zobrazující represivní zvůli komunistického režimu, v postavách cirkusáka (opět vrhače nožů) a „paragána“ Berouska v Tiché bolesti (1990) režiséra M. Hollého a klempíře a politického vězně Roubala v Nikolaevově zpracování povídek Jiřího Stránského Kousek nebe (2005). Galerii rázovitých chlapíků zemitého ražení doplnil sympatickým drvoštěpem Drncem ze Smyczkova zfilmování čapkovských pohádek Lotrando a Zubejda (1997). V poslední době si zahrál menší roli tatínka gymnaziálního profesora dějepisu Jiřího Čížka (T. Magnusek) ve Štancelově poetické komedii Pamětnice (2009) a hlavní roli starosty Hamáčka v satiře R. Sedláčka Muži v řiji (2009). Největší diváckou oblibu mu však přinesla tv. obrazovka, kde kromě klaunství v dětských kabaretech a moderátorské pohotovosti při dlouholetém uvádění zábavných a soutěžních pořadů KufrPtákoviny (s dcerou Lucií) nalezly jeho herecké schopnosti uplatnění v řadě inscenací a filmů rozličných žánrů, např. Putování Tadeáše Farky (1977), Zločin na poště (1980), Mezičas (1981), Pánská jízda (1982), Děkuju, pane profesore (1982), Portrét (1982), Tažní ptáci (1983), Jestli jednou odejdu (1985), Monika a hříbě s hvězdičkou (1985), Arabesky (1987), Nejlepší kšeft mého života (1988), Někdo schází u stolu (1988), Zvonokosy (1990), Hodina obrany (1991), Kafka to taky neměl lehký (1992), Dáma ví, kdy přijít (1992), Zmrazený Vasil (1993), Borůvkový vrch (2002), Město bez dechu (2003), Malovaný děti (2003), Falešné obvinění (2004) a Každý den karneval (2005). Z dlouholeté intenzivní spolupráce s dětskou redakcí ČST, respektive ČT vyplývá i časté účinkování v pohádkách: Strach má velké oči (1979), Velká kočičí pohádka (1983), O princezně Solimánské (1984), Koloběžka první (1984), A co ten ruksak, králi! (1985), Jak se mele babí hněv (1986), Vltavská víla (1987), O Janovi a podivuhodném příteli (1990), Pofoukej mi jahody (1991), Prsten a řetěz (1995), O spanilé Jašince (1997), Dceruška Růže (1997), Prsten krále řeky (2004), O kominickém učni a dceři cukráře (2006), Dítě hvězdy (2007) aj. Namluvil také animované seriály večerníčků Příběhy včelích medvídků (1984), Příhody kocoura Damiána (1988) a Balabánci (1993). Vydatně účinkoval i v seriálech (mj. Nemocnice na kraji města, 1978; Arabela, 1980; Malý pitaval z velkého města, 1982, 1986; Sanitka, 1984; Rozpaky kuchaře Svatopluka, 1984; Slavné historky zbojnické, 1985; Zlá krev, 1986; Rodáci, 1987; Dobrodružství kriminalistiky, 1989; Arabela se vrací, 1990–93; Území bílých slonů, 1991; Hříchy pro pátera Knoxe, 1992; Náhrdelník, 1992; Bylo nás pět, 1994; O zvířatech a lidech, 1994; Nováci, 1995; Konec velkých prázdnin, 1996; Hotel Anathema, 1997; Ranč U Zelené sedmy, 1998; Strážce duší, 2004; On je žena!, 2005; Poslední sezona, 2006; Letiště, 2006–07; Čížkovi v síti času, 2010). V Moskalykově kriminálním seriálu Panoptikum Města pražského (1986–87) nazpíval úvodní píseň. Rozsáhlá je i jeho práce v dabingu (namlouvá mj. americké herce Patricka Duffyho jako Franka Lamberta v sitcomu Krok za krokem, Ed O’Neilla jako Al Bundyho v sitcomu Ženatý se závazky). Svým humorem oslovuje široké lidové vrstvy, což mu pravidelně zajišťuje přední příčky v diváckých anketách (např. TýTý). Řadu let zastává funkci prezidenta festivalu české film. a tv. komedie Novoměstský hrnec smíchu v Novém Městě nad Metují. Vzpomínky a postřehy publikoval v knize Kurňa! To je život (1997).

 

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!