V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

ZAHAJSKÝ, Jiří

Jiří ZAHAJSKÝ (* 19. 1. 1939 Mšeno u Mělníka, † 19. 7. 2007 Praha)  – herec; bývalý životní partner hlasatelky K. Moučkové a manžel herečky J. Brejchová. Byl nejmladší ze šesti dětí. Vyrůstal v Děčíně, kde jeho otec pracoval v přístavu. Vyučil se soustružníkem a se zkušenostmi z ochotnického divadla byl přijat do Studia E. F. Buriana. Herecké vzdělání si prohloubil studiem na DAMU (absolvoval 1961) a čtyři sezony pak hrál ve vinohradském Divadle čs. armády (Václav Dubský v Našich Furiantech aj.). Roku 1966 se stal členem nově vzniklého Divadla za branou O. Krejči (Ivanov, Racek, Tři sestry), po jehož zániku roku 1972 získal angažmá v Činoherním klubu, kde setrval až do smrti. Jeho znamenitý charakterizační talent a niterné herectví, které vždy obsahovalo jisté tajemství, ale mělo i překvapivý smysl pro grotesknost, se tu plně rozvinulo v postavách jako Rozden v Pikniku, Medveděnko v Revizorovi, doktor v Něžném barbarovi, Švochněv v Hráčích, purkmistr Sadílek ve Štechově Třetím zvonění, starosta Matěj Rachota ve Vodním družstvu a Jupiter v Amfitryonu. Ve filmu a televizi hrál od počátku 60. let, ale jeho účinkování se omezovalo vesměs jen na epizodní nebo maximálně vedlejší role. Postavy učňů a studentů (Lidé jako ty, 1960; Valčík pro milión, 1960; Florián, 1961) brzy vystřídaly úlohy vojáků různých armád (Bylo nás deset, 1963; Maratón, 1968; Sokolovo, 1974; Boty plné vody, 1976; Proč nevěřit na zázraky, 1977; Řád, 1994), příslušníků bezpečnosti (Čtyři v kruhu, 1967; Tři nevinní, 1973; Město nic neví, 1975; Čas pracuje pro vraha, 1979; Mravenci nesou smrt, 1985), hajných (Brontosaurus, 1980; Levé křídlo, 1983; …nebo být zabit, 1985) a dílenských mistrů (Oddechový čas, 1977; Krakonoš a lyžníci, 1981). Několikrát mu připadly i postavy záporné: jeden z dvojice mladých opilých násilníků v Kohoutově příběhu 7 zabitých (1965), hostinský a záškodník Šebek v Novákově dramatickém příběhu ze západní hranice počátku 50. let Na konci světa (1975), úředník gestapa v okupační povídce Instrukce z Čechova triptychu Silnější než smrt (1978) a taxikář a dvojnásobný vrah Kvěch v Kovářově detektivce Past na kachnu (1978). Později se zavedl jako představitel otců: po boku J. Andresíkové hrál rodiče titulní hrdinky Růženky přezdívané Rozmarýna (P. Mourková) v dětské komedii režisérky Plívové-Šimkové Jak se točí Rozmarýny (1977), s J. Brejchovou hrál dvojici adoptivních rodičů traumatizovaného chlapce (F. Renč) v Kovalově poetickém psychologickém snímku Nechci nic slyšet (1978) a jako známý dirigent byl otcem mladé narkomanky Radky (E. Kulichová) v Zaoralově Pavučině (1986). Z více než třiceti film. rolí zaslouží vyzdvihnout aspoň dvě postavy reprezentující oba protilehlé póly žánrového spektra: gefrajtra Lorische v psychologickém dramatu ze zákopů 1. světové války Signum laudis (1980) slov. režiséra Martina Hollého a policejního inspektora Trachtu, který v cimrmanovské detektivní komedii L. Smoljaka Rozpuštěný a vypuštěný (1984) pátral se svým nezkušeným praktikantem Hlaváčkem (M. Brodský) po záhadně zmizelém továrníkovi Bierhanzlovi. Svou vousatou tvář propůjčil i jedné autentické historické osobnosti, cestovateli Emilu Holubovi v cimrmanovské mystifikační biografii Jára Cimrman, ležící, spící (1983). S návštěvníky kin se rozloučil v 90. letech trojicí postav: scénograf v Mášově moralitě Byli jsme to my? (1990), kapsář Harry Filch v ironické komedii podle Havlovy stejnojmenné hry Žebrácká opera (1991) v režii J. Menzela a hradní pán v pohádce V. Drhy O třech rytířích, krásné paní a lněné kytli (1996). Své neokázalé herectví civilního výrazu osvědčoval také na tv. obrazovce v desítkách inscenací jako např. Paní mincmistrová (1961), Drahomíra (1965), Hrabě Drakula (1970), Zločin na Zlenicích hradě (1971), Hledá se Kurt (1974), Slečna Rajka (1978), Cukrárna (1979), Soví hnízdo (1981), Sůl země (1981), Odhalení jednoho spiknutí (1984), Rubikova kostka (1984), Zamilovaná (1991), Ukradený kaktus (1991), Pilát Pontský, onoho dne (1991), Na krásné vyhlídce (1995), Netrpělivost srdce (1995) a Atentát na ministra financí (1998). Nevyhnuly se mu ani seriály, jak dokládají tituly Eliška a její rod (1966), Hříšní lidé Města pražského (1968–69), Sňatky z rozumu (1968), F. L. Věk (1971), Zákony pohybu (1979), Inženýrská odysea (1980), Okres na severu (1981), Křeček v noční košili (1988), Co teď a co potom? (1991), Život na zámku (1995), Hříchy pro diváky detektivek (1995), Ďábel v Praze (1996) aj. Od počátku 80. let ho vídali pravidelně malí diváci v pohádkových příbězích (Předeme, předeme zlatou nitku, 1981; Jak Jaromil ke štěstí přišel, 1982; Čertův švagr, 1983; Nevěsta z obrázku, 1983; Chán Sulejmán a víla Fatmé, 1984; O Honzíkovi a princezně Dorince, 1985; Putování za měsíční nitkou, 1985; O Popelákovi, 1986; Balónová pohádka, 1987; Koho ofoukne větříček, 1990; Jehlice sluneční paní, 1990; Usmívat se, prosím, 1991; Zelený rytíř, 1993; O vílách Rojenicích, 1997; Jeníček a Mařenka, 1999 a O malíři Adamovi 2006). Jeho nezaměnitelný hlas nalezl výrazné uplatnění v rozhlase a dabingu (propůjčoval ho mj. Philippu Noiretovi a namluvil i pantera Baghíru v kreslené Disneyho Knize džunglí). I přes narůstající zdravotní problémy pokračoval v milované herecké práci až do posledních dní.
Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!