V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

WILLIG, Miloš

Miloš WILLIG (* 28. 1. 1921 Velké Svatoňovice, okres Trutnov, † 23. 8. 1979 Praha)  – herec; syn herce Arnošta Williga (1889–19??), bratr herečky L. Willigové a bývalý manžel rozhlasové a tv. hlasatelky K. Moučkové. Přestože pocházel z herecké rodiny, sám zprvu k divadlu neinklinoval. Ještě před válkou začal pracovat jako kreslič v textilce. Zásadní zlom v jeho životě i profesním směřování učinila okupace, kdy začal hrát u různých kočovných div. společností (první ho angažovala ředitelka Hana Rovenská). Za působení v Horáckém divadle v Třebíči byl totálně nasazen na stavbu podzemních skladišť benzinu. Když nacisté všechna česká divadla zavřeli, zapojil se do partyzánského odboje. Po válce se hned vrátil na jeviště v Jihlavě a roku 1948 se podílel na založení Městského oblastního divadla Praha-Žižkov, respektive libeňského Divadla S. K. Neumanna, jehož předním členem zůstal po třicet let. Jeho div. repertoár byl poměrně široký. Hrál velké charakterní postavy klasických i moderních děl domácích i světových autorů (Harry Trench v Shawově hře Domy pana Satoria, Orlando v komedii Jak se vám líbí, major Ferdinand v Schillerově dramatu Úklady a láska, Petruccio ve Zkrocení zlé ženy, titulní hrdina Čapkova Loupežníka a tulák ve hře Ze života hmyzu, Francek v Maryše, Radúz v Radúzovi a Mahuleně, Romeo v Romeovi a Julii, Jago v Othellovi, Alfieri v Millerově Pohledu z mostu, Berest v Kornejčukově hře Platon Krečet, komunista Tomáš Benedik v Solovičově hře Meridián atd.). Ve filmu začínal koncem 40. let epizodkami, např. konstruktér (Pětistovka, 1949), traktorista (Cesta ke štěstí, 1951), dělník (Botostroj, 1954), brigádník (Na konci města, 1954), voják (Jan Žižka, 1955), železničář (Rudá záře nad Kladnem, 1955), bagrista (Zaostřit, prosím!, 1956), venkovský chasník (Advent, 1956) a lékař (Útěk ze stínu, 1958). V dalších dvaceti letech se sice rozrostla jeho film. galerie o čtyřicet postav, ale jejich rejstřík byl nadmíru stereotypní. Zpravidla ztělesňoval rozvážné, zásadové a angažované muže, mnohdy oddané vyznavače ideálů komunismu a reprezentanty složek armády a bezpečnosti. V detektivkách a značně schematických a tendenčních titulech, které natáčeli čelní tvůrci normalizační kinematografie (Karel Steklý, Vladimír Čech, Jiří Sequens, Petr Schulhoff, Otakar Vávra, Václav Vorlíček, D. Klein aj.), zpravidla ztělesňoval vyšetřovatele, příslušníky VB i prvorepublikové policie (Páté oddělení, 1960; Strach, 1963; Dva tygři, 1966; Poklad byzantského kupce, 1966; Vrah skrývá svou tvář, 1966; Po stopách krve, 1969; Dům Na poříčí, 1976), lékaře (Vím, že jsi vrah…, 1971; Tajemství zlatého Buddhy, 1973; Zatykač na královnu, 1973; Pokus o vraždu, 1973; Případ mrtvého muže, 1974; Skandál v Gri-Gri baru, 1978) a stranické funkcionáře, a mohl tak vyjádřit své niterné přesvědčení komunisty (Strakatí andělé, 1964; Kronika žhavého léta, 1973; Tam, kde hnízdí čápi, 1975; Běž, ať ti neuteče, 1976). Politicky velmi exponovanou úlohou byl ředitel pražské taxislužby Mudroch ze Steklého dramatu Za volantem nepřítel (1974), kde jako uvědomělý člen KSČ přijde o život v politických „bojích“ roku 1968. V jiném, silně propagandistickém snímku, který zkreslil klíčové události našich novodobých dějin, Traplově Vítězném lidu (1977) zpodobnil autentickou osobnost – novináře a národně socialistického politika Jožku Davida, který jako předseda Národního shromáždění odešel po únorovém puči 1948 z politického života. Několikrát hrál i vysoké armádní důstojníky (Maratón, 1968; Černý vlk, 1971; Vysoká modrá zeď, 1973). Životní zkušeností vybavil postavu velitele partyzánské jednotky Jendy v Čechově dobrodružném okupačním dramatu Sedm havranů (1967). Výjimečně se objevil i v hodnotných dílech českého filmu: jako komtur ve Vláčilově středověké baladě Údolí včel (1967), JUDr. Mayer ve Vávrově historickém podobenství Kladivo na čarodějnice (1969), štábní kapitán ve Vláčilově psychologickém dramatu Adelheid (1969) a vězeňský dozorce Pěnkava v psychologickém podobenství režiséra Ivana Renče Hlídač (1970). I když neměl ve filmu hlavní a stěžejní postavy, prokázal v rolích střídmost, vyváženost gesta, vnitřní ukázněnost a kultivovanost hereckého projevu. Stejně jako před kamerou si počínal i v televizi, kde se setkal s pestrou škálou postav v řadě inscenací, např. Ztroskotání lodi Kapermeulen (1965), Kůzlata, otevřete… (1965), Krásná Rama (1965), Vrah dostal Goncourta (1966), Podivný konec léta (1967), Věc Makropulos (1970), První radosti (1971), Otcové a děti (1972), Klíč je pod rohožkou (1972), Muž v osidlech (1973) a Kosmas a paní Božetěcha (1974). Uplatnil se i v seriálech (Sňatky z rozumu, 1968; Hříšní lidé Města pražského, 1968–69; Muž na radnici, 1976), kde ho „proslavil“ zejména Sequensův seriál 30 případů majora Zemana (1974–79) s jeho portrétem plukovníka StB Kaliny. Roku 1973 byl jmenován Zasloužilým umělcem.

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!