V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

WILHELMOVÁ, Gabriela

Gabriela WILHELMOVÁ (* 19. 1. 1942 Prostějov, † 14. 10. 2002 Praha)herečka; manželka filmového režiséra Rudolfa Růžičky (* 1943). Pocházela ze zámožné továrnické rodiny. Po absolvování hereckých studií na JAMU (1965) působila na oblastních div. scénách (Pardubice, Ostrava, Uherské Hradiště) a v brněnském Divadle na provázku. Počátkem 80. let přesídlila do Prahy, kde pohostinsky účinkovala mj. v Laterně magice (Noční zkouška), Divadle v Řeznické (Kdo se bojí Virginie Woolfové, Vytetovaná růže) a Divadle ABC (muzikál Funny Girl). Respekt kritiky vzbudila i svými inscenacemi monodramat (Commedia finita, Racajda, Smraďoch Šindler má jít okamžitě domů, Biletářka, Podivná splátka). Před film. a tv. kamerou, kde ji nejčastěji obsazovali K. SmyzcekK. Kachyňa, její schopnosti nikdy nebyly plně využity. Uplatnila se jen ve vedlejších rolích, jichž vytvořila od poloviny 70. let na padesát, vesměs dobrosrdečných a vitálních žen volnějších mravů. Živočišný temperament a komická drobnokresba prodchnula její postavy zdravotních sester (Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách, 1974; Den pro mou lásku, 1976; Hodina pravdy, 1977; Pozor, vizita!, 1981), matek (Sestřičky, 1983; Proč?, 1987; Citlivá místa, 1987), prodavaček (Což takhle dát si špenát, 1977; Smrt krásných srnců, 1986), zákaznic (Černá punčocha, 1987), bytných (Krajina s nábytkem, 1986; Spiklenci slasti, 1996), úřednic (Holky z porcelánu, 1974; Jako jed, 1985; Nemocný bílý slon, 1989; Ceremoniář, 1996), servírek (Jen si tak trochu písknout, 1980), uklízeček (Prodavač humoru, 1984) a prostitutek (Lásky mezi kapkami deště, 1979). Často hrála i ve filmech pro děti a mládež (Správná trefa, 1987; Útěk s Cézarem, 1989; Freonový duch, 1990; Kačenka a strašidla, 1992; Mach, Šebestová a kouzelné sluchátko, 2001) a v pohádkách, např. švadlenu (Jak si zasloužit princeznu, 1995), kuchařku (Kouzelný měšec, 1996) a gardedámu (Královský slib, 2001). K nejvýraznějším film. kreacím patří operní primadona Maruška, podstupující odtučňovací ústavní léčbu ve Smyczkově hořké komedii Sedm hladových (1988), učitelka ruštiny v satirické komedii D. Kleina Vážení přátelé, ano (1989), stranická funkcionářka a div. inspicientka Jarmilka v Mášově moralitě Byli jsme to my? (1990), prostopášná řeznice v Kleinově hrabalovské komedii Andělské oči (1994) a svérázná léčitelka Dotáhalová v Jirešově psychologickém dramatu Učitel tance (1994). Oblíbenou představitelkou těchto ženských typů a charakterů se stala i na tv. obrazovce v řadě inscenací (Dívka jako ty, 1975; Vikingové z Bronských vršků, 1993; Silná jako smrt, 1998; Poklad pana H., 1998; Věrní abonenti, 2001; Z rodinného alba, 2002), pohádek (O princi Bečkovi, 1988; Kdo probudí Pindruše?, 1989; Dvanáct měsíčků, 1992; Zmrazený Vasil, 1994; Čáry báby Cotkytle aneb Tři zlaté zuby děda Vševěda, 2001) a seriálů (Zkoušky z dospělosti, 1980; Vlak dětství a naděje, 1985; Arabela se vrací, 1990; Správná šestka, 1992; Hříchy pro pátera Knoxe, 1992; Bylo nás pět, 1994; Draculův švagr, 1996; Hospoda, 1996–97; Hotel Anathema, 1999; To jsem z toho jelen, 2000; Stříbrná paruka, 2001). Vzpomínkový portrét s názvem Otisky (2006) o ní natočil Karel Čtveráček pro cyklus dokumentů ČT Předčasná úmrtí.

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!