WALTNER, Josef
Josef WALTNER (* 8. 5. 1883 Praha, † 14. 2. 1961 Praha)
–
herec a písničkář. Vyučil se typografem, v letech 1904–11 začal vystupovat v pražských kabaretech a šantánech (U Bucků, U Rozvařilů), pak si otevřel vlastní bohémskou kavárnu Montmartre (1911–21) a po ní krčmu Dales (1921–28). Po krátkém a neúspěšném pobytu v Poděbradech se vrátil do Prahy, kde chvíli spolupracoval se skupinou Červená sedma, byl konferenciérem v biografech, častým hostem před rozhlasovým mikrofonem ve vzpomínkových relacích a vydával dobové popěvky. Do světa kinematografie ho uvedli jeho bohémští přátelé
E. A. Longen a Antonín Pech, v jejichž fraškách o zbrklém pražském mladíkovi (
Rudi na křtinách, 1911;
Rudi na záletech, 1911;
Rudi sportsman, 1911) patřil k hereckým protagonistům. Objevil se ještě v němých filmech
Magdalena (1920) a
Osm srdcí v plamenech (1926). V následujících dvou dekádách vytvořil před kamerou plejádu tří desítek bezejmenných figurek, nejčastěji hostinských (
Poslední bohém, 1931;
Pepina Rejholcová, 1932;
Písničkář, 1932;
Pán na roztrhání, 1934;
Tulák Macoun, 1939;
Městečko na dlani, 1942), vrchních (
Tisíc za jednu noc, 1932;
Veselá bída, 1939;
Humoreska, 1939;
Minulost Jany Kosinové, 1940;
Z českých mlýnů, 1941), ředitelů (
Hrdinný kapitán Korkoran, 1934;
Jedenácté přikázání, 1935;
Slávko, nedej se!, 1938) a vrátných (
Mořská panna, 1939;
Rukavička, 1941;
Modrý závoj, 1941). S filmem se rozloučil úlohou člena správní rady v dramatu
M. Friče Zocelení (1950). Věnoval se i publikační (četné vzpomínkové články) a organizační činnosti jako tajemník Kruhu autorů populární hudby KAPO (1935–39).