WALTEROVÁ, Marie
Marie WALTEROVÁ rozená Pechová (* 2. 4. 1897 Plzeň, † 20. 7. 1978 Brno) – herečka; dcera herců Ladislava Pecha (1866–1942) a E. Pechové, sestra herce L. Peška a manželka herce, režiséra, dramatika a pedagoga R. Waltera, matka divadelní a rozhlasové režisérky, spisovatelky a překladatelky Olgy Zezulové (1922–2001). Pocházela ze starého hereckého rodu. Jako herecké dítě často vystupovala v dětských rolích na scéně brněnského divadla na Veveří. Učila se hře na klavír a zpěvu, na hereckou dráhu nepomýšlela. Po ukončení vyšší dívčí školy Vesny se chtěla stát lékárnicí. Příznivý ohlas jejího záskoku v roli Zuzany v Ohnetově hře Majitel hutí, se kterou v činohře Českého národního divadla v Brně pohostinsky vystoupil Eduard Vojan, rozhodl o jejím tamním angažmá v roce 1915. Prakticky celá její jevištní dráha až do odchodu na odpočinek (1965) byla spjata s brněnskými scénami (České národní divadlo, Komorní hry, Svobodné divadlo, Městské divadlo mladých, Divadlo bratří Mrštíků) s malými přestávkami, kdy krátce působila v Jihlavě (1939–40) a Ostravě (1944–45). Drobnou, štíhlou, pružnou postavou, jemnou, proměnlivou tváří s živýma očima a výraznými ústy byla dobře disponována pro obor mladocharakterních komických postav, v nichž mohla projevit temperament, taneční lehkost a smysl pro humor. Svých nejlepších jevištních výkonů dosahovala od 20. let zejména pod režijním vedením a za hereckého partnerství svého chotě. Dva roky herecké askeze (1940–42), okupační atmosféra a spolupráce s mladými kolegy vyvolaly kvalitativní posun jejího herectví. Rázem se z ní stala představitelka starších charakterních rolí. Propracovala se k větší citové hloubce, nalezla přesvědčivé vyjádření tragických poloh, rozšířila také svůj humor o další prvky. Z kreací posledního, vrcholného období – ve zpodobení zraňované, a přesto milující mateřské lásky – vyzařoval láskyplný vztah k lidem, laskavý humor a životní moudrost. Jako profesorka působila na brněnské konzervatoři (1936–48) a na JAMU (1948–54). Film jí nabídl teprve ve zralém věku několik vedlejších rolí manželek a matek: ženu obchodníka Matušky (F. Klika) představovala ve Slavíčkově kriminálním dramatu Dnes o půl jedenácté (1949), manželku družstevníka Zbořila (J. O. Martin) hrála v Lipského a Strejčkově komedii Slepice a kostelník (1950), s B. Vrbský v roli lakomého tyranského mlynáře Bilanského ztělesnila rodiče tří mladých hrdinek (Z. Fišárková, J. Tichá a M. Myslíková) a jejich bratra (K. Hlušička) v Krškově sociálním dramatu Kde řeky mají slunce (1961) a matkou vesnického chasníka Martina (Z. Braunschläger) byla ve Weissově drdovské pohádce Zlaté kapradí (1963). Za zásluhy byla vyznamenána Cenou osvobození země Moravskoslezské (1946) a čestným uznáním v Divadelní žatvě (1949).