V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

WALESKÁ, Blanka

Blanka WALESKÁ vl. jm. Wedlichová (* 19. 5. 1910 Cerhenice, okres Kolín, † 6. 7. 1986 Praha)herečka. Její otec byl malíř a básník, který později vedl obchod i hospodu. Pro nevyhovující prospěch v matematice odešla v tercii z pražského gymnázia Na Zatlance na odbornou školu pro ženská povolání v Kolíně, odkud však utekla. Živila se jako služka, vychovatelka dětí, navštěvovala taneční školu Milči Mayerové, statovala ve filmu a tanečním sboru ve smíchovské Aréně. Posluchačkou dramatického oddělení Pražské konzervatoře se stala až ve 20. letech a po řádném ukončení studia absolutoriem (1934) nastoupila v Divadle Vlasty Buriana, kde hrála pouze jednu sezonu. Dlouho se nezdržela ani na dvou pražských avantgardních scénách (Nové divadlo a Spoutané – Osvobozené divadlo). Roku 1936 ji angažovali v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě, kde prožila pět let uměleckého zrání s možností ověřit si široký herecký rejstřík (Nezvalova Manon Lescaut, Julie v Romeovi a Julii, Kvapilova Princezna Pampeliška, Kristýna v Našich furiantech, Soňa v dramatizaci Dostojevského Zločinu a trestu). V tomto smyslu pokračovala po návratu do Prahy v holešovické Uranii (1941–44) a po osvobození v činohře Divadla 5. května (1945–48), kde ji umělecky nesmírně obohatila spolupráce s režisérem Alfrédem Radokem (prostitutka Elisa v Tlustém andělu z Rouenu, Gorkého Vassa Železnovová). Od roku 1948 až do penzionování (1976) patřila k ženským oporám činoherního souboru Národního divadla v Praze (Duňaša ve Višňovém sadu, Mimi v Čapkově Loupežníkovi, Mahulena v Zeyerově Radúzovi a Mahuleně, Irina ve Třech sestrách, Jana z Arku v Shawově Svaté Janě, Linda Lomanová v Millerově Smrti obchodního cestujícího, Krůtová v Kunderových Majitelích klíčů, Kapuletová v Romeovi a Julii, Aurélie v Bláznivé ze Chaillot). Byla herečkou emotivně výrazného a velmi osobitého lyrizujícícho projevu. Herecký rejstřík měla mnohem širší, než jak zpočátku naznačovaly její typové dispozice. Nejblíže jí byly postavy, v nichž mohla vyjádřit vnitřně křehké, zraňované ženství, představené obvykle v melancholicky utajeném smutku, bolestném stínu nenaplněné touhy nebo snu. Dokázala je rozehrát jak v subtilní rovině básnické imaginace, tak v ironickém odstupu. Pro typ naivek měla ideální předpoklady: intenzitu vnitřního prožitku, jevištní zjev jako by vyzařující nevyslovené tajemství, osobitý ženský půvab, který si udržovala až do posledních let herecké kariéry, neokázalou, avšak zjevnou stylizaci jevištního pohybu, jež korespondovala s poetickou kvalitou mluvního projevu pečlivé a přitom neartistní dikce. Zatímco na jevišti demonstrovala herecké kvality i potenciál ve velkých ženských charakterech domácího i světového repertoáru, hrdinkách složitých povah, psychologické hloubky a citového bohatství, film jí až tolik závažných úkolů, jak by si zasloužila, nedopřál. Před kamerou začínala jako statistka ještě v němé éře. Po příchodu zvuku se objevovala v epizodkách a menších dívčích rolích, z nichž se brzy propracovala i do velkých postav mladých žen, ovšem převážně v umělecky a společensky málo závažných filmech režisérů nižší garnitury: S. Innemanna (Sňatková kancelář, 1932), O. Kmínka (Zlaté ptáče, 1932), J. Svitáka (Život vojenský – život veselý, 1934), Jana Svobody (Cácorka, 1935). První velkou roli vytvořila až v Krňanského adaptaci pošumavského románu Karla Klostermanna Ze světa lesních samot (1933), scenáristicky zpracovaném tehdy začínajícím Otakarem Vávrou. Hrála dceru hajného Vavrucha (A. Třebovský) Katy, dívku odvážnou a vášnivou, plnou síly a ohně, která dovedla odolat svodům mladého adjunkta (Karel Mácha-Kuča) a přimkla se horoucí láskou k pytláku Luizlovi (V. Borský). V lidové komedii V. Slavínského Matka Kráčmerka (1934) vytvořila s J. W. Speergerem druhou mileneckou dvojici (v prvním plánu stála H. VítováR. Wankou) chudých a osudem pronásledovaných proletářů, k jejichž štěstí dopomůže tetina milionová výhra v loterii. Se Speergerem se krátce nato sešla v ústředním páru dramatu V. Kubáska podle Klostermannova stejnojmenného románu Pozdní láska (1935), v němž její vypočítavá a svůdná paní Věra Náhlovská byla jednou z jejích ojedinělých hlavních postav. Jinak téměř vždy hrála ve filmech až druhé housle. Ve veselohře V. Slavínského Vdavky Nanynky Kulichovy (1935) to byla Albínka Knedlhansová (partnera v roli podnájemníka Saloupka hrál F. Paul) a v jednom z nejhodnotnějších filmů V. Binovce, přepisu úsměvného románu Jana Drdy Městečko na dlani (1942), vytvořila mateřsky proteplenou úlohu Pepiny Řezáčové, těhotné ženy pytláka a havíře Matěje (J. Průcha), zachráněného při důlním závalu. Napůl milovnickou a napůl dramatickou postavu mladé učitelky Pavlíny, marně milované skalákem Honzou Vosmíkem (J. Dohnal) a marně milující statného střelmistra Petra Pangráce (O. Korbelář), který dal před ní přednost živočišně pudové dívce z kantýny Ance (D. Medřická), hrála v dramatu L. Broma podle literární předlohy Jana Morávka Skalní plemeno (1944). Jedinou historickou postavu komtesy Sylvie, kvůli níž mladý myslivec Jeroným (S. Strnad) zradil lid, který se pod vedením jeho otce Jana Výravy (Z. Štěpánek) vzbouřil proti panské zvůli, ztvárnila v Borského film. verzi Šubrtova div. dramatu Jan Výrava (1937). Znárodněná kinematografie však nedokázala využít její plně rozvinuté dramatické umění a mimořádnou schopnost osobitě, ušlechtile, inteligentně a navýsost poeticky interpretovat velké dramatické postavy. Zaměstnávala ji jen příležitostně, a to v rolích, které – až na dvě tři výjimky – byly hluboko pod jejími tvůrčími možnostmi: vdova po čínském obchodníkovi Wangliovi (J. Šára), ze které se pod mužským oblečením vyklube hledaný vrah v detektivce M. Friče 13. revír (1946), milenka sedminásobného vraha Kuglera (V. Šmeral) v epizodě Poslední soud ze zfilomování Čapkových povídek (1947) M. Fričem, zatrpklá a cynická stárnoucí dcera pana domácího Ebra (F. Kreuzmann), zadluženého majitele „tichého“ malostranského domu v hrané prvotině J. Krejčíka, nerudovském Týdnu v tichém domě (1947). Jedinou velkou a hlavní roli jí v prvním poválečném období nabídl režisér Radok v sugestivní vizi utrpení Židů za nacistické okupace Daleká cesta (1949), jež dodnes náleží k umělecky nejvýznamnějším dílům české kinematografie vůbec, k čemuž působivým výkonem přispěla i Waleská. Její lékařka Hana Kaufmannová, dcera židovských rodičů (Z. BaldovéV. Očáska), se v době prvních rasistických opatření provdala za snoubence MUDr. Bureše (O. Krejča), ale ani manželství s árijcem ji nezachránilo před hrůzami terezínského ghetta. Jiným režisérem, který si vážil jejího hereckého mistrovství, byl Václav Krška. Její vynikající dialogy s D. Medřickou v roli Slávky Hlubinové (hrála její kamarádku Růženu Pavlátovou) dotvářely dokonalý herecký koncert Krškovy poetické adaptace Šrámkovy div. hry Měsíc nad řekou (1953) a ve Stříbrném větru (1954) vytvořila epizodní postavu dojemné prostitutky Anděly v její primitivní lásce ke „zkaženému“ studentu Zachovi (O. Lackovič). Všechny její další film. role zůstaly již jen jaksi „na okraji“. Po epizodce zfanatizované táborské ženy ve Vávrově závěrečném dílu husitské trilogie Proti všem (1956) hrála v současném příběhu Ivo Nováka Štěňata (1957) matku mladého opraváře výtahů Oty Josífka (R. Jelínek), který se bez vědomí rodičů, a zejména despotického otce (J. Pivec) oženil s absolventkou zdravotnické školy Hankou (J. Panýrková) jen proto, aby nemusela jít pracovat do mimopražské nemocnice. Jinou maminku si zahrála po boku F. Vnoučka v Krškově filmu ze života mravně narušené mládeže Cesta zpátky (1958). Její až nepřirozená láska a rozmazlování přivedlo syna Karla přezdívaného Carda (O. Slavík) do zločinecké party a nakonec ho vlastně připravilo o život. Po této roli se ve filmu nadlouho odmlčela. V 60. letech si zahrála jen menší role správcové domova pro postižená židovská děvčata v Moskalykově Ditě Saxové (1967) a hraběnky de Galle, majitelky šumperského panství, která čím dál tím víc podléhá vlivu ďábelského inkvizitora Bobliga (V. Šmeral) ve Vávrově historickém podobenství Kladivo na čerodějnice (1969). Později byla obsazena do dvou kriminálních filmů: větší úlohu staré, buddhisticky smýšlející baronky, tety asociálního majitele textilní továrny Riessiga (O. Brousek), který ji nechal prohlásit za nesvéprávnou, vytvořila ve snímku D. Kleina Tajemství zlatého Buddhy (1973) a v povídce Rukojmí režiséra Jiřího Svobody z triptychu kriminálních příběhů Motiv pro vraždu (1974) zpodobnila ustaranou matku narkomana a vraha Čabana (J. Hálek), na němž opět – podobně jako v několika dřívějších filmech – lpěla opičí mateřskou láskou. Důkazem toho, že ani v pokročilém věku neztratilo její umění na síle a přesvědčivosti, byla postava staré, ale stále ještě lásky a žárlivosti schopné paní Jurkové, jedné z obyvatelek domova důchodců ve slov. filmu Vladimíra Kavčiaka Biela stužka v trojich vlasoch (1977), babičky atraktivní automobilové závodnice Luisy Tomášové (J. Břežková) v Herzově sci-fi hororu Upír z Feratu (1982). Vitální a šaramantní důchodkyně ztvárnila i ve dvou posledních filmech: veselohrách Jaroslava Papouška Všichni musí být v pyžamu (1984) a Marie Poledňákové Zkrocení zlého muže (1986). Od počátků živého vysílání ČT se o její umění opíralo nesčetné množství postav v tv. inscenacích a hrách, z nichž vybíráme alespoň tituly Neprovdaná Rosita (1960), Magdalena Dobromila Rettigová (1961), Žena ve smutku (1965), Odcházeti s podzimem (1965), Evženie Grandetová (1966), Konec velké epochy (1966), Amatér (1967), Alexandre Dumas starší (1970), Konec jedné služební jízdy (1971), Chléb a písně (1971), Almara (1971), Královské řádění (1974), Kdo je kdo (1974), Lekce z přítomnosti (1974), Jak vytrhnout velrybě stoličku (1977), Ráno budeme moudřejší (1977), Slečna Rajka (1978), Zítřek bez záruky (1978), Jak se zranit ve službě (1978), Nebožtíci na bále (1979), Historie začíná pod kaštany (1979), Italské jaro (1980) a Hodina před ránem (1983). K nezapomenutelným kreacím, jaké na obrazovce předvedla, patří stárnoucí rezignovaná Alžběta, o jejímž setkání s bývalým přítelem z mládí Františkem (K. Höger) vypráví tv. film Lístek do památníku (1976), který natočil František Filip na námět Jiřího Hubače. Ráda účinkovala v tv. pohádkách (O princezně, která pořád vařila, 1967; Růže a prsten, 1971; Čarovné prstýnky, 1978; cyklus Pohádky z tisíce a jedné noci, 1971), ale seriálové tvorbě se vyhýbala. Lyricky modulovaným, jako by zjihlým hlasem měla schopnost vrýt se do paměti posluchačů a této vlastnosti využíval i rozhlas a tv. dabing. Zasloužilá umělkyně (1965). Osudy a hereckou kariéru mapuje monografie Břetislava Ditrycha a hereččina prasynovce Josepha F. Vedlicha Dívka s červenými vlasy (2010).

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!