V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

VRBSKÝ, Bedřich

Bedřich VRBSKÝ vl. jm. Bedřich Vrbka (* 4. 5. 1890 Praha, † 23. 2. 1966 Praha)  – herec a dramatik. V divadle začínal jako člen experimentálních souborů uvádějících div. hry symbolistů. Např. v letech 1912–16 hrál v Divadle Umění, Intimním divadle, Volném divadle aj. Později vystřídal další soubory, než získal angažmá v Městském divadle na Vinohradech (1919), kde působil přes čtyřicet let, během nichž scéna několikrát změnila jméno, až do důchodu (1961). Vytvořil desítky film. rolí, vždyť před kamerou stál poprvé už roku 1913 v nedochovaném snímku Pan profesor, nepřítel ženv režii J. Steimara (podobný osud postihl i film Láska si nedá poroučet, 1918). V němé éře si zahrál ještě majitele motorového člunu, který pomáhá komikovi zdolat včas cestu do kabaretu v kratičké komedii K. Hašlera České hrady a zámky (1914), dále po boku J. Vojty, T. Pištěka či F. Kováříka v melodramatu Neznámé matky (1921) a naposledy lékaře v blázinci v proslulém zfilmování Dobrého vojáka Švejka (1926) v režii K. LamačeK. Nollem v titulní roli. Ve zvukové éře pak jen do roku 1945 vytvořil dvacítku rolí a nešlo o žádné epizodky, nýbrž o malé, velké a v případě JUDr. Karla Pružného, manžela (J. Šejbalové) a otce rozmarné Evy (Rozvod paní Evy, 1937), dokonce o roli hlavní. Jeho přísně působící zjev ho předurčil pro role představitelů „vyšší společnosti“, nejčastěji byl vysokým policejním hodnostářem: komisař Faltys v Kodíčkově Obrácení Ferdyše Pištory (1931), komisař ve Vančurově a Innemannově Před maturitou (1932), komisař Brown v Cikánově detektivce Záhada modrého pokoje (1933) i jeho melodramatu Král ulice (1935) či v Harmonice (1937) L. Broma; nebo armádním důstojníkem: podplukovník Kinzl v komedii M. Friče Pobočník Jeho Výsosti (1933) a plukovník v Borově Neporažené armádě (1938). Byl doktorem Skálou v Písničkáři (1932) S. Innemanna, v režii V. Slavínského pak hrabětem Emerichem Xaverem Antonem Rundsteinem v Matce Kráčmerce (1934) a radou Lažanským v Prvním políbení (1935), hráčem panem X. v Klubu tří (1935) O. Kmínka, v historickém filmu Za ranních červánků (1934) J. Rovenského ztělesnil Františka Palackého, továrníkem byl v Bromově Vyděrači (1937). Z uměleckého světa byl nakladatelem ve Fričově Uličce v ráji (1936) a zahrál si i film. režiséra v Holmanově Bláhovém snu (1943). Jedinou negativní roli lichváře Barny vytvořil v Bílé jachtě ve Splitu (1939). V proslulé Extasi (1932) G. Machatého pak pro českou verzi namluvil herce Leopolda Kramera. Ve znárodněné kinematografii, kde natočil bezmála čtyřicet snímků, víceméně pokračoval v obdobných rolích s již vyzkoušenými režiséry jako Miroslav Cikán: advokát JUDr. Kovář (Hrdinové mlčí, 1946), radní Martin (Alena, 1947), vrchní Franz Krpetz (O ševci Matoušovi, 1948), ředitel cirkusu Slavínský (Poslední mohykán, 1947); M. Frič: hematolog (Tajemství krve, 1953), hrabě Šternberk (Psohlavci, 1955), nakladatelský redaktor (Zaostřit prosím, 1956), ale i s režiséry nastupujícími: nadlesní Václav Veselý v Machově Velkém případu (1946), ředitel věznice ve Slavíčkově Dvaasedmdesátce (1948), státní zástupce v Lehovcově Přiznání (1950), britský guvernér v Makovcově Velkém dobrodružství (1952), komisař ve Vlčkových Komediantech (1953), komorník v Hubáčkových Haškových povídkách ze starého mocnářství (1952) a otec Petra (V. Voska) v Roztržce (1956) téhož režiséra, ředitel školy v Borského snímku Kudy kam? (1956) či hostinský v Pochodních (1960) V. Čecha. Zásadní však byla spolupráce se čtyřmi dalšími režiséry. S Karlem Steklým: okresní hejtman (Průlom, 1946), MUDr. Grünstein (Dobrý voják Švejk, 1956), generál Fink von Finkestein (Poslušně hlásím, 1957), soudce (Mstitel, 1959). Dále s Otakarem Vávrou: generální ředitel baron Rohn (Krakatit, 1948), nacistický továrník (Nástup, 1952), profesor (První parta, 1959), pantatínek Václav Žandatín (Policejní hodina, 1960). Postavy historické i současné mu často svěřoval Václav Krška: notář (Řeka čaruje, 1945), nejvyšší purkrabí hrabě Stadion (Revoluční rok 1948, 1949), politik a novinář Eduard Grégr (Mikoláš Aleš, 1951), katecheta (Stříbrný vítr, 1954), hrabě Harrach (Z mého života, 1955), ing. Hron (Zde jsou lvi, 1958) a hlavní roli mlynáře Bilanského hrál v dramatu Kde řeky mají slunce (1961), když se tu ne poprvé, ale naposledy před kamerou sešel se svým prvním režisérem J. Steimarem. A nakonec filmy režiséra J. Krejčíka, který mu svěřil hlavní roli manžela Z. Baldové (Morálka paní Dulské, 1958), a v povídkových filmech na náměty Karla Čapka si zahrál psychiatra O věcech nadpřirozených (1959) a předsedu soudu v Čintamanech & podvodníkovi (1964), které jeho filmografii důstojně ukončily. Neodmítl ani účast v dětském snímku (rada Stoklasa Ledové moře volá, 1961) či v etudě FAMU (starý herec Ztracená pozice, 1956). Je obdivuhodné, že se i v 50. letech dokázal vyhnout (až na Vávrův Nástup) dobovým schematickým snímkům. Na obrazovce hrál v tv. filmu Magdalena Dobromila Rettigová (1961). Podle Vrbského div. her byly natočeny dva filmy: Láska si nedá poroučet (1918) a Její lékař (1933), kde v režii V. Slavínského hlavní role hráli H. Haas, L. Baarová, T. PištěkA. Nedošinská. Roku 1957 získal titul Zasloužilý umělec.

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!