V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

VOSTRČILOVÁ, Ludmila/Lída

Ludmila/Lída VOSTRČILOVÁ rozená Stýblová (* 29. 5. 1918 Místek, nyní Frýdek-Místek, † 29. 4. 2003 Praha)herečka; manželka herce J. Chvaliny. Za okupace vystudovala herectví na dramatickém oddělení pražské Státní konzervatoře (1940) a první angažmá nastoupila v Českém divadle moravskoslezském v Ostravě. Zde její výrazný herecký rejstřík charakterního veseloherního typu formoval režisér Jan Škoda, kterého po třech sezonách následovala s dalšími kolegy do Prahy do Nezávislého divadla, respektive Nový život v Alhambře (1943–45). Hostovala i v Národním divadle (Eva v Kleistově Rozbitém džbánu, Blanca ze Flassans ve Vrchlického Soudu lásky). Po válce se připojila k souboru Divadla 5. května (1946–48), po jehož zrušení s kolegy přešla do nově založeného Divadla státního filmu a od roku 1952 byla členkou Divadla čs. armády, respektive Divadla na Vinohradech, kterému věrně sloužila až do roku 1991. V začátcích ji dobová kritika označovala za herečku bystré a pronikavé osobitosti, svěžího půvabu, vrozeného komediantství, odzbrojující spontánnosti, nenucenosti mimického vyjadřování, perlivé lehkosti vtipu, humoru a karikující i groteskní dynamiky. Od naivek prošla celou škálou ženských charakterů a věkových kategorií v širokém repertoárovém spektru: Gianina v Goldoniho Vějíři, Martina v Molièrových Učených ženách, Ibsenova Nora, Líza v Cyranovi z Bergeraku, Amparo v Marianně Pinedové F. García Lorcy, Zuzanka ve Figarově svatbě, Pučálková v Drdových Dalskabátech, Ranghild v Ibsenových Nápadnících trůnu, Klára v Dürrenmattově Návštěvě staré dámy, Bušková v Našich furiantech, Amelie v Steinbeckově Grandlehárně, paní Pearceová v Shawově Pygmalionu, Zinaida v Čechovově Ivanovovi, Hlubinová v Měsíci nad řekou, chůva v Legendě o lásce, cikánka v Čapkově Loupežníkovi. První, kdo si všiml její fotogeničnosti, byl režisér Otakar Vávra, v jehož historické komedii Nezbedný bakalář (1946) debutovala epizodkou děvečky v hospodě. Podruhé už měla hlavní dívčí roli Eržiky, zemitě smyslné milé titulního hrdiny (G. Nezval) v Krňanského nezdařené film. adaptaci Olbrachtova románu Nikola Šuhaj (1947). Ani další role dívek a mladých žen venkovského i městského typu, které střídala, jí nepřinesly zásadní herecké úkoly: hospodyně Baruška v Čápově příběhu podle stejnojmenné povídky Josefa Štefana Kubína Muzikant (1947) nebo mladší dcera manželů Tříškových (S. RašilovJ. Kurandová) prodavačka Boženka, jejíž nápadník, malíř pokojů Veleba (F. Le Breux), si získal přízeň jejího přísného a popudlivého otce basovým zpěvem v budovatelské komedii J. Macha Rodinné trampoty oficiála Tříšky (1949), jedna ze stávkujících žen Jasanka v další Machově „emancipační“ komedii Vzbouření na vsi (1949) nebo jeřábnice v Zemanově „náborové komedii“ Pan Novák (1949). Schematismem byly ještě víc zatíženy filmy z první poloviny 50. let, v nichž jí připadla vesměs vedlejší úloha partnerek hlavních hrdinů. Laskavou snoubenku pekaře a vášnivého chovatele holubů Racka (V. Řepa), jemuž se zalíbí práce v dolech natolik, že si tam brigádu prodlouží, hrála v komediální agitce J. Macha Racek má zpoždění (1950). V Hubáčkově detektivce ze sportovního prostředí V trestném území (1950) ztělesnila manželku vyšetřovatele nadporučíka SNB Kalouska (R. Deyl ml.) a ve Vávrově dramatu z poválečného pohraničí Nástup (1952) byla exkluzivní manželkou novopečeného „pana továrníka“ Trnce (K. Höger). V politicky exponovaném filmu režisérské dvojice Kadár a Klos Únos (1952) hrála herečku Gavendovou, v budovatelském dramatu J. Krejčíka Nad námi svítá (1952) byla ženou havíře-úderníka Šimka (V. Hlavatý), v Cikánově detektivce Na konci města (1954) milenkou řidiče a pachatele trestného činu Kalčíka (R. Hrušínský). Manželské dvojice tvořila i s J. Kemrem jako skromným a nečekaně povýšeným úředníčkem Přehršlem v satiře M. Friče Zaostřit, prosím! (1956), s K. Pavlíkem jako železničářem Benešem v Blumenfeldově krimi Tereza (1961), s V. Brodským jako inspektorem vlakové služby Holubem, který odhalí rafinovaného sňatkového podvodníka Plichtu (J. Sovák), v povídce Příběhy sňatkového podvodníka z čapkovského diptychu Čintamani & podvodník (1964) J. Krejčíka, s I. Prachařem v roli zavražděného šéfredaktora Procházky v Gajerově Flirtu se slečnou Stříbrnou (1969). Z počátečních velkých rolí se časem stávaly role menší i docela malé, které ale vytvářela se stejnou svědomitostí a elánem: vedoucí bufetu (Kolik slov stačí lásce, 1961), teta (Strakatí andělé, 1964), pacientka v nemocnici (Znamení Raka, 1966), švadlena (Čas lásky a naděje, 1976), sekretářka (Mladý muž a bílá velryba, 1978), žena ve spořitelně (Jak rodí chlap, 1979) a div. herečka (Útěky domů, 1980). Z dívek, poté manželek a matek se staly babičky hlavních hrdinů, jimiž se výrazně prezentovala ve dvou smutných komediích V. Drhy: ve filmu Dneska přišel nový kluk (1981) se stará místo rodičů, zaneprázdněných herců, o absolventa průmyslovky Luboše Pecháčka (M. Brodský), v Dotykách (1988) její vnučka Eva (N. Boudová) hledá někoho, kdo by jí dělal model na kadeřnické soutěži. Mezitím se objevila na plátně i jako učitelka v Jirešově Neúplném zatmění (1982). Mnoho příležitostí jí nedala ani televize, kde hrála v inscenacích (Mordová rokle, 1970; Kam slunce nechodí, 1971; Opory společnosti, 1972; Doňa Perfecta, 1974; Egyptologové, 1974; Nezralé maliny, 1980; Případ Platfus, 1985; Hřbitov pro cizince, 1991; Skládačka, 1991), pohádkách (O statečné princezně Janě, 1978; Velká kočičí pohádka, 1983) a seriálech (Eliška a její rod, 1966; Nemocnice na kraji města, 1977; Dnes v jednom domě, 1979; Malý pitaval z velkého města, 1982; Náhrdelník, 1992). Divákům nejspíš utkvěla jako manželka řezníka Rudolfa (D. Vostřel) a matka Šárky (I. Janžurová) z tv. muzikálového seriálu Píseň pro Rudolfa III. (1967–68). Více se uplatnila v rozhlasové dramatické tvorbě a její výkony zaznamenaly i gramofonové desky (Nebožtík Nasredin, 1980; Nezralé maliny, 1983). Charakter a občanskou statečnost prokázala s mužem, když se – podle svědectví div. kolegů – distancovali od petice žádající pro J. Štěpničkovou trest smrti. Nadace Život umělce jí udělila cenu Senior Prix (1993).

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!