V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

VLADYKA, Miroslav

Miroslav VLADYKA (* 24. 9. 1959 Praha)herec. K herectví a divadlu, se kterým neměl nikdo z jeho rodiny nic společného, zpočátku nijak neinklinoval. Zajímal se spíše o přírodu a sportoval: závodně se věnoval kanoistice, ve které dosáhl slušných výsledků (dvakrát dorostenecký přeborník republiky). Původně chtěl být námořníkem, ale po maturitě na libeňském gymnáziu se přihlásil na DAMU, kde vystudoval herectví (1982). Jako stipendista Českého literárního fondu hostoval v Divadle na Vinohradech (Revizor, Richard III., Úspěšná žena, Obchodník s deštěm), kam ho roku 1984 angažovali po vojenské prezenční službě, kterou vykonával jako konferenciér estrádní skupiny AUS. Od postav současných mladých mužů, typově odpovídajících jeho zjevu a naturelu, postupně přešel na vinohradské scéně ke klasickému repertoáru, kde byl často využíván jeho komediální talent se sklonem ke groteskním polohám (Azazelo v dramatizaci Bulgakova Mistra a Markétky, Felix v Nestroyově Domu čtyř letor). Roku 1996 nalezl novou platformu k rozvíjení svého hereckého potenciálu v souboru Studia Ypsilon, s jehož poetikou a stylem si jeho komediální temperament náramně porozuměl. Do roku 2002, kdy zde byl řádným členem, hrál téměř ve všech inscenacích (mj. Vše pro firmu, Bůh, Srdce, Horké to někdo rád, Svatá rodina, Oprátka, Tři mušketýři, Žito kouzelník, Okno, Kometa Hanzelínova). V současné době s Ypsilonkou nadále spolupracuje jako kontinuální host, ale působí i v inscenacích jiných divadel: Divadla Na Jezerce (Ligur v Mandragoře), Rokoka (Plný kapsy šutrů), ABC (Pepin v Postřižinách) a Kalich (Jako jedna rodina…). Před kamerou začínal už jako pětiletý, kdy představoval blonďaté caparty v dětských filmech Věry Plívové-Šimkové (Káťa a krokodýl, 1965) a Milana Vošmika (Volejte Martina, 1965; U telefonu Martin, 1966). Od té doby zůstal v povědomí film. režisérů. Na titulcích se jeho jméno poprvé objevilo až v první polovině 70. let díky úlohám dospívajících chlapců. Jednoho z party venkovských dětí přezdívaného Brejlovec si zahrál v dětském muzikálu Věry Plívové-Šimkové Přijela k nám pouť (1973). V dalším filmu, určeném již dospělým divákům, kriminálním dramatu D. Kleina Případ mrtvého muže (1974), ztělesnil nemanželského syna zdravotní sestry Vackové (L. Švormová), která marně hledala životní směr po boku svého záhadného pacienta (J. Vaška). Po několika drobnějších rolích nebo epizodkách školáků a studentů (Profesoři za školou, 1975; Brácha za všechny peníze, 1978; Vrchní, prchni, 1980) si zahrál „nápadníka“ přísně vychované Míši Novákové (Z. Bydžovská), jehož extravagantní chování při první návštěvě rodiny přivodilo matce jeho vyvolené (I. Janžurová) téměř hysterický záchvat a bylo dalším příspěvkem ke zmatkům kolem domnělého nemanželského dítěte otce Nováka (P. Nárožný) – to vše v komedii Zdeňka Míky Ten svetr si nesvlíkej! (1980). Citové problémy řeší také jeho hrdina z Rychmanovy hudební komedie Láska na druhý pohled (1981), matematický nadšenec Ludvík, který se zamiloval do své spolužačky Pavly (I. Svobodová) a byl ochoten kvůli ní opustit svou dosavadní lásku Evu (Z. Schulzová), ale Pavlin citový vztah k mladému zedníkovi Vencovi (J. Čenský) byl natolik silný, že nakonec „všechno bylo úplně jinak“. Z menších rolí tohoto období zaslouží připomenout ještě hrobaře (Signum laudis, 1980), promoci slavícího inženýra (Vrchní, prchni, 1980), lesního praktikanta (Krakonoš a lyžníci, 1980), chamtivého bratra hlavního hrdiny (Poslední vlak, 1982), herce Cimrmanovy kočovné div. společnosti (Jára Cimrman, ležící, spící, 1983) a příslušníka VB (Prodavač humoru, 1984). V postavě nově příchozího lesního dělníka Jardy vytvořil s V. Brodským, J. KemremP. Čepkem čtveřici mužských protagonistů smutné komedie H. Bočana Smích se lepí na paty (1986). Fyzicky i psychicky velmi náročný úkol zvládl v úloze horolezce Roba, jednoho z členů výpravy na nejvyšší horu světa, v horolezeckém dramatu Jána Piroha Sagarmatha (1988). Od počátku 90. let se s ním diváci v kinech potkávají už jen velmi výjimečně a spíš v okrajových rolích člena policejní hlídky (Divoké pivo, 1993), vězně komunistického pracovního lágru (Bumerang, 1996), honáka (Zdivočelá země, 1997) a souseda (Podzimní návrat, 2001) a hrdinova žoviálního spolupacienta Žůry (Doktor od jezera hrochů, 2010). Mezitím však vytvořil i hlavní roli, ale nikoliv v českém, nýbrž v koprodukčním britsko-německo-chorvatském filmu Josephine (2001) amerického režiséra chorvatského původu Rajko Grliće. Po delší odmlce se na plátně připomněl ústřední postavou koktavého prosťáčka a smolaře Káji, který se v Hřebejkově komedii U mě dobrý (2008) stane obětí bandy skořápkářů, ale kamarádi z libeňské hospůdky pomstí jeho potupu důmyslnou protiakcí. Věčným outsiderem až do své předčasné smrti zůstal uťápnutý Bruno, který na sklonku svého života stráví se svými dvěma sourozenci (M. Donutila V. Hybnerová) a najmutou stripterkou (T. Pauhofová) týdenní dovolenou v luxusním tatranském hotelu, ve Bařinově hořké komedii podle Vieweghovy knihy Román pro muže (2010). Velké obliby dosáhl díky svým kreacím na tv. obrazovce, kde – stejně jako ve filmu – vytvářel většinou postavy obyčejných kluků a mládenců, z nichž mu mimořádný úspěch přinesla role sympatického učitele Karfíka z Rážova seriálu My všichni školou povinní (1984) a roli učitele si zopakoval i v oblíbeném Vorlíčkově seriálu Křeček v noční košili (1988). Objevil se i v řadě dalších seriálů (mj. Slavné historky zbojnické, 1985; Bylo nás šest, 1985; Panoptikum Města pražského, 1986–87; Rodáci, 1988; Přísahám a slibuji, 1990; Náhrdelník, 1992; Život na zámku, 1995; Hříchy pro diváky detektivek, 1995; Kde padají hvězdy, 1996; Hříšní lidé města brněnského, 1998; Četnické humoresky, 2000; Pra pra pra, 2000; Škola Na Výsluní, 2006; Škola pro život, 2009). Hlavně v 80. letech a na počátku 90. let patřil k hojně obsazovaným mladým interpretům v komediálních i dramatických inscenacích a původních hrách, reprezentovaných tituly Kotva u přívozu (1980), Čtverec mizení (1982), Ale je ženatý (1982), Zahrada dětí (1982), Ze staré drogerie (1982), Oblouk světla (1983), Parcela 60, katastr Lukovice (1983), Ďábel ví hodně (1983), Tajemství kojence (1983), Převozník (1983), Díra ve zdi (1983), Panská 8 (1984), Konkurs na chlapa (1984), Žáku Kašíku, nežeň se! (1985), Nevěsta (1985), Tchýně (1985), Křídlovka pro Majoránku (1985), Dotyk zla (1986), Svědek času (1988), Utopím si ho sám (1989), Smrt barona Gandary (1990), Zálety koňského handlíře (1991), Talisman (1991), Skládačka (1991), Hodina obrany (1991), Černá slečna Černá (2002), Kdo hledá, najde (2007) a Bez tváče (2008). Jeho kulatou tvář s odstálýma ušima, širokým úsměvem a šibalským pohledem důvěrně znají také nejmenší diváci z mnoha postav princů, chasníků, králů, šašků a různých strašidel, které zpodobnil např. v pohádkách Kmotři z blat (1983), Co takhle svatba, princi? (1985), O štěstí a kráse (1986), Ať přiletí čáp, královno! (1987), Pouťová pohádka (1988), O kouzelnici Klotýnce (1988), Pane králi, jdeme z dáli (1989), Zachýsek zvaný Rumělka (1990), Princezna Slonbidlo (1990), Husarská čest (1990), O vodníkovi a housličkách (1992), Zlaté hejno (1994), O kumburské Meluzíně (1994), Vodnická čertovina (1995), Černokněžník (1996), O holiči a barvíři (1996), Cesta do pekla a zpátky (1996), Kouzelný bolehoj (1997), Jak vyléčit Ježibabu (1997), Stín (1998), Peklem s čertem (2002), Jak chutná láska (2002), Drátařík a hruška moudrosti (2003), Voděnka (2005) a Tajemná truhla (2006). V posledních letech se stal rovněž vyhledávaným moderátorem: s B. Štěpánovou byl průvodcem tv. poznávacích týdeníků Cestománie (1999–2004) a Nové Cestománie (2004–06) a s J. Dvořákem uváděl zábavný pořad Šance. Své herecké schopnosti osvědčuje v rozhlase a dabingu (sci-fi sitcom britské televize BBC Červený trpaslík). Se Šárkou Horákovou připravil na základě stejnojmenného tv. cyklu knižního průvodce po zajímavých místech naší země Po stopách s Miroslavem Vladykou (2006).

 

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!