V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

VICENA, František

František VICENA (* 24. 6. 1933 Znojmo, † 15. 10. 1984 Praha, sebevražda)herec; manžel herečky N. Vicenové. Pocházel z rodiny s uměleckými kořeny, a to hudebními (příbuzný houslisty Jaroslava Kociána) i divadelními (příbuzný herce M. Doležala). Po maturitě se stal posluchačem herectví na JAMU (1955) a později už za jevištní praxe vystudoval i režii na DAMU (1967). Ještě jako herecký adept účinkoval v recitačních a dramatických kroužcích (člen Rozhlasového souboru Julia Fučíka a pěveckého souboru Radost). Profesionální angažmá nastoupil po absolutoriu v Krajském oblastním divadle v Karlových Varech (1955–56), odkud se vrátil do Brna a stal se členem Divadla bratří Mrštíků a pak Mahenovy činohry Státního divadla. Po čtyřech sezonách z Brna odešel a roku 1961 prošel oblastními divadly v Českých Budějovicích a na Kladně. Roku 1962 přesídlil do Prahy, kde zprvu hrál v Divadle Na Fidlovačce a Divadle Jiřího Wolkera (1963–65) a pak s výjimkou tří sezon v Divadle Jaroslava Průchy na Kladně (1966–69) setrval od roku 1970 ve svazku Městských divadel pražských až do předčasné smrti. Na jevišti pokrýval velkou žánrovou šíři od antického dramatu a české klasiky přes konverzační repertoár po moderní muzikál, ovšem zjev a přímočarý způsob projevu ho od začátku predestinovaly zejména pro více či méně stylizované kladné hrdiny (Shakespearův Romeo, Zeyerův Radúz, Tylův Švanda, Rostandův Cyrano, ale i Mackie Messer v Žebrácké opeře). V Městských divadlech pražských byl Northumberlandem v Králi Richardu II., inspektorem Hearnem v detektivce Agathy Christie Korunní svědkyně, Řekem Zorbou v muzikálu Já, k čertu, žiju rád!, Eglamourem v shakespearovském muzikálu Dva šlechtici z Verony, Jasonem v Jeffersově Medei, Langrovým Ferdyšem Pištorou, komisařem v Thomasově detektivce Stalo se v Chamonix, Napovězem v Bryllově muzikálu Na skle malované, plukovníkem Cathcartem v Hellerově Hlavě XXII či Aristachem Višněvským v Ostrovského Výnosném místě. Ještě za brněnského angažmá se začal uplatňovat i ve filmu. První ho obsadil režisér J. Mach do komedie z vojenského prostředí Zatoulané dělo (1958), kde jako dělostřelecký nabíječ desátník Ferda hrál po boku generačních druhů M. Zounara, M. ŤapákaM. Dvorské. Následovala necelá desítka dalších filmů z 60. let, které spíše těžily z jeho mužného sympatického zjevu, než aby mu poskytly výraznější herecké příležitosti. Ve filmu druhého z bratří-režisérů Jaroslava Macha Rychlík do Ostravy (1960) vytvořil první velkou film. roli, montéra Machače, který stejně jako celá parta pracuje v Ostravě a jen na neděli zajíždí k rodině do Prahy, což vede k nevěře jeho ženy (D. Zikánová). Jinak měl jen menší úlohy inženýra (Naděje, 1963), dělníka Rybáka (Škola hříšníků, 1965), montéra v garáži (Volejte Martina, 1965), příslušníka StB (Transit Carlsbad, 1966), bagristy Vítka (Dědeček, Kyliján a já, 1966), číšníka v kavárně (Klec pro dva, 1967). Časté účinkování v dětských filmech, hlavně pod režijním vedení Jiřího Hanibala, vrcholilo snímkem Václava Táborského Zázračný hlavolam (1967), kde představoval s E. Kuchařové rodiče malého hrdiny, smolaře chlapce Franty (Antonín Vomáčka). Až tvůrci normalizační kinematografie „patřičně ocenili“ Vicenův typ, projev i stranické zásluhy velkými úkoly zejména v politicky exponovaných dílech. V. Čech  ho učinil protagonistou okupačního dramatu Klíč (1971), v němž zpodobnil autentickou postavu člena ilegálního výboru KSČ Jana Ziku, popraveného nacisty roku 1942. Šlo však o film, jehož ideologická funkce záměrně zatlačila do pozadí všechny ostatní umělecké aspekty, nicméně Vicenově výkonu se dostalo vysokého uznání. V povídce Smrt za slunovratu z dalšího Čechova filmu – z trojice humorně laděných kriminálních příběhů Aféry mé ženy (1972) – hrál archeologa Mládka. Ve všech třech částech pseudohistorické trilogie Otakara Vávry z období těsně před a po 2. světové válce (Dny zrady, 1973; Sokolovo, 1974; Osvobození Prahy, 1976) ztělesnil postavu strojvůdce Rudolfa Čapka, který bojoval proti okupantům jak v ilegalitě, tak za Květnového povstání na pražských barikádách. Je paradoxem, že právě on, představitel kladných, pokrokových antifašistů a fešáckých hrdinů, ztělesnil, byť se satirickou nadsázkou, Adolfa Hitlera v Polákově fantastické komedii Zítra vstanu a opařím se čajem (1977). Alespoň při rozloučením s filmem si zahrál ve slušném snímku, mlynáře a otce odvážného chasníka Petra (V. Dlouhý) v pohádkové komedii H. Bočana S čerty nejsou žerty (1984). Významné pole působnosti se mu otevřelo i v televizi, zejména od příchodu do Prahy. Účinkoval v literárních pořadech různého zaměření i poslání, často se objevoval jako recitátor v Nedělních chvilkách poezie a hrál v řadě inscenací, filmů a pohádek: Jediný horizont (1962), Dlouhý den v krátkém životě (1971), Jeden za všechny (1971), Lidé na křižovatce (1971), Lesní panna (1973), Don Juan (1973), Poslední dopis (1973), Příliš zelené jaro (1974), Velký oblouk (1974), Krádež na Malém rynku (1974), Vlčí halíř (1975), Dívka jako ty (1975), Stane se (1977), Pětina průměrného života (1977), Osamělý jezdec (1979), Zrození hvězdy (1979), Muž s puškou (1980), O bílém jadýrku (1983) aj. Diváci ho znají i z tv. seriálů F. L. Věk (1971), 30 případů majora Zemana (1974–79), Muž na radnici (1976) a Dobrá Voda (1982). Věnoval se dabingu (mj. v detektivním seriálu USA Kojak) a už od studií i dramatické práci v rozhlase (mj. adaptace Hrabě Monte Christo) a nahrával gramofonové desky jako dramatický i pěvecký interpret. Od poloviny 70. let byl pedagogem herectví a režie na DAMU a ředitelem školní scény DISK. Významně se angažoval v různých funkcích v KSČ, ROH a SČDU.

 

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!