V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

VEVERKA, Ludvík

Ludvík VEVERKA (* 7. 3. 1893 Kostelec nad Orlicí, okres Rychnov nad Kněžnou, † 2. 2. 1947 Praha)herec; manžel herečky L. Freslové. Po absolvování reálky a obchodní akademie v Brně měl převzít otcův podnik. Okouzlení divadlem ho však přivedlo na hereckou dráhu u kočovných div. společností (např. Václav Choděra), kde zpočátku vystupoval pod pseudonymem Egon Dubin. Štace po moravském venkově vyměnil roku 1914 za angažmá v pražské Uranii, ale už během prvního roku války musel narukovat. Protože o něho projevila zájem brněnská div. správa, byl zbaven vojenské povinnosti a nastoupil do Národního divadla v Brně. Roku 1919 ho získal K. H. Hilar pro činohru Městského divadla na Vinohradech v Praze a po deseti sezonách přešel počátkem roku 1929 do Národního divadla, kde zůstal členem činoherního souboru až do smrti. Jeho naturelu odpovídaly nejlépe role komediální a z charakterních postav nehrdinské a každodenně všední. Role lyrické a tragické jeho rejstřík neobsáhl, zato měl smysl pro tragikomedii a smutný a hořký tón osudu. Výborně interpretoval postavy a postavičky lidové, všelijak ušlápnuté a odstrkované chudáky, dobračiska i filuty, chytráky i slabochy, podivíny a zbabělce. Své figurky vyjadřoval především pohybem, k němuž měl dispozice excentrickou hbitostí a mrštností. Od 20. let hojně účinkoval i v rozhlase (dramatizace českých klasiků). Schopnost zmocňovat se různých typologických a žánrových kategorií nalezla hned po příchodu do Prahy uplatnění i před kamerou. Poprvé ho filmografická dokumentace registruje jako partnera A. Sedláčkové v nedochovaném dramatu Maxe Urbana O Adrienu (1919). Návštěvníkům biografů se představil ještě v osmi němých filmech, např. jako inženýr Emil Horyna, bratranec hlavního hrdiny (V. Slavínský), ve Zlaté ženě (1920), židovský lichvář Saul Kranz v dramatu J. S. Kolára Mrtví žijí (1922), člen Tylovy herecké společnosti Erazim Voříšek v životopisném obrázku S. Innemanna Josef Kajetán Tyl (1925), přítel studenta práv Ríši (J. Voskovec) v Antonově adaptaci Mrštíkovy Pohádky máje (1926) a loupežník Matouš Parádník v tragikomedii M. Hajského Loupežníci na Chlumu (1926). V devatenácti zvukových filmech vytvořil pestrou plejádu větších i drobnějších postav rozličných profesí a stavů, často z uměleckého prostředí: zahradník (Loupežník, 1931), továrníkův přítel (Jsem děvče s čertem v těle, 1933), velkostatkář (Její lékař, 1933), impresário (Hudba srdcí, 1934), hudební klaun (Pozor straší, 1938), malíř (Vzhůru nohama, 1938), div. ředitel (Hvězda z poslední štace, 1939), kornetista (Muzikantská Liduška, 1940), režisér (Modrý závoj, 1941) a lékárník (Okouzlená, 1942). Naposledy se na plátně objevil jako starosta Jan Bartoš v konverzační detektivní komedii Čtrnáctý u stolu (1943), kterou režíroval O. Nový se střihačem Antonínem Zelenkou. Divákům se však nejspíše vybaví jako středoškolský profesor chemie Kahuda, napomínající nezbedného terciána Ždimeru (V. Salač) v komedii M. Friče Cesta do hlubin študákovy duše (1939).

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!