V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

VESELÝ, Luboš

Luboš VESELÝ , též Luboš Pazderka Veselý (* 30. 10. 1961 Chomutov) herec; bývalý manžel herečky I. Pazderkové. Vyrůstal v Ostrově nad Ohří, kde také navštěvoval literárně-dramatické oddělení LŠU. Účinkování v tamním divadelním kroužku Minidiv pod vedením Soni Pavelkové podnítilo jeho zájem o herectví. V letech 1977-81 byl posluchačem hudebně-dramatického oddělení Státní konzervatoře v Praze. Před dokončením studií (opustil je ve 3. ročníku) dal přednost herecké praxi. Od konce 70. let až do výkonu vojenské služby (1981–83) hrál v A-studiu v Rubínu (např. Benvolio v Romeovi a Julii). Po návratu z vojny byl angažován v Divadle na okraji (např. titulní Vojcek, Trofimov ve Višňovém sadu, Vilém v Máji). V roce 1989 přesídlil do Brna, kde prošel postupně několika scénami: krátce pobyl v HaDivadle, následně byl členem loutkového divadla Radost (1990–94), jednu sezonu strávil v brněnském Národním divadle (např. černý myslivec v adaptaci Němcové Babičky), poté se na jednu sezonu vrátil do HaDivadla (např. Knírač v inscenaci Moskva-Petuški), aby následující tři roky zakotvil v souboru Divadla v 7 a půl (např. Humbert Humbert v Lolitě). Brněnské působení zakončilo jeho angažmá v Divadle Husa na provázku (2002–06), kde vytvořil velké role v Morávkových inscenacích (Rogožin v Kníže Myškin je idiot, Porfirij Petrovič v Raskolnikov – jeho zločin a jeho trest, Lebjatkin v Běsi – Stavrogin je ďábel). V roce 2006 posílil soubor smíchovského Švandova divadla (Žena z dřívějška, Škola pro ženy, Periferie, Sen noci svatojánské, Oděsa, Maškaráda, Vojcek – der Romantiker, Casanova v lázních, Dorotka, Dávníkové, Kdo je tady ředitel, Měsíc na vsi, Bomby, prachy a láska, Heda Gablerová). Hostuje i v HaDivadle (Věc Makropulos, Posedlost), Městských divadlech pražských (Konečně šťastná?, Vražda jako poznaná nutnost) a v Národním divadle v Praze (Co se stalo, když Nora opustila manžela). Na film. plátně se nejprve mihl (spolu s kolegy z Divadla na okraji) ve Svobodově psychologickém snímku Skalpel, prosím (1985). Jako typ „westernového hrdiny“ se zaskvěl v následujícím snímku V. Olmera, psychologické sondě do života mladých lidí v době normalizace Antonyho šance (1986), kde po boku V. Jeníkové věrohodně ztvárnil titulní postavu nezakotveného mladého otce, bolestně hledajícího rodinné zázemí pro svou dcerku. Oproti svým generačním souputníkům (O. Vetchý, L. Vaculík, M. Vašut, K. Roden, P. Kříž) již další velké příležitosti ve filmu nedostal. Filmaři ho pak již pověřovali jen menšími či epizodními rolemi: saniťák Kája (Cena medu, 1986), student herectví Jirka a člen prázdninové kočovné společnosti (Poutníci, 1988), kriminalista major Hošek (Sametoví vrazi, 2005), McDonald's manager (Restart, 2005), nacisty pronásledovaný žid Abel Rosenberg (Maharal – Tajemství talismanu, 2007), otec Saši (Na vlastní nebezpečí, 2008), vyhlášený kopřivnický děvkař Fredy (O rodičích a dětech, 2008), rakvář Fahoun (Hlídač č. 47, 2008), příslušník VB (Zemský ráj to napohled, 2009). Teprve po dlouhé době dokázal jeho herecký potenciál patřičně zhodnotit režisér R. Špaček, v jehož psychologickém thrilleru Pouta (2010) vykreslil portrét disidentského spisovatele a estébáckého donašeče Pavla Veselého, který svou zbabělostí pomáhá roztáčet soukolí zrady, manipulace a pokřiveného vzdoru. Jestliže Veselého filmografie čítá dosud tucet celovečerních titulů pro kina, lepší bilanci vykazuje jeho tvorba televizní, která zahrnuje dramatická díla různých žánrů a formátů: insceance a filmy (Houpací křeslo, 1994; Co Hedvika neřekla, 1995; Výbuch, 2001; Udělení milosti se zamítá, 2001; Otec neznámý aneb Cesta do hlubin duše výstrojního náčelníka, 2001; Taťka, 2003; Comeback, 2005; Velkofilm, 2007), pohádky (Janek nad Janky, 2003; Kája a Zabi, 2007; Dům U Zlatého úsvitu, 2009) a seriály (Dobrodružství kriminalistiky, 1989; Četnické humoresky, 2000; Světla pasáže, 2007; Kriminálka Anděl, 2008). Na tv. obrazovce propůjčil tvář Franzi Kafkovi v milostném dramatu podle předlohy Ivana Klímy Franz a Felice (1992).

 

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!