ČAPKA, Vladimír
Vladimír ČAPKA (* 9. 6. 1952 Přerov)
–
herec; bratr herce
J. Čapky, manžel herečky Marcely Čapkové (* 1956) a otec herečky Vladimíry Čapkové. Lásku k divadlu v něm podnítil a pěstoval otec, nadšený ochotník z Brodku u Přerova. Přesto jeho cesta k herecké profesi vedla oklikami. Nejprve se vyučil strojním zámečníkem, pak vystudoval design na SUPŠ v Uherském Hradišti. Vysokoškolské vzdělání v oboru herectví dosáhl na brněnské JAMU (1978) a své první angažmá získal v Severomoravském divadle Šumperk (
Bratři Karamazovi,
Dalskabáty,
Bambini di Praga,
Upálení Kryštofa Lautnera), odkud odešel roku 1980 do ostravského Divadla Petra Bezruče, kde za 15 let vytvořil mnoho krásných rolí (
Amadeus,
Hamlet,
Misantrop,
Noc tribádek,
Viktor aneb dítka u moci,
Vyrozumění,
Báj,
Ubohý vrah). Od roku 1995 je členem činohry Národního divadla moravskoslezského (
Král Lear,
Komik,
Žebrácká opera,
Portugálie,
Cabaret,
Ideální manžel,
Bavič,
Apartmá v hotelu Plaza ad). Hostoval také v Komorní scéně Aréna (
Židle) a v Českém Těšíně (
Equus). Své herecké schopnosti prověřil poprvé před kamerou ještě jako posluchač JAMU ve vedlejší roli funkcionáře OV KSČ Snopka v tendenční kronice združstevňování
A. Kachlíka O moravské zemi (1977). Na plátnech kin se pak s velkými časovými mezerami objevil jako proradný vrchní správce v Křístkově pohádce
Císař a tambor (1998), exekutor v Šulíkově hořké komedii
Sluneční stát (2005) a pekař Čejka v adaptaci Koptova psychologického románu
Hlídač č. 47 (2008)
F. Renče. Nesrovnatelně víc čerpá z jeho hereckého potenciálu televize, kde se uplatňuje ve všech typech dramatických pořadů: inscenacích a tv. filmech (
Vánoční stromeček, 1982;
Tvář za oknem, 1985;
Mimořádný případ, 1988;
Herec, 1988;
Neplač, přírodo, já za to nemohu, 1989;
Nález, 1991;
Kámen v okně, 1991;
Digitální čas, 1991;
Kean, 1995,
Spirála nenávisti, 1999;
Udělení milosti se zamítá, 2002;
Podvraťáci, 2005;
Každý den karneval, 2005;
Comeback, 2005;
Hypermarket, 2007;
Nepolepšitelný, 2009), pohádkách (
Ďáblovy peníze, 1985;
Ďábelské klíče, 2007) a v neposlední řadě i seriálech (
U nás doma, 1988;
Nanebevstoupení Lojzka Lapáčka, 1994;
Arrowsmith, 1997;
Četnické humoresky, 2000;
O ztracené lásce, 2001;
Strážce duší, 2003;
Kriminálka Anděl, 2008;
Vyprávěj, 2009). Nevyhýbá se ani práci pro rozhlas. V poslední době se také rád obrací k malování, k designu.