VELECKÝ, František/Fero

František/Fero VELECKÝ (* 8. 3. 1934 Zvolen, † 5. 10. 2003 Bratislava) – slovenský herec. Vystudoval stavební průmyslovku a pracoval jako projektant Projektového ústavu v Bratislavě. Za studií koketoval s herectvím, jímž si začal přivydělávat ve filmu, kde debutoval epizodní úlohou v komedii Jána Lacka Skalní v ofsajde (1960). Jednu z hlavních postav, studenta sochařství Andreje, usilovně pracujícího na soutěžním návrhu pomníku obětem fašismu, hrál v současném psychologickém příběhu ze života vysokoškoláků, který pod názvem Každý týždeň sedem dní (1964) natočil režisér Eduard Grečner. Mužského protagonistu představoval i v následujícím Grečnerově psychologickém snímku podle novely Jaroslavy Blažkové Nylonový mesiac (1965), kde jeho hrdina, mladý bratislavský architekt, opět nesl jméno Andrej. Účinkování před kamerou postupně přerostlo v jeho hlavní zaměstnání. Do konce života hrál ve více než padesáti filmech, tv. filmech a seriálech. Z domácích režisérů si jeho hereckých kvalit cenili např. Martin Hollý (Prípad pre obhajcu, 1964; Horúčka, 1975), Vladimír Bahna (Stopy na Sitne, 1968), J. Herz (Sladké hry minulého léta, 1969), Miroslav Horňák (Noc s mačkou, 1970; Bludička, 1977), M. Ťapák (Pacho, hybský zbojník, 1975), Ján Zeman (Na konci diaľnice, 1982), Dušan Trančík (Iná láska, 1985), Ivan Balaďa (O živej vode, 1987), Vladimír Balco (Let asfaltového holuba, 1990) a Juraj Jakubisko (Lepšie je byť bohatý a zdravý ako chudobný a chorý, 1992). Ke spolupráci ho zvali i významní maďarští režiséři Imre Gyöngyössy (Virágvasárnap/Květná neděle, 1969; Synové ohně/Szarvassá vált fiúk, 1974), Miklós Jancsó (Még kér a nép/Lid dosud prosí, 1971; Elektra a její pravda/Szerelmem Elektra, 1974) a Ference Kardose (Hajdúk/Hajduk, 1974). Ostře řezaná tvář s pevným přímým pohledem uhrančivě pronikavých očí, v nichž se zračila zlověstná arogance, odhodlanost k činům, třeba i násilným, z něho učinily vyhledávaného představitele charakterově vyhraněných mladých mužů a zlodušských typů. Jeho charismatického zjevu si jako první z českých režisérů všiml F. Vláčil, když připravoval herecké obsazení klíčových postav své monumentální středověké balady podle Vančurova románu Marketa Lazarová (1967). Přidělil mu v ní úlohu jednoho z osmi synů loupeživého rytíře Kozlíka (J. Kemr) Mikoláše, kvůli němuž se zřekne titulní hrdinka (M. Vášáryová) lásky k Bohu, jemuž byla původně zaslíbena. Touto emocionálně působivou kreací, kterou se nesmazatelně zapsal do historie čs. kinematografie, vyvolal vlnu zájmu u dalších českých filmařů. Pod jejich vedením vytvořil ve filmech ze současnosti i pradávné minulosti větší i menší postavy: sličného mladíka s loutnou v Makovcově povídce Otrávená travička z historického triptychu Pražské noci (1968), proradného Černého prince v Kachlíkově pohádce Princ Bajaja (1971), bývalé hokejového internacionála Petra Bruknera, otce studenta Petra (O. Kaiser) v poetickém milostném příběhu K. Kachyni Láska (1973), kriminálníka Istvána Turaye v tendečním dramatu A. Kachlíka Zločin v Modré hvězdě (1973), Pazoura ve Schmidtově dobrodružném příběhu z pravěku podle Štorchovy předlohy Na veliké řece (1977). V koprodukční německo-české historické komedii Erwina Stranky Ukradená bitva (1972) ztělesnil barona de la Motte. Poslední příležitosti před kamerou dostal v úloze starého vesničana Kutiny v Trojanově vesnické baladě Želary (2003). Nemohl chybět ani v hraném dokumentu o F. Vláčilovi, který pod názvem Sentiment (2003) natočil mladý režisér Tomáš Hejtmánek s J. Kodetem coby vzpomínajícím režisérem Vláčilem. V 80. letech byl členem činohry Divadla ve Spišské Nové Vsi, později hrál bez trvalého angažmá. V 90. letech působil jako výtvarník, autorsky se podílel na výtvarných sympoziích EKO ART v Osrblí v čiernobalogských lesích.

Váš e-mail
E-mail příjemce

VELECKÝ, František/Fero

Odeslat odkaz na heslo František/Fero VELECKÝ