ČAPKA, Jiří
Jiří ČAPKA (* 24. 4. 1949 Přerov)
–
herec; bratr herce
V. Čapky, otec herců
F. Čapky a
M. Čapky. Zásluhou otce, nadšeného ochotníka z Brodku u Přerova, se nadchl pro herectví, které vystudoval na brněnské JAMU (1971). Z prvního angažmá ve Východočeském divadle Pardubice (1971–73) odešel do Ostravy, kde strávil bezmála dvacet sezon, nejprve v souboru Divadla Petra Bezruče (1973–76) a pak Státního divadla (1976–1992). Zde vyspěl v charakterního herce širokého rejstříku zejména v shakespearovském repertoáru (
Hamlet,
Kupec benátský,
Richard II.,
Othello). Od roku 1992 je členem pražského Divadla na Vinohradech (
Brouk v hlavě,
Zámek,
Marie Stuartovna,
Zkouška orchestru). Kromě toho hostuje na dalších pražských scénách, např. v Divadle Metro (
Sugar aneb Někdo to rád horké). Vystupoval i na Letních shakespearovských slavnostech na Pražském hradě (
Veselé paničky windsorské). Specifika herecké práce před kamerou si zprvu osvojoval v brněnském, pak ostravském a později i pražském studiu ČST, respektive ČT v četných inscenacích a tv. filmech (
Stříbrná šestka, 1971;
Ohrožené město, 1979;
Poselství, 1978;
Čas plyne i v dešti, 1980;
Slaný sníh, 1984;
Umění nestárnout, 1989;
Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka, 1989;
Odsouzen k životu, 1991;
Erotický triptych, 1991;
Polojasno, 1999;
Falešné obvinění, 2003), pohádkách (
Sny kominíka Sazivce, 1986;
Jak pirát Grobián loupil, 1991;
O Nesytovi, 1994) a seriálech (
Kamenný řád, 1975;
Přátelé Zeleného údolí, 1981;
Logaritmus lásky, 1985;
Velké sedlo, 1985;
Medvědi nic nevědí, 1994;
Četnické humoresky, 2000;
Pojišťovna štěstí, 2004;
Kriminálka Anděl, 2008). Na rozdíl od televize ho film víceméně ignoruje. Za první film. roli vděčí režiséru
J. Kačerovi, který mu ve svém druhém filmu
Město mé naděje (1978), jehož exteriéry se natáčely v Ostravě, svěřil postavu mladého jaderného fyzika Ondry Rataje, syna hlavního hrdiny (
D. Ožana) dramatického příběhu o výzkumném programu v hutnicko-strojírenském podniku. Podruhé a zatím naposled se na plátnech kin objevil jako lékař v Tučkově komedii
Od vraždy jenom krok ke lži (1982). Od svého příchodu do Prahy se kromě jevištní činnosti hojně uplatňuje v dabingu (zejména tv. seriály
Hercule Poirot,
Ztraceni,
Chirurgové,
Hvězdná brána) i za rozhlasovým mikrofonem.