V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

VÁVRA, Bohumil

Bohumil VÁVRA (* 4. 11. 1916 Praha, † 14. 9. 2007 Praha)  – herec. Absolvoval Státní konzervatoř v Praze (1935), hereckou dráhu začínal v české činohře Slov. národního divadla v Bratislavě (1934–38), poté necelé dvě sezony působil v Praze (Národní divadlo, Stálé divadlo v Unitarii) a přes České divadlo v Olomouci (1940–42) zakotvil na delší dobu v Plzni (1943–53). Za kritické poznámky k poúnorovému schematickému repertoáru divadla byl „za trest“ přeřazen, on nezpěvák, do souboru operety. Navíc po nepokojích po měnové reformě roku 1953 byl nespravedlivě odsouzen k osmnácti měsícům odnětí svobody a doživotnímu zákazu působení v divadle. Pracoval v kamenolomu a po propuštění se živil několik let jako topič, než se mohl po prezidentské amnestii vrátit k herectví. Na přelomu 50. a 60. let hrál krátce v Městských oblastních divadlech v Hořovicích a Kladně a poslední domovskou scénou se mu stalo na téměř dvacet let Městské oblastní divadlo Kolín (1961–79). Později ještě účinkoval v projektech činohry Laterny magiky (Noční zkouška, Černý mnich, Vivisekce). Poprvé pohlédl do kamery, když hrál cestujícího ve vlaku v krátkém osvětovém snímku Rozhovor ve vlaku (1947) režiséra Miloše Wasserbauera. Poté celých osmnáct let čekal na další film. příležitost: domovník Labský v tragikomedii H. Bočana podle Kunderovy povídky Nikdo se nebude smát (1965). Ve Vláčilově dramatu Adelheid (1969) si zahrál faráře. Výrazné postavy vytvořil především ve filmech Jana Schmidta: otec krásné Ester (Z. Kocúriková) v londonovské Kolonii Lanfieri (1969), brusič nožů František Nikodém a farář ve dvou povídkách vančurovského triptychu Luk královny Dorotky (1970), starý Havran v trilogii z pravěku podle románů Eduarda Štorcha Osada Havranů (1977), Na veliké řece (1977) a Volání rodu (1977), děda ve mlýně v detektivce Smrt talentovaného ševce (1982), učitel v černé komedii Vracenky (1990) a zahradník v pohádce Jak si zasloužit princeznu (1995). Několikrát spolupracoval také s Jaroslavem Soukupem (Drsná Planina, 1979; Romaneto, 1980; Discopříběh, 1987) a Jiřím Svobodou (Dům Na poříčí, 1976; Řetěz, 1981; Svět nic neví, 1987; Prokletí domu Hajnů, 1988). Nejčastěji byl obsazován do rolí dědečků jako v koprodukční pohádce Nevěsta s nejkrásnějšíma očima (1975) či v pohádce Kočičí princ (1978), kde měl současně roličky rybáře a kočího, dále pan Sláma jako dědeček T. HoléhoPrázdninách pro psa (1980) režisérky J. Vošmikové a také dědoušek v Jára Cimrman, ležící, spící (1983) a děda Jódl Hele, on letí! (1984). Za normalizace se nevyhnul ani prorežimním režisérům a filmům budovatelským (Jezdec formule risk, 1973; Hněv, 1974; Stíhán a podezřelý, 1978; Město mé naděje, 1978; Julek, 1979; Atomová katedrála 1984). Hrál v kriminálkách i akčních snímcích (Past na kachnu, 1978; Atrakce švédského zájezdu, 1989), filmech z dávné i nedávné minulosti (Komediant, 1984; Svět nic neví, 1987), pro děti (Hry pro mírně pokročilé, 1986) či v pohádkách (O zatoulané princezně, 1988). Zmínku si zaslouží byť i nevelká role recepčního hodinového hotelu v Láskách mezi kapkami deště (1979) K. Kachyni či úloha Paříka ve Svobodově adaptaci Jaroslava Havlíčka Prokletí domu Hajnů (1988). Po roce 1989 už jeho filmografie příliš nenarostla: nástěnkář ve Feničových Zvláštních bytostech (1990), zahrál si ve filmech studentů FAMU: Záruba (Životní role, 1990) a cizinec (Mimo provoz, 1996), epizodu měl i v zahraničním snímku Kašpar Hauser/Kaspar Hauser (1993) a v koprodukčním filmu na hrabalovské motivy Příliš hlučná samota (1994). Méně se objevoval na obrazovce v tv. filmech (Záhada zlatého servisu, 1987; F-E-D-A, 1991; Přetržený výkřik, 1993), více v seriálech: Vlak dětství a naděje (1985), Rodáci (1988), Dobrodružství kriminalistiky (1989), Arabela se vrací (1990), Bylo nás pět (1994), Stříbrná paruka (2001) a naposled Místo nahoře (2004). Účinkoval i před dabingovým a rozhlasovým mikrofonem. Nadace Život umělce mu udělila cenu Senior Prix (1994).

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!