V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

VAVERKA, Antonín

Antonín VAVERKA vl. jm. Antonín Josef Waverka (* 31. 10. 1868 Praha, † 2. 6. 1937 Praha, tramvajová nehoda)  – operetní zpěvák a filmový herec. Pocházel z pražské měšťanské rodiny, během studia na reálce v Ječné ulici zpíval v kostelním sboru a hrál ochotnické divadlo. Krátce byl prodavačem a studoval na kreslířské škole, ale těžká situace po smrti rodičů ho v sedmnácti letech přivedla (na doporučení herce Národního divadla F. F. Šamberka) k div. angažmá u ředitele Jana Pištěka (Pištěkova aréna). Zároveň navštěvoval Pivodovu pěveckou školu. Ještě téhož roku (1885) přijal angažmá u Pavla Švandy ze Semčic (Švandovo divadlo). Poté ho angažoval F. A. Šubert do Národního divadla (1888) na malé role i pro operní sbor. Od roku 1890 vystřídal řadu angažmá v Plzni (Pavel Švanda ml., Vendelín Budil, německé divadlo), v Praze (u div. společností V. J. Suka v Uranii) i na zahraničních scénách (Záhřeb, Lublaň, Krakov), než se roku 1903 vrátil do Švandovy smíchovské Arény. Příjemný, i když ne příliš silný baryton tenorového zabarvení, švihácké vzezření, elegantní vystupování a dobré herecké předpoklady mu získaly sympatie publika v operetním i činoherním repertoáru. Roku 1916 byl odveden na vojnu. Po vzniku republiky se stal členem Smíchovských divadel v Košířích. Nejčastěji ztělesňoval ctihodné a důstojné muže: ředitele, bankéře, průmyslníky, ale i komorníky. Ve 20. letech – pravděpodobně pro oslabení hlasu – pracoval v němém filmu. Před kamerou podle dosavadních poznatků debutoval jako impresário Karel Suda (mj. po boku A. Ondrákové) v melodramatu Tam na horách (1920) a boháč Kodeš ve Slavínského autorském snímku Zlatá žena (1920). Při přestávce během natáčení v Hollywoodu (1920–32), kde pod jménem Anton Vaverka hrál v tuctu filmů především společností Universal a Paramount, si při návštěvě vlasti zahrál na sklonku němé éry opět v režii V. Slavínského ředitele gymnázia (Z lásky, 1928) a dědu Bora v Krňanského Pohorské vesnici (1928). Při natáčení v Hollywoodu mj. dvakrát ztělesnil císaře Františka Josefa I. ve dvou amerických filmech režiséra Ericha von Stroheima z předválečné Vídně: Kolotoč v Prátru/Merry-Go-Round (1922; Stroheim pak nahrazen režisérem Rupertem Julianem) a Svatební pochod/The Wedding March (1927). Účinkoval i ve dvou klasických filmech Ernsta Lubitsche: operetě Přehlídka lásky/The Love Parade (1929) s Mauricem Chevalierem a Jeanette MacDonaldovou v pacifistickém dramatu Muž, jehož jsem zabil/Broken Lullaby (1932). Hned po příjezdu do USA na podzim 1920 ho v Chicagu, kde na něho čekala manželka, přemluvili, aby si zahrál divadlo s početnou českou komunitou. Vystupoval tak v operetě Dítě cirku, veselohře Dcery pana Zajíčka a uvedl a režíroval Smetanovu Hubičku se zpěváckým spolkem; pak odjeli na delší turné po americkém Západu. Poté ještě obohatil tuctem menších i epizodních rolí český zvukový film, často v už vyzkoušeném tandemu s režisérem V. Slavínským: otec hlavního hrdiny Rudolfa (Právo na hřích, 1932), host (První políbení, 1935; Uličnice, 1936 a jako host ještě v Cikánově Vzdušném torpédu 48, 1936), vrátný (Tři muži ve sněhu, 1936), kterým byl i v komedii S. Innemanna Z bláta do louže (1934). Francouzského generála si zahrál v životopisném portrétu J. Svitáka Milan Rastislav Štefánik (1935), snoubence Káti (L. Hermanová) v komedii K. Lamače s V. Burianem Nezlobte dědečka! (1934). Dvakrát představoval i komorníka: v melodramatu V tom domečku pod Emausy (1933) a v Mazlíčkovi (1934) režiséra M. Friče, pod jehož vedením hrál i společníka nemocného a zámožného Petra Kornela (K. Hašler) v komedii Ať žije nebožtík (1935), a Fričovou zásluhou si i v českém filmu zopakoval postavu Františka Josefa I. (Pobočník Jeho Výsosti, 1933).
Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!