V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

VAŠUT, Marek

Marek VAŠUT (* 5. 5. 1960 Praha)herec; syn tanečního teoretika, kritika, libretisty a dramaturga Vladimíra Vašuta (* 1931), který si zahrál polského novináře v Moskalykově filmu Délka polibku devadesát (1965). Zatímco otec psal o tanci teoreticky, matka působila pětadvacet let v baletním souboru Národního divadla, kde po skončení baletní kariéry byla sekretářkou. Kromě herectví, kterému se věnoval už od předškolního věku jako dětský představitel ve filmu a televizi, projevoval zájem i o literaturu (píše básně) a na gymnáziu Jana Nerudy v Praze byl členem tamního vyhlášeného dramatického kroužku. Po maturitě a nedokončeném studiu na Lidové konzervatoři Jaroslava Ježka se stal posluchačem DAMU, kde absolvoval obor herectví (1983). První profesionální angažmá nastoupil v souboru Mahenovy činohry v tehdejším Státním divadle v Brně, kde na sebe za necelé dvě sezony upozornil jako Švanda ve Strakonickém dudákovi a Sofoklův Oidipus. Po ukončení vojny, kterou vykonával v AUS Víta Nejedlého, nejprve pohostinsky vystoupil v pražském Národním divadle, aby se zde roku 1985 stal nejmladší posilou činoherního souboru (Karel Hynek Mácha v Šotolově hře A jenom země bude má, Petr v dramatu Shelagh Delaneyové Chuť medu, Azolan v Hamptonových Nebezpečných vztazích, Vítek v Klicperově Zlém jelenovi, Kazimír Dachl v Nestroyově komedii Tajné peníze, tajná láska aj.). Setrval tu šest sezon s krátkou přestávkou (1990–91), kdy pobýval jako stipendista Lee Strasberg Theatre Institute v USA. Od roku 1992 působí ve svobodném povolání. Na jeviště, kde ztvárňoval mladé romantické a tragické hrdiny v klasickém repertoáru, se po deseti letech vrátil jako Kníže v inscenaci Romeo a Julie, uvedené v rámci Letních Shakespearovských slavností na Pražském hradě. Spolu s generačními druhy L. Vaculíkem, K. Rodenem, O. Vetchým, D. Matáskem, P. KřížemV. Javorským zaujal favorizované postavení v českém filmu 80. let jako představitel drze přímočarých floutků a lehkomyslných frajerů, které postupně vystřídali odhodlaní sebevědomí mladí muži se svérázným, avšak jasným pohledem na svět. Už dobová kritika ho označovala za herce veskrze filmového, i když se v jeho projevu ve druhé polovině 80. let objevuje sklon k expresivitě (nikoli teatrální) a úsilí po transparentním vyjádření prožitých pocitů. V ostrých črtách a energickém chování jeho chlapských hrdinů lze vidět touhu nejen se exhibovat a za každou cenu předvést vlastní schopnosti, ale zároveň i naplno, nahlas vykřičet neduhy a problémy. Jeho cesta před kamerou začala už v dětství, kdy jako pětiletý hošík Pepík Novák náležel ke kolektivu dětských představitelů (zlého kluka z ulice, který ho bil a ukradl mu želvu, hrál M. Vladyka) ve filmu režisérky Věry Plívové-Šimkové Káťa a krokodýl (1965) a následně byl jedním z malých indiánů ve Vošmikově dětské detektivce Martin a červené sklíčko (1966). Po delší pauze se na plátno vrátil zprvu v epizodkách mladíků: kapitán fotbalistů (Přijela k nám pouť, 1973), vůdce chlapecké party Vojta (Velké trápení, 1974), student (Smrt mouchy, 1976), mladík v publiku (Božská Ema, 1979), spolužák Kajdy (L. Vaculík) v retrofilmu K. Kachyni Lásky mezi kapkami deště, 1979), dělník v hospodě (Panelstory aneb jak se rodí sídliště, 1979), Fanda alias profesor Páleníček zamlada (Něco je ve vzduchu 1980). Během brněnského angažmá mu svěřil jednu z hlavních rolí režisér Jiří Sequens, v jehož koprodukčním snímku Hořký podzim s vůní manga (1983) ztělesnil lehkomyslného švédského studenta Sjölla, který po bouřlivé oslavě narozenin při autohavárii těžce zraní film. režisérku (J. Šulcová). To však bylo spíše preludium jeho film. kariéry. Až následující čtveřice filmů ze současnosti pomohla upevnit individualitu mladého herce v postavách šermíře Petra v Matulově Kariéře (1984), poněkud frajerského lesáka Slávka v Hanibalově Lásce s vůní pryskyřice (1984), šéfa party mladých zlodějů Robyho v Soukupově Lásce z pasáže (1984) a desátníka motostřelecké jednotky zvaného Kony v úvodní povídce snímku Muchnova Zelená léta (1985). S profesionální zodpovědností a maximálním nasazením se chopil fyzicky náročného úkolu, jímž ho pověřil Jaroslav Soukup a trenérsky připravil vedoucí kaskadérů FSB J. Tomsa ve sportovním retrodramatu z meziválečného období Pěsti ve tmě (1986). Právě tato hlavní postava českého boxerského šampióna a rváče s něžným srdcem Vildy Jakuba, který se nezpronevěřil sportovní poctivosti a odmítl přistoupit na lukrativní, ale špinavý obchod v ringu, mu zajistila širokou popularitu. Protihráčem v roli německého rohovníka Kurta Schallera mu byl J. Nedorost. Po menší roli nápadníka z Dobrého světla (1986) K. Kachyni ho Julius Matula opět obsadil jako protagonistu dvou filmů, v nichž role nadějného, suverénního inženýra-konstruktéra Pavla Jaroše (Hauři, 1986) i vrcholového sportovce-pětibojaře Vildy Staňka (Stupně poražených, 1988) vycházely vstříc jeho hereckému typu. Komorní psychologické drama Vlastně se nic nestalo (1988), poslední film E. Schorma, mu poskytl vděčnou příležitost v postavě mladého horolezce Františka Andrlíka. V prvním ze dvou příběhů o slavných soubojích s názvem Divoká srdce (1989) hrál žárlivého A. S. Puškina, jehož tragický souboj, končící smrtí básníka, je vylíčen ve spojitosti se vznikem jeho povídky Dlužný výstřel. Na tuto první kostýmní roli na film. plátně navázal úlohami námořního kapitána Rodrigueze v Brabcově váchalovské parodii Krvavý román (1993) hlavní postavou ambiciózního, ale charakterního a spravedlivého poručíka rakouské císařské armády v historickém dramatu Řád (1994) debutujícího Petra Hviždě. Hrál i menší role, advokáta Leclerca v romanticko-dobrodružném velkofilmu Andělská tvář (2002) a uherského šlechtice Gabriela Bethlena v Jakubiskově Bathory (2008). Mezitím se pohyboval v drsné realitě české současnosti jako vyšetřovatel zločinů: úplatný poručík Otakar Bílek v Kubištově detektivce Divoká svině (1989) a naopak nekompromisní poručík Morton v Cieslarově krimi Jak chutná smrt (1995). Od počátku 90. let – v nových tržních podmínkách – se při výběru rolí příliš nezabývá jejich uměleckými aspekty, a proto přijímá i nabídky do ryze komerčních filmů vesměs komediálního žánru. Do této kategorie spadají role Čechoameričana George, stálého návštěvníka nočních podniků polistopadové Prahy (Kamarád do deště II – Příběh z Brooklynu, 1992), velitele komanda (Playgirls 2, 1995), primáře (Kameňák, 2003; Kameňák 2, 2004; Kameňák 3, 2004), soudce (Prachy dělaj člověka, 2006), hlídače parkoviště (Chyťte doktora, 2007), ministra Jarmila Dobrého (Bestiář, 2007) a podolského starosty Balabána (Svatba na bitevním poli, 2008). Za zmínku stojí hlavní mužská role v romantické komedii Román pro ženy (2005), kterou natočil F. Renč podle bestselleru Michala Viewegha. Ztělesnil v ní čtyřicetiletého playboye „kreativce“ Olivera z reklamní agentury, který se zamiluje do mladičké redaktorky dámského týdeníku Laury (Z. Kanócz), s jejíž matkou (S. Stašová) měl kdysi poměr. O uměleckou výpověď a reflexi závažnějších témat se v poslední době pokusily dva české filmy, v nichž hrál. V psychologickém příběhu o nelehkém dospívání Únos domů (2002) mu režisér I. Pokorný svěřil vedlejší úlohu strýce uneseného chlapce Libora (V. Kotek) a v Cieslarově výpravné historické fresce Krev zmizelého (2005) se objevil v závěrečné scéně, kdy jako Kongo Müller přilétá vrtulníkem do kolonie v Belgickém Kongu zachránit misionářku Dorli (E. Geislerová) a jako „typ“ nemohl chybět ani v Jaklově akčním besteselleru Kajínek (2010), kde mu připadla rolička tiskového mluvčího. Prosadil se (byť méně než K. Roden) i na mezinárodním poli, je hojně obsazován v koprodukčních a zahraničních tv. i film. produkcích natáčených u nás, zatím spíše do menších rolí vojáků a důstojníků, nacistů a šlechticů, agentů a různých padouchů, často v uniformách a dobových kostýmech. Poštěstilo se mu hrát přímo po boku či poblíž slavných film. hvězd: Rutgera Hauera Otčina/Fatherland, 1994), Isabelle Rossellinni (Nehynoucí láska/Immortal Beloved, 1994), Toma Cruise (Mission: Impossible, 1996), Sama Neilla (Člověk v zoo/The Zookeeper, 2000), Anthonyho Hopkinse (Česká spojka/Bad Company, 2002), Samuela L. Jacksona (xXx, 2002), Susan Sarandon (Děti planety Duna/Frank Herbert‘s Children of Dune (2003), Wesleyho Snipese (Blade II, 2002), Seana Conneryho (Liga výjimečných/The League of Extraordinary Gentlemen, 2003), Miry Sorvino a Donalda Sutherlanda (Obchod s bílým masem/Human Trafficking, 2005) a Jacqueline Bisset (The Fine Art of Love: Mine Ha-Ha, 2005), naposledy hrál i americkém filmu The Pagan Queen/Kněžna Libuše (2009). Od studentských let je častým hostem tuzemských tv. studií, kde hrál v celé řadě inscenací a filmů (Její pastorkyňa, 1983; Ruce, 1987; Chybná diagnóza, 1989; Útěk ze seriálu, 1989; Hora jménem Andělská, 1992; Hostina, 1993; Anatol, 1993; Nanebevstoupení L. Lapáčka, 1994; Zapomenuté tváře, 1994; Divadelní román, 1994; Milenec lady Chatterleyové, 1998; Vykání psovi, 1998; Experiment, 2001; Společník, 2003; Rána z milosti, 2005; Jasnovidec, 2005; Vlna, 2008), pohádek (O stříbrném jadýrku, 1983; O podezíravém králi, 1987; O Radkovi a Mileně, 1990) a hlavně seriálů: Panoptikum Města pražského (1986–87), Dlouhá míle (1989), Druhý dech (1989), Dobrodružství kriminalistiky (1992), Přítelkyně z domu smutku (1993), O zvířatech a lidech (1993), Hříchy pro pátera Knoxe (1992), Motel Anathema (1997), Četnické humoresky (2000, 2003, 2007), Stříbrná paruka (2001), Strážce duší (2003), Ulice (2005), Místo v životě (2006), Comeback (2008) a byl hlavním protagonistou seriálu brněnské ČT Detektiv Martin Tomsa (1992, 1996). Smysl pro nadsázku a parodii prokázal ve dvojici s G. Osvaldovou (mj. seriál Nemocnice na pokraji zkázy, 1999) v parodických skečích na televizi Prima a v pořadu televize Nova Ruská ruleta předváděl s O. Kaiserem J. Lábusem herecké „etudy“. Moderoval i reality show televize Prima Trosečník (2006). Podniká v oblasti módy, ale také fotografuje (snímky i vystavuje) a je činný jako malíř. Publikoval sbírku básní pod názvem Humanet (2002).

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!