V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

VAŠEK, Július

Július VAŠEK (* 29. 12. 1926 Nové Zámky, † 1. 5. 2009 Bratislava)  – slovenský herec; otec herečky C. Vaškové. Po studiu herectví na Státní konzervatoři v Bratislavě (1947–49) hrál jednu sezonu v Dedinském divadle. Roku 1950 se stal členem činohry Nové scény v Bratislavě, kde setrval čtyřicet let a odešel až počátkem 90. let pro neshody s tehdejším vedením. Zpočátku inklinoval k expresivnímu a impulsivnímu hereckému projevu, který postupně – obohacovaný o komediální i lyrické vrstvy – dospěl k introvertnějšímu výrazu. Ztvárňoval i drsné a sympatické mužné hrdiny. Jeho herectví se uplatnilo v nejširší repertoárové škále. K vrcholným jevištním kreacím se řadí Čapkův Loupežník, Molièrův Tartuffe, Renato Tuzzi v muzikálu Když je v Římě neděle, Smerďakov v Bratrech Karamazových a Solenyj ve Třech sestrách. S příchodem mladší generace režisérů v 70. letech začalo jeho herectví ustupovat do pozadí. Vytvářel převážně menší postavy, kterým však vždy dal pevný tvar a jasný ideový smysl. Režíroval pohádky a hry pro mládež. Hereckou vyzrálost prokazoval od poloviny 50. let i ve filmu a televizi. Film. režiséři mu svěřovali zejména charakterní postavy ve dvou krajních polohách: kladných hrdinů a negativní nebo charakterově pokřivené typy, které v jeho galerii převažovaly. Před kamerou debutoval rázovitou venkovskou postavou Ondra Onča v baladě Andreje Lettricha Drevená dedina (1954). Poté vytvářel střídavě menší, ale i hlavní role v českých i slov. filmech. Z českých režisérů si ho vybrali ke spolupráci Ladislav Helge pro epizodu partyzána v baladickém příběhu z období potlačení SNP Bílá oblaka (1962); Pavel Blumenfeld pro hlavní postavu Martina Dzurniaka, poručíka čs. jednotky bojující po boku sovětské armády před Dukelským průsmykem, který – ač těžce raněn – se dočkal vítězného zakončení války v dramatu Tam za lesem (1962); Karel Steklý pro menší postavu horníka Bojka ve filmu z hornického prostředí Lucie (1963). Nesmírně zajímavou roli mu svěřil Otakar Vávra v adaptaci Hrubínovy Romance pro křídlovku (1966). Hrál v ní padesátiletého ředitele školy, který se po mnoha letech setkal se svým dávným sokem v lásce Viktorem (Š. Kvietik) ke sličné komediantské dcerce Terině (Z. Cigánová), aby se dozvěděl, že po jejich nešťastném rozchodu Terina brzy zemřela. Jedním z nejpreferovanějších slov. herců zůstal v české kinematografii i v následujícím normalizačním desetiletí. Hrál otce Marušky Kudeříkové (M. Vášáryová) v Jirešově poetickém filmu …a pozdravuji vlaštovky (1972); havíře Joža Ďuricu v Hanibalově psychologickém příběhu Dvě věci pro život (1972); sběrače semen jehličnatých stromů Hojgra, který zasvětil mladého chlapce z Beskyd (M. Kramár) do své namáhavé, nebezpečné, ale krásné práce ve Vláčilově středometrážním snímku Pověst o stříbrné jedli (1973); parťáka Babiaka na stavbě pražské podzemní dráhy, který se v třetí povídce Jirešova filmu Lidé z metra (1974) ujme provinilého Bogdana (J. Hanzlík) a přijme ho zpět na stavbu. Ve špionážním filmu D. Kleina Případ mrtvého muže (1974) vytvořil ústřední postavu agenta západní rozvědky Karla Neumanna (vl. jm. Florek Sosnowski) vyslaného do Československa s diverzními úkoly, který se marně snaží skoncovat s minulostí a začít normální občanský život. Jednoho z party slov. dřevařů za 2. světové války, vášnivého pytláka Gábora, hrál v Balíkově adaptaci románu Zdeňka Pluhaře Jeden stříbrný (1976). V dalším Balíkově filmu, adaptaci Čapkova Hordubala (1979), mu připadla úloha gazdy Gejzy Fedeleše, v Borkově tragikomedii Lvi salónů (1978) o venkovských dělnících, kteří přijeli pomáhat při výstavbě Prahy, hrál mistra Skácela a v Kovalově filmu o dětských letech Julia Fučíka Julek (1979) ztělesnil polykače mečů Frantu Samka. Od počátku 80. let navštěvoval české film. ateliéry už jen zřídka a jeho úkoly nebyly tak zásadní. Objevil se jako invalida v Herzově životopisném portrétu Zastihla mě noc (1985) a jako předseda komunistické organizace barrandovského studia Koliha v Balíkově autobiografickém snímku Narozeniny režiséra Z. K. (1987). Jeho poslední kreací na film. plátně se stala úloha umírajícího starce ve sci-fi podobenství K. Hanzlíka Poslední přesun (1995). Výraznými mužskými portréty zaujal také v mnoha filmech slov. režisérů, z nichž ho nejčastěji obsazovali P. Bielik (Štyridsaťštyri, 1957; Kapitán Dabač, 1959), Andrej Lettrich (Bratia, 1961; Do zbrane, kuruci!, 1974; Červené víno, 1976; Advokátka, 1977; Hody, 1987), Martin Hollý (Prípad pre obhajcu, 1964; Medená veža, 1970; Orlie pierko, 1971; Súkromná vojna, 1977), Vladimír Bahna (Námestie svätej Alžbety, 1965; Skrytý prameň, 1974), Ľudovít Filan (Vreckári, 1967; Letokruhy, 1972; Rosnička, 1979), M. Ťapák (Deň, ktorý neumrie, 1974; Pacho, hybský zbojník, 1975) a Dušan Trančík (Fénix, 1981; Pavilón šeliem, 1982). Hojně se uplatňoval rovněž v televizi a dabingu.

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!