V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

VALENTOVÁ, Meda

Meda VALENTOVÁ rozená Marie Černá, provdaná Václavíková (* 24. 5. 1898 Praha, † 12. 12. 1973 Praha)herečka; bývalá manželka div. ředitele Mirko Andrese. Roku 1917 začala svou kariéru jako činoherní elévka v pražském Novém německém divadle a současně se školila ve zpěvu u Bohumily Rosenkrancové. S úmyslem věnovat se klasické operetě odjela do Vídně, aby se zdokonalila ve zpěvu. Po návratu do Prahy soukromě studovala hru na klavír u Jana Heřmana a herectví u Marie Hübnerové. Na radu své matky, vdovy po státním úředníkovi, která se mezitím přestěhovala do Žatce, střídavě hostovala na německých operetních scénách v Žatci, Liberci a Berlíně (Metropol Theater). Po 1. světové válce si jí všiml Jiří Červený, který hledal náhradu za šansoniérku L. Theimerovou. Pod jménem Meda Andresová vystupovala v kabaretu Červená sedma (1919–21), kde hrála i ve skečích s M. Novým. Touha po činohře ji přivedla do souboru Českého divadla v Olomouci (1921–22) a pak ji angažovali v ostravském Národním divadle moravskoslezském (1922–24). Ve druhé polovině 20. let se pohybovala mezi smíchovskou Arénou a karlínským Varieté, hostovala i v Německém divadle. Od roku 1929 účinkovala v Městském divadle na Královských Vinohradech (mj. Anna Andrejevna v Revizorovi), a zejména vévodila v lehkém veseloherním žánru bulvárně zaměřené scény Městského komorního divadla. Ryze komediálnímu repertoáru se musela přizpůsobit v Divadle Vlasty Buriana, kde strávila celou dekádu až do jeho zrušení (1945). Po osvobození vystřídala Divadlo v Karlíně (1945–46), Divadlo Voskovce a Wericha (1946–48), Divadlo státního filmu (1948–51) a svým posledním angažmá před odchodem do důchodu v Divadle Na Fidlovačce (1951–59) se vrátila opět k operetě. Jak na jevišti (v činohře i operetě), tak před kamerou dokázala maximálně uplatnit vrozenou noblesu, umocněnou bystrým smyslem pro jemný společenský vtip, citem pro uhlazenost a vytříbenou ženskou komiku. Vstup na pole kinematografie učinila v Kubáskově prvním, ještě němém zfilmování div. veselohry F. F. Šamberka Jedenácté přikázání (1925), kde ztělesnila po boku H. Haase chytrou, marně utajovanou manželku Emu Voborskou. Podruhé ji kamera zaznamenala až ve zvukové éře, kdy v LamačověFričově burianovské komedii To neznáte Hadimršku (1931) její kabaretní zpěvačka Mici Angora obrátí naruby život titulnímu hrdinovi – účetnímu revidentovi (V. Burian). Pravidelnou návštěvnicí barrandovských ateliérů se stala za okupace. Na plátně okouzlovala výhradně postavami elegantních, vznešených, ale též hašteřivých šlechtičen, měštek a dam ze společnosti jak současné (Rukavička, 1941; Muži nestárnou, 1942; Okouzlená, 1942; Bláhový sen, 1943; Šťastnou cestu, 1943), tak i z dob minulých (Čekanky, 1940; Turbina, 1941; Počestné paní pardubické, 1944). Po osvobození se více přiblížila lidovým typům v postavách manželek a matek. Byla manželskou partnerkou K. Dostala v Krškově lyrické komedii Řeka čaruje (1945), J. Marvana ve veselohrách Poslední mohykán (1947), Veselý souboj (1950) a Vzorný kinematograf Haška Jaroslava (1955), J. O. Martina jako paní Lakmusová v adaptaci Nerudových povídek Týden v tichém domě (1947), F. Kreuzmanna v komediích Červená ještěrka (1948) a Slovo dělá ženu (1952), J. Plachty v titulní roli agitační budovatelské komedie Bořivoje Zemana Pan Novák (1949) a F. Kliky v sociálním dramatu V. Kubáska Zvony z rákosu (1950). Ale hrála i cirkusačku (Muzikant, 1947), vedoucí vinárny (Pára nad hrncem, 1950) a sekretářku (Tajemství krve, 1953). Pak se odmlčela a po sedmnáctileté pauze se divákům připomněla rolí babičky mladého hrdiny (J. Hrušínský) ve Vorlíčkově pohádkové komedii Dívka na koštěti (1971).

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!