V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

VALENTA, Vladimír

Vladimír VALENTA (* 28. 5. 1923 Praha, † 13. 5. 2001 Edmonton, Kanada)  – dramaturg, scenárista, herec, novinář a pedagog. Za okupace, kdy žil a ochotničil v Horních Měcholupech, spolupracoval s dramatickým studiem Čin, tehdy nejvýznamnější amatérskou scénou v Praze. Ihned po maturitě (1942) nastoupil jako asistent režie a produkce do Film. ateliérů Foja v Radlicích, ale brzy se stal členem štábu Lucernafilm, kde zůstal až do konce války a točil zejména s Františkem Čápem. Na Barrandově pokračoval i ve znárodněné kinematografii s tím, že své ambice směřoval k režii. Během vojenské prezenční služby režijně spolupracoval na Weissově filmu Uloupená hranice (1947) a podle jeho námětu natočil J. Krejčík psychologické dramata Svědomí (1948). V letech 1949–56 byl z politických důvodů vězněn v Jáchymově a Leopoldově (odsouzen na dvanáct let, ale při obnoveném řízení se domohl zproštění viny) a pak pracoval rok jako závozník u ČSAD na nákladovém nádraží. Postupně začali filmaři opět využívat jeho scenáristické služby, ale do zaměstnaneckého poměru ve FSB (lektorské oddělení) se vrátil až roku 1965, kdy stál současně u zrodu FITES. Mezitím se autorsky podílel na námětech a scénářích filmů Vojtěcha Jasného (Touha, 1958), F. Vláčila (Holubice, 1960), Miroslava Hubáčka (Černá sobota, 1960), Jána Kadára a Elmara Klose (Obžalovaný, 1964) a Dimitrije Plichty (Šerif za mrežami, 1965). Řada jeho scénářů však nedospěla až k realizaci. Herecké schopnosti v něm vycítil režisér J. Menzel, který ho obsadil do přepisu Hrabalovy okupační novely Ostře sledované vlaky (1966) do role proplešatělého robustního přednosty stanice, jenž se více než o vlaky stará o své holuby. Zahrál si pak ve třech dalších filmech. Vedle epizodek fízla v hudební komedii Zločin v šantánu (1968) J. Menzela a otráveného Turka v Makovcově povídce Otrávená travička z triptychu Pražské noci (1968) byl jedním z protagonistů tragikomického podobenství E. Schorma Farářův konec (1968). V postavě hospodáře zde představoval s H. Růžičkovou manželský pár, rodiče venkovské dívky Anny (Z. Salivarová), která se provdá za prostopášného Toníka (J. Satoranský). V době sovětské okupace v srpnu 1968 pobýval v Londýně a po zhodnocení situace se rozhodl pro emigraci. Nový domov nalezl v Kanadě, kde se s rodinou se usadil v Edmontonu. Zprvu se živil mytím aut v autoservisu, pak začal redigovat a vydávat kulturní a politický časopis Telegram (1969–75), spolupracoval s manželi Škvoreckými, podílel se jako dramaturg a producent na činnosti Kanadského národního film. úřadu v Montrealu, přispíval do exilového magazínu Polygon a byl významným činitelem Čs. společnosti věd a umění. V exilu se občas uplatnil menšími rolemi ve více než deseti filmech, např. Die Einfälle der heiligen Klara/Nápady svaté Kláry (1980), The Amateur/Amatér (1981) a Nesnesitelná lehkost bytí/The Unbearable Lightness of Being (1987). Napsal i scénář k francouzsko-kanadskému filmu Et du fils/Ve jménu syna (1972). Jeho pohnuté osudy zachycuje koprodukční tv. dokument Ostře sledovaná svoboda (1995) kanadského režiséra Toma Radforda a rovněž obsáhlý rozhovor s Janem Lukešem, vydávaný na pokračování v Divadelních novinách (2004, č. 16–22).

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!