V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

VALACH, Gustáv

Gustáv VALACH (* 16. 3. 1921 Hontianske Nemce, okres Zvolen, † 27. 4. 2002 Bratislava)  – slovenský herec. K herectví inklinoval už za studií na gymnáziu v Banské Štiavnici a v ochotnické činnosti pokračoval po maturitě (1940), kdy se stal posluchačem Právnické fakulty Slov. univerzity v Bratislavě, kde současně navštěvoval Státní konzervatoř (1940–42) a působil jako hlasatel rozhlasu. Za války sloužil v armádě Slov. štátu (1943–44) a pak s přerušením, kdy pracoval v bratislavských Polygrafických závodech a Pozemních stavbách, byl předním členem činohry Slov. národního divadla v Bratislavě (1946–59, 1962–92), kde hrál řadu charakterních robustních mužných postav, k nimž měl tělesné i mentální dispozice. Už od prvních výkonů upoutal precizní artikulací a virtuózně modulovanou hrou se zvučným hlasem barytonového zabarvení. Propojoval ho se stále brilantnější technikou přesně volené mimiky, gest a pro něho obzvlášť charakteristické rázné a přitom rozvážné chůze. Z těchto vnějších výrazových prvků a z hlubokého psychologického průniku k dramatickému jádru postav vznikaly jeho portrétní studie jako by kreslené volnými tahy, avšak plné emocionálního napětí. S očividně tvůrčím zanícením ztvárňoval postavy, které vyjadřovaly svou osobní pravdu a výpověď v podobě rebelantství. I když ztělesňoval také pokorné služebníky mocného osudu, jeho hereckému naturelu byly nejbližší vzdorné, zpupné a nekompromisní, ale i zdravě hrdé charaktery. Kromě toho, že se projevoval jako herec vášní, zobrazoval i lidi vyrovnané, pokorné a ponižované. Nescházel mu ani smysl pro vyjádření furiantství, potměšilosti a prohnanosti, který zdařile uplatňoval v postavách rázovitých venkovanů, povýšeneckých sedláků a houževnatých horalů, jejichž humor vyrůstal z povahových vlastností a pohledu na okolní svět. Vytvářel postavy tragické i komické, mudrce i hlupáky, dobráky i prohnané zloduchy. Celý tento potenciál se mu dařilo stejně účinně demonstrovat před kamerou, ať ve filmu či v televizi. Na plátně debutoval menší úlohou nedostudovaného doktora Pavla Kafky v dramatu ze SNP Bílá tma (1948) českého režiséra Františka Čápa. Od počátku 50. let hrál střídavě v českých a slov. filmech s tím, že závažnějšími a po umělecké stránce hodnotnějšími úkoly ho zahrnovali spíše čeští filmaři. V dramatu Nevěra (1956), které natočil K. M. Walló podle románu T. Svatopluka Bez šéfa, představoval mechanika znárodněných zlínských Baťových závodů a někdejšího partyzána Karla Trlicu. Dramaticky tragickou tvář herectví odhalil v Makovcově historickém filmu Ztracenci (1956). V baladickém příběhu na motivy Jiráskovy povídky vytvořil v postavě kyrysníka spolu s S. FišeremF. Hlavatým trojici zběhlých vojáků císařské armády v třicetileté válce, kteří obětují životy, aby zachránili bližní. Ve Vávrově adaptaci hornického románu Karla Čapka První parta (1959) ztělesnil mlčenlivého a zasmušilého havíře Adama, nešťastného manžela sličné paní Marie (M. Tomášová), který zahyne při marném pokusu o záchranu zavalených kamarádů. K těmto převážně kladným hrdinům přibyly v 60. letech další působivé role ve filmech K. Kachyňy: koktavý svobodník Dalibor Šamonil ve válečném snímku Práče (1960), pacholek Cyril Vitlich, jehož spoluobčané donutí k sebevraždě za údajnou kolaboraci, v poetické fresce z moravského venkova na jaře roku 1945 Ať žije republika (1965), a opovrhovaný obecní blázen a podomek Ambrož, pomáhající bývalé jeptišce (J. Brejchová) s hospodářstvím na statku, kam se po otcově sebevraždě vrátila z kláštera, v baladě Noc nevěsty (1967) podle Procházkovy novely Svatá noc. Baladický ráz má i snímek oscarových režisérů Jána Kadára a Elmara Klose Touha zvaná Anada (1969), v níž mu připadla menší úloha rybáře zvaného Kormidelník. O jeho herecké umění se znovu opřel K. Kachyňa v sociálním dramatu Pavlínka (1974), opět se jednalo o tragickou figuru, tentokrát vojenského invalidy Josefa Linharta, první oběti svárovské stávky roku 1870. Jeho interpretační kvality ocenil i režisér F. Vláčil, když mu svěřil sympatickou roli vesnického lékaře Pavla Valchaře v baladickém příběhu z poválečných Beskyd Stíny horkého léta (1977). Největšího ohlasu u českých diváků dosáhl s postavou hajného Straky, který v trilogii Václava Gajera Pod Jezevčí skálou (1978), Na pytlácké stezce (1979) a Za trnkovým keřem (1980) seznamoval malého vnuka Vaška (T. Holý) s krásami a taji přírody. Ke spolupráci ho přizvali také další čeští režiséři, když točili na Slovensku: Miroslav Cikán (Boj sa končí zajtra, 1951), V. Kubásek (Mladé srdcia, 1952) a J. Mach (Rodná zem, 1953). Ač byl Slovák, jeho postavy v českých filmech hovoří dokonalou dikcí spisovné češtiny. Schopností vtisknout figurám pravdivost s vnitřním psychologickým zázemím mnohdy pomohl překlenout „černobílý“ scenáristický či režijní pohled. Byl častým hostem tv. a rozhlasových studií. Laureát Státní ceny Klementa Gottwalda (1955) a nositel titulu Zasloužilý umělec (1969). Patřil k duchovně založeným umělcům s přísnými mravními zásadami a pevnými postoji, podle nichž se řídil i při výběru rolí. Jeho osudy, lidský profil a tvorbu mj. přibližuje sborník Gustáv Valach: herec pokory a vzdoru (2004).

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!