V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

VACULÍK, Lukáš

Lukáš VACULÍK (* 8. 6. 1962 Praha)  – herec. Druhorozený syn architekta a zpěvačky Českého pěveckého sboru už v 8. třídě základní školy uspěl v konkursu na hlavní chlapeckou roli do tv. inscenace pro mládež Co je s tebou, Lenko (1977). Jeho zájem o herectví umocnilo natáčení filmu K. Kachyni Smrt mouchy, pro který rodina zapůjčila chatu na Slapech. Na LŠU se připravil ke zkouškám na pražskou Státní konzervatoř, kterou úspěšně absolvoval v hudebně-dramatickém oddělení (1983). Už za studií hostoval v Divadle ABC, ale po ukončení vojny se soustředil nejprve na film. a tv. tvorbu. Roku 1985 nastoupil do angažmá v Městských divadlech pražských, při jejichž reorganizaci a osamostatnění scén (1991) zůstal členem Divadla K (Komedie), odkud po třech sezonách přešel do Rokoka (Milenci a vrazi, Nepijte tu vodu, muzikál Romové a Julie – E 55 Story). Poté působil dvě sezony v Činoherním klubu (1995–97), kde byl mj. Veršininem ve Třech sestrách. Od roku 1997 je ve svobodném povolání. Na jeviště se vrací v pohostinských vystoupeních, např. v Městském divadle Most (komedie Sousedky), Hudebním divadle v Karlíně (saxofonista Joe alias Josefína v muzikálu Někdo to rád horké) a Divadle v Řeznické (Veřejné oko). Více než na div. prknech se profiloval před kamerou, kde mu přitažlivý zjev modrookého blonďáka chlapecky křehké tváře a s nevinným úsměvem na jednu stranu zajistil velkou popularitu, na druhou stranu ho však úzce vymezil jako typ sympatického romantického hrdiny a milého rošťáka. Dlouho hrál sám sebe, mladého chlapec, který prochází pubertálními a postpubertálními zmatky a těžce se vyrovnává s ne právě příjemnými životními zkušenostmi, ať je získával v prostředí předválečném či současném. První velkou roli mu svěřil režisér K. Kachyňa v retrofilmu Lásky mezi kapkami deště (1979), jehož děj se odehrával na proletářském Žižkově za krize 30. let. Hrál tu mladšího a citlivého syna zkrachovalého ševce Bursíka (V. Menšík) Karla zvaného Kajda, který se dostal do konfliktu se starším bratrem Pepanem (J. Hrušínský), jenž mu odloudí dívku Páju (T. Pokorné). Postavu proletářského chlapce z období první republiky, příslušníka mládežnické organizace KSČ Rudí průkopníci a milého pouliční zpěvačky Boženy (P. Mourková), ztělesnil ve filmu Štěpána Skalského Zakázaný výlet (1981). Ještě dříve se objevil v menší roli elektrikáře drůbežářských závodů Romana Ratkina v Rychmanově komedii Zlatá slepice (1980) a pak se mihl ve filmu Zelená vlna (1982). Druhou velkou – a možno říci pro další tvorbu rozhodující – rolí byl průmyslovák Ondřej, který po maturitě nastoupí s kamarády do plzeňské Škodovky ve filmu Jaroslava Soukupa Vítr v kapse (1982). Vedle rozporných zkušeností v práci čelí osobním problémům: lásce k citově nevyhraněné prodavačce Heleně (I. Andrlová) a tragické smrti nejlepšího kamaráda Cyrila (S. Tofi). Vytvořil tak typ současného „neoromantického“ mladého hrdiny deanovského typu i s jeho sympatickým rebelantstvím, v němž se pod maskou lhostejnosti či drzosti skrývá čistý a upřímný cit. Ve slov.-západoněmeckém filmu režiséra Miloslava Luthera Kráľ Drozdia brada (1984) podle pohádky bratří Grimmů ztělesnil mladého krále Michala, který přestrojen za žebráka napraví rozmarnou, pyšnou a bezcitnou princeznu Annu A. Tarábková a sám přitom dostává mravní lekci. Poté se opět vrátil do současnosti postavou devatenáctiletého Pavla Kříže v dalším Soukupově filmu Láska z pasáže (1984), v podstatě pokračování snímku Vítr v kapse. Jeho hrdina ze slušné rodiny, kterou po otcově smrti opouští, žije sám v pronajaté garsonce. Třebaže je maturant, živí se jako čistič oken a zapadne do party starších povalečů, podvodníků, zlodějů a příživníků skrývajících se před denním světlem v pražských pasážích, bistrech a diskotékách. V tomto prostředí je pak křehká a čistá láska k málo úspěšné studentce Janě (T. Kulíšková) předem odsouzena k zániku. Parafráze jedné ze scén filmu se objevila i v Lipského a komedii Z. Podskalského Velká filmová loupež (1986). Dvojici protagonistů Vaculík a Tofi byl přímo na tělo napsán scénář Soukupovy kriminální komedie Kamarád do deště (1988), v níž se zopakoval model z předchozího snímku. Vaculík jako taxikář Tomáš je zde „kamarádem v nouzi“ Tofimu v roli číšníka Michala, který se zaplete se dvěma gaunery, jimž se oba přátelé patřičně pomstí. Režisér Soukup je pak oba ještě spojil, aby ve snímku Kamarád do deště II – Příběh z Brooklynu (1992) pokračovali v osudech hrdinů. Tomáš a Michal už předchozí prostředí opustili, ale i jako spokojení podnikatelé čelí nebezpečí ze strany někdejších protivníků. Mezitím se představil i ve dvou hlavních rolích mladých mužů, jejichž milostná vzplanutí se odehrávala v neutěšené době naší historie. Ke konci 2. světové války je situován melodramatický příběh K. Kachyni Oznamuje se láskám vašim (1988), v němž se jako český lodník Karel Svorník citově sblíží s mladičkou německou dívkou Ulrikou (M. Hrubešová), dcerou velitele koncentračního tábora (L. Lakomý). Nenaplněny zůstanou i milostné vztahy jeho hrdiny z Olmerovy adaptace Škvoreckého románu Tankový prapor (1991). Zatímco rotný Dany Smiřický vzpomíná během vojenské služby na svou lásku Lizetku, prožije milostnou romanci s důstojnickou paničkou Janinkou (S. Chytrová). Téma lásky je leitmotivem i Soukupova historického diptychu o slavných soubojích Divoká srdce (1989), kde v první povídce Dlužný výstřel hrál lehkomyslného poručíka Orlova, hrdinu Puškinovy povídky. V 90. letech se na plátně objevil ve dvou ústředních postavách současných mladých mužů, kteří mají leccos společného – oba fotografují a po něčem pátrají. V Olmerově kriminálním thrilleru Nahota na prodej (1993) je to novinář Egon, který se s Američankou českého původu Nancy (Karla Třísková) a soukromým detektivem (J. Krampol) vydává po stopách ztracené dívky. V psychologickém dramatu F. Renče Válka barev (1995) hraje profesionálního fotografa Ondřeje, pokoušejícího se objasnit pozadí vražedného útoku, jehož byl svědkem. Se zlem bojuje i tovaryš Kujbaba, který v Troškových pohádkách Z pekla štěstí (1999) a Z pekla štěstí 2 (2001) pomáhá s kamarády poctivému a moudrému Honzovi (M. Šimůnek) a jeho milované Markýtce (M. Kuklová) proti lidské zlobě a závisti. Kladnou postavou, vlídným generálem, byl v jiném Troškově pohádkovém příběhu Princezna ze mlejna 2 (2000). Zatím naposledy ho diváci v kinech viděli ve vedlejší roli majitele prosperujícího autosalonu Karase, jednoho z přátel hlavního hrdiny Štěpána (P. Kříž) v posledním dílu „básnické pentalogie“ Jak básníci neztrácejí naději (2003) D. Kleina, a jako šlechtice Marka z Vartemberka v Nikolaevově středověké detektivce Jménem krále (2009). Oč méně šancí má nyní ve filmu, o to víc hraje v televizi (a to už od studentských dob), kde mu navíc nabízejí pestřejší škálu postav v řadě her, inscenací a filmů různých žánrů (Cukrárna, 1978; Vyhnanství, 1982; Větrná setba, 1983; Této noci v tomto vlaku, 1983; Brakýři, 1983; Psí kůže, 1983; Adam a Eva, 1984; Cawdor a Fera, 1985; Dva t. č. v zel. hl. dvě veselé nekuřačky, 1985; Jestřábí věž, 1984; Radostný život posmrtný, 1990; Láska zlatnice Leonetty, 1991; Nesmluvená setkání, 1994; Kníže Václav, 1995; Netrpělivost srdce, 1995; Ani málo, ani moc, 1999; Vyvraždění rodiny Greenů, 2002; Miláček, 2002; Chlípník, 2002; Past, 2003 aj.). Stal se oblíbeným hercem statečných venkovských chasníků i hodných princů v pohádkách (O velkém nosu, 1983; Berenika, 1989; Zelený rytíř, 1993; Zlaté hejno, 1994; Hrad stínů, 1995; Jediná na světě, 1995; Vojtík a duchové, 1997; O zlé a dobré vodě, 1997; O třech ospalých princeznách, 1997; Cyprián a bezhlavý prapradědeček, 1997; Pán hradu, 1999; Pohádkové počasí, 2008; Fredy a Zlatovláska, 2008; Fišpánská jablíčka, 2008 aj.). Postavou nesmělého žokeje Michala z Hubačova a Filipova seriálu Dobrá Voda (1982) odstartoval účinkování v seriálech, když se vystříhal těch „budovatelských“ (Malý pitaval z velkého města, 1982; Sanitka, 1984; Třetí patro, 1985; Dobrodružství kriminalistiky, 1989; Lékárníkových holka, 1996; Draculův švagr, 1996; Motel Anathema, 1996; Četnické humoresky, 2000; Případy detektivní kanceláře Ostrozrak, 2000; Přízraky mezi námi, 2000; Černí baroni, 2004; Strážce duší, 2004; Poslední sezona, 2006; Eden, 2006; Proč bychom se netopili, 2007 a Soukromé pasti 2008). Je jedním z mála, který odmítá nabídky komerčních televizí a natáčí jen pro ČT. Občas moderuje společenské akce a podniká v hotelových službách: vlastní společnost Good Bed Agency, zajišťující zejména ubytování zahraničním film. štábům).

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!