V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

VACEK, Zlatomír

Zlatomír VACEK (* 22. 10. 1918 Vídeň, † 3. 12. 1972 Brno)  – herec; manžel herečky Ludmily Štětinové (* 1922). Múzické nadání zdědil zřejmě po otci, poštovním úředníkovi a hráči na lesní roh. Vyrůstal v Brně, kam se roku 1920 vrátili rodiče z Vídně. Zde maturoval na gymnáziu (1938) a zapsal se na FF MU. Po uzavření vysokých škol začal studovat herectví na Státní konzervatoři v Brně (1939–43) a současně hrál a zpíval v brněnském souboru Zelená sedma. Po absolutoriu jeho krátkou činnost v Lidovém divadle přerušilo totální nasazení v Berlíně, odkud se vrátil až po osvobození. Z tříměsíčního angažmá ve Svobodném divadle přešel v září 1945 do Národního divadla, respektive Státního divadla v Brně, kde působil až do smrti s výjimkou let 1959–63, kdy byl členem Divadla ABC a Městských divadel pražských. Jeho charakterizační umění vyrůstalo z báze expresionismu, nevyhýbalo se však ani grotesce. Hrál nejrůznější typy rolí (milovníky jen sporadicky) od epizodicky načrtnutých přes jednolitě charakterní až po složitě vnitřně odstíněné. K nejzdařilejším kreacím posledního desetiletí, v němž se stal jednou z opor souboru, patřil král Claudius z Hamleta, španělský vojevůdce Pizarro v Shafferově Královském honu na slunce, a především trojrole Cervantesa, Dona Quijota a Alonza Quijána v muzikálu Muž z la Manchy. Hlasové kvality, plastický a tvárný hlas, smysl pro odstíny i stylovou jednotu mluvního projevu a jeho přirozenost mu přinesly i stovky rolí v rozhlase a dabingu. Byl také častým recitátorem na Večerech poezie. Jeho mužného zjevu a hereckých kvalit využíval od konce 40. let i film, ale jen v menších a epizodních rolích, mezi nimiž převažovaly městské a venkovské dělnické typy (Dnes o půl jedenácté, 1949; Ještě svatba nebyla…, 1954; Zelené obzory, 1962; Černá dynastie, 1962) a postavy nacistických vojáků (Reportáž psaná na oprátce, 1961; Transport z ráje, 1962; Lekce, 1971). Psychologicky složitý portrét rezignovaného muže působivě vystihl v ústřední postavě stárnoucího a unaveného šéflékaře zchátralého špitálu Andreje Jefimoviče Ragina v Balaďově podobenství Archa bláznů (1970, 1990) podle Čechovovy povídky Pavilón č. 6. Hrál též v televizi (Útěk do Budína, 1966; Obyčejný člověk, 1966; Balada o siedmich obesených, 1969; Já jsem Osango, 1969; Babí léto, 1971).
Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!