V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

URBÁNEK, Karel (2)

Karel (2) URBÁNEK (* 13. 2. 1930 Praha)  – herec; manžel herečky J. Vychodilové a bývalý manžel zpěvačky N. Urbánkové. Po ukončení hereckých studií na DAMU (1953) sbíral první profesionální zkušenosti ve Východočeském divadle v Pardubicích (rytíř Des Grieux v Manon Lescaut, Perdica v dramatizaci Mussetova románu Neradno s láskou zahrávat si, titulní hrdina Hugovy hry Ruy Blas), kam se roku 1957 znovu vrátil, když mezitím dvě sezony strávil v zájezdovém souboru vinohradského Ústředního divadla čs. armády. Od roku 1961 již trvale působí v Praze, nejprve jako herecký protagonista kabaretního divadélka Paravan (role ve hrách J. R. Picka, kde měl též podíl autorský, ale režíroval i v jiných kabaretech) a od roku 1965 zůstal po tři desetiletí věrný jediné scéně: libeňskému Divadlu S. K. Neumanna, respektive Divadlu pod Palmovkou (Stomil v Mrožkově Tangu, Maximovič v Hodině H, František v Rodinné slavnosti, Serebrjakov ve Strýčku Váňovi, Arnulf ve Škole žen, porotce č. 10 ve 12 rozhněvaných mužích, Glóf Ratinier v komedii Zelňačka). Rozhlasoví posluchači si ho pamatují zejména z nekonečného seriálu Jak se máte, Vondrovi?, kde po boku J. Švorcové představoval otce rodiny Karla Vondru. V kinech se uvedl jednou z hlavních rolí v Pinkavově komedii ze života maturantek Neobyčejná třída (1964). Hrál v ní profesora češtiny Křivku, jehož studentky podezírají z nespravedlivého známkování, a proto shromažďují důkazy pomocí magnetofonových nahrávek, jejichž pořizování nakonec předčasně zastaví. Výstižnou charakteristikou vybavoval pak na film. plátně i na tv. obrazovce většinou jen menší figury. Nejčastěji šlo o uniformované nebo civilně oblečené příslušníky bezpečnosti a tajné policie (Svědectví mrtvých očí, 1971; Drahé tety a já, 1974; Brácha za všechny peníze, 1978; Romaneto, 1980), vojáky různých armád (Perlový náhrdelník, 1965; Svítalo celou noc, 1980; Ta chvíle, ten okamžik, 1981), lékaře různých specializací (Muž, který stoupl v ceně, 1967; Sázka na třináctku, 1977), vedoucí a řídící pracovníky (Hřiště, 1975; Víkend bez rodičů, 1981; Sny o Zembezi, 1982), vysoké úředníky a funkcionáře byrokratického střihu (Kronika žhavého léta, 1973; Božská Ema, 1979; Temné slunce, 1980; Díky za každé nové ráno, 1994). Zahrál si také třeba souseda titulních hrdinů (Naše bláznivá rodina, 1968), obhájce u soudu (Ďábelské líbánky, 1970), císařského komořího a rádce Langa (Pan Vok odchází, 1979), venkovského muzikanta (Únos Moravanky, 1982), konfidenta gestapa (Příhody pana Příhody, 1982) a kostelníka (Láska s vůní pryskyřice, 1984) anebo dr. Šafáře (Díky za každé dobré ráno, 1993). V obdobných typech postav se od konce 60. let prezentuje na tv. obrazovce v mnoha inscenacích (Obžalovaná, 1969; Hlavní přelíčení, 1971; Konec jedné služební cesty, 1971; Poslední královna, 1974; Příjemce platí v dolarech, 1982; Bronzová spirála, 1988; Všechny krásy života, 1989; Chladné srdce, 1996; Králův šašek, 1997), a zejména v seriálech (30 případů majora Zemana, 1974–79; Chalupáři, 1975; Nemocnice na kraji města, 1977; Dobrodružství kriminalistiky, 1989; Redakce, 2004; Ranč u Zelené sedmy, 2005). Za celoživotní mistrovství v dabingu získal Cenu Františka Filipovského (1999). Vedle interpretační tvorby se projevoval i literárně. Napsal scénář k tv. inscenaci Zločin v duhovém zálivu (1969), spolupodílel se na námětu Gajerova filmu Pod Jezevčí skálou (1978) a vydal knihu Vyznání o životě (1985). Nadace Život umělce mu udělila cenu Senior Prix (1999).
Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!