V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

TVRZNÍKOVÁ, Jaroslava

Jaroslava TVRZNÍKOVÁ (* 17. 4. 1940 Praha)  – herečka a novinářka; manželka herce a novináře M. Štěpánka a matka scénografa Jana Štěpánka (* 1970). Jako středoškolačka se zajímala o archeologii, kterou chtěla zprvu studovat, ale poté ve volbě budoucí profese zvítězila jiná záliba – herectví. Nejprve se stala žačkou dramatického Studia E. F. Buriana (1957–59), ve výuce pokračovala na DAMU, po jejímž absolvování (1962) získala angažmá v pražském Divadle S. K. Neumanna (Růženka ve Štechově Třetím zvonění, Rozárka v Paličově dceři). Od roku 1965 byla členkou činohry Národního divadla. Z rolí naivek se rychle propracovala k charakterním úlohám, v nichž uplatňovala konverzační obratnost, smysl pro koketerii a svěží dívčí půvab. Pro její hrdinky byla příznačná otevřenost a morální čistota. Ať tragické či komické, vždy šlo o postavy dramatické, jejichž charakter, myšlení a city vystihovala střídmými gesty, jemnou mimikou tváře a hlasovou intonací, blízkou civilnímu projevu. Z jevištních kreací zaslouží vzpomenout aspoň její Ofélii z Hamleta, Helenu ze Snu noci svatojánské, Barblin z Frischovy Andorry, Adélu z Domu Doni Bernardy, lady Teazlovou z Sheridanovy Školy pomluv, Dorotku ze Strakonického dudáka, Duňašu z Višňového sadu, Mahulenu z Radúze a Mahuleny, Myšku z Örkényho Kočičí hry. Jejímu div. herectví předcházelo několik významných rolí filmových. Zcela poprvé se na plátně objevila v dětské epizodce Weissova filmu Můj přítel Fabián (1953). Nebylo ji ještě ani šestnáct let, když si ji filmaři vybrali pro hlavní dívčí roli osiřelé Bláži v první film. adaptaci knihy Marie Majerové Robinsonka (1956) v režii Jaromíra Pleskota (otce hrál L. Pešek, služebnou Toničku L. Havelková a mladého Jardu Duchoně (R. Jelínek). Menší dívčí roli vytvořila v Gajerově Ročníku 21 (1957) a v Novákových Štěňatech (1957). V komedii Bořivoje Zemana Páté kolo u vozu (1958) byla dcerou manželů Janurových (V. FabianováM. Nedbal), v jejichž moderní domácnosti čilá babička (Z. Baldová) rozhodně tím „pátým kolem u vozu“ nebyla. Následovala hlavní ženská úloha v Gajerově dramatu o melioraci jihočeských blat Sedmý kontinent (1960). Hrála v něm dceru starého bagristy Rubeše (J. Marvan) a milou mazače Vaška (M. Sládek). V dalším Gajerově filmu Králíci ve vysoké trávě (1961) ztělesnila mladou vesnickou učitelku, hájící při výchově desetiletého Martina (M. Koblic) „pokrokovou“ linii proti místnímu faráři (V. Lohniský), a zejména proti bigotní a pokrytecké Martinově matce (A. Hegerlíková). Vesnickou učitelku si zopakovala i v příběhu ze současnosti Neschovávejte se, když prší (1962), kde jí režisér Zbyněk Brynych svěřil ústřední postavu Ivany Krejčové, která úspěšně zasáhla nejen do veřejného života zapadlé pohraniční obce, ale i do vnitřního života některých spoluobčanů. První etapu film. kariéry uzavřela na téměř deset let postavou výjimečně oděnou do historického kostýmu: Anka, německými křižáky unesená nevěsta mladého zemana Ondřeje Keřského (P. Kostka), v Daňkově autorském snímku z období husitských válek Spanilá jízda (1963). Na počátku 70. let si znovu zahrála vesnickou učitelku v komedii Jaroslava Macha Zlatá svatba (1972) a v epizodní postavě partyzánky se mihla v okupačním dramatu Ivo Nováka Poslední ples na rožnovské plovárně (1974). Se dvěma závažnými, psychologicky náročnými úkoly před kamerou se vyrovnávala v gottwaldovských ateliérech. V Pinkavově snímku Chlapi přece nepláčou (1979) hrála s L. Frejem adoptivní rodiče malého hrdiny Pepíka (Jiří Strnad) a v Koskově Trnovém poli (1980) byla lékařkou Martinou Holkovou, ošetřující v nemocnici předsedu jihomoravského JZD (K. Vochoč), k němuž ji pojil silný citový vztah. S českou kinematografií se rozloučila drobnou figurou kuchařky ve škole ze Svobodova filmu Dívka s mušlí (1980). Ve filmech také několikrát propůjčila svůj hlas jiným herečkám, např. M. Kladrubská (Ledoví muži, 1960), K. Chadimové (Valčík pro milión, 1960), H. Škrdlantové (Spadla s měsíce, 1961), H. Čočkové (Transport z ráje, 1962) a J. Andrsové (Kočičí princ, 1978). Věnovala se také dabingu (namluvila např. Susan Hampshire v britském tv. seriálu podle Galsworthyho trilogie Sága rodu Forsythů). Diváci ji vídali na obrazovce v tv. hrách a inscenacích (Romance štědrovečerní, 1963; Neviditelný, 1965; Evžen Oněgin, 1967; Holka na vdávání, 1972; Splynutí duší, 1976; Konečná stanice, 1977; Dům na konci města, 1977; Zákon rovnosti, 1978) a seriálech (Chalupáři, 1975; Nemocnice na kraji města, 1977). Roku 1981 emigrovala s manželem a dvěma dětmi do Rakouska, od roku 1983 žili v Mnichově, kde spolupracovala s rozhlasovou stanicí Rádio Svobodná Evropa, hrála na několika tamních scénách, vyučovala herectví a vedla div. společnost Franz Werfel Theater. Po návratu do vlasti roku 1994 pracuje jako režisérka Rádia Svobodná Evropa v Praze, od roku 1996 pedagogicky působí na pražské DAMU a velmi ojediněle účinkuje v televizi (Travis, 1996; Svatba, 1997; seriál Hotel Herbich, 1999) a na jevišti (tetka v Gazdině robě, inscenace Divadla Na zábradlí).
Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!