TVRZNÍKOVÁ, Jaroslava
Jaroslava TVRZNÍKOVÁ (* 17. 4. 1940 Praha)
–
herečka a novinářka; manželka herce a novináře
M. Štěpánka a matka scénografa Jana Štěpánka (* 1970). Jako středoškolačka se zajímala o archeologii, kterou chtěla zprvu studovat, ale poté ve volbě budoucí profese zvítězila jiná záliba – herectví. Nejprve se stala žačkou dramatického Studia E. F. Buriana (1957–59), ve výuce pokračovala na DAMU, po jejímž absolvování (1962) získala angažmá v pražském Divadle S. K. Neumanna (Růženka ve Štechově
Třetím zvonění, Rozárka v
Paličově dceři). Od roku 1965 byla členkou činohry Národního divadla. Z rolí naivek se rychle propracovala k charakterním úlohám, v nichž uplatňovala konverzační obratnost, smysl pro koketerii a svěží dívčí půvab. Pro její hrdinky byla příznačná otevřenost a morální čistota. Ať tragické či komické, vždy šlo o postavy dramatické, jejichž charakter, myšlení a city vystihovala střídmými gesty, jemnou mimikou tváře a hlasovou intonací, blízkou civilnímu projevu. Z jevištních kreací zaslouží vzpomenout aspoň její Ofélii z
Hamleta, Helenu ze
Snu noci svatojánské, Barblin z Frischovy
Andorry, Adélu z
Domu Doni Bernardy, lady Teazlovou z Sheridanovy
Školy pomluv, Dorotku ze
Strakonického dudáka, Duňašu z
Višňového sadu, Mahulenu z
Radúze a Mahuleny, Myšku z Örkényho
Kočičí hry. Jejímu div. herectví předcházelo několik významných rolí filmových. Zcela poprvé se na plátně objevila v dětské epizodce Weissova filmu
Můj přítel Fabián (1953). Nebylo ji ještě ani šestnáct let, když si ji filmaři vybrali pro hlavní dívčí roli osiřelé Bláži v první film. adaptaci knihy Marie Majerové
Robinsonka (1956) v režii Jaromíra Pleskota (otce hrál
L. Pešek, služebnou Toničku
L. Havelková a mladého Jardu Duchoně (
R. Jelínek). Menší dívčí roli vytvořila v Gajerově
Ročníku 21 (1957) a v Novákových
Štěňatech (1957). V komedii Bořivoje Zemana
Páté kolo u vozu (1958) byla dcerou manželů Janurových (
V. Fabianová a
M. Nedbal), v jejichž moderní domácnosti čilá babička (
Z. Baldová) rozhodně tím „pátým kolem u vozu“ nebyla. Následovala hlavní ženská úloha v Gajerově dramatu o melioraci jihočeských blat
Sedmý kontinent (1960). Hrála v něm dceru starého bagristy Rubeše (
J. Marvan) a milou mazače Vaška (
M. Sládek). V dalším Gajerově filmu
Králíci ve vysoké trávě (1961) ztělesnila mladou vesnickou učitelku, hájící při výchově desetiletého Martina (M. Koblic) „pokrokovou“ linii proti místnímu faráři (
V. Lohniský), a zejména proti bigotní a pokrytecké Martinově matce (
A. Hegerlíková). Vesnickou učitelku si zopakovala i v příběhu ze současnosti
Neschovávejte se, když prší (1962), kde jí režisér Zbyněk Brynych svěřil ústřední postavu Ivany Krejčové, která úspěšně zasáhla nejen do veřejného života zapadlé pohraniční obce, ale i do vnitřního života některých spoluobčanů. První etapu film. kariéry uzavřela na téměř deset let postavou výjimečně oděnou do historického kostýmu: Anka, německými křižáky unesená nevěsta mladého zemana Ondřeje Keřského (
P. Kostka), v Daňkově autorském snímku z období husitských válek
Spanilá jízda (1963). Na počátku 70. let si znovu zahrála vesnickou učitelku v komedii Jaroslava Macha
Zlatá svatba (1972) a v epizodní postavě partyzánky se mihla v okupačním dramatu Ivo Nováka
Poslední ples na rožnovské plovárně (1974). Se dvěma závažnými, psychologicky náročnými úkoly před kamerou se vyrovnávala v gottwaldovských ateliérech. V Pinkavově snímku
Chlapi přece nepláčou (1979) hrála s
L. Frejem adoptivní rodiče malého hrdiny Pepíka (Jiří Strnad) a v Koskově
Trnovém poli (1980) byla lékařkou Martinou Holkovou, ošetřující v nemocnici předsedu jihomoravského JZD (
K. Vochoč), k němuž ji pojil silný citový vztah. S českou kinematografií se rozloučila drobnou figurou kuchařky ve škole ze Svobodova filmu
Dívka s mušlí (1980). Ve filmech také několikrát propůjčila svůj hlas jiným herečkám, např.
M. Kladrubská (
Ledoví muži, 1960),
K. Chadimové (
Valčík pro milión, 1960),
H. Škrdlantové (
Spadla s měsíce, 1961),
H. Čočkové (
Transport z ráje, 1962) a
J. Andrsové (
Kočičí princ, 1978). Věnovala se také dabingu (namluvila např. Susan Hampshire v britském tv. seriálu podle Galsworthyho trilogie
Sága rodu Forsythů). Diváci ji vídali na obrazovce v tv. hrách a inscenacích (
Romance štědrovečerní, 1963;
Neviditelný, 1965;
Evžen Oněgin, 1967;
Holka na vdávání, 1972;
Splynutí duší, 1976;
Konečná stanice, 1977;
Dům na konci města, 1977;
Zákon rovnosti, 1978) a seriálech (
Chalupáři, 1975;
Nemocnice na kraji města, 1977). Roku 1981 emigrovala s manželem a dvěma dětmi do Rakouska, od roku 1983 žili v Mnichově, kde spolupracovala s rozhlasovou stanicí Rádio Svobodná Evropa, hrála na několika tamních scénách, vyučovala herectví a vedla div. společnost Franz Werfel Theater. Po návratu do vlasti roku 1994 pracuje jako režisérka Rádia Svobodná Evropa v Praze, od roku 1996 pedagogicky působí na pražské DAMU a velmi ojediněle účinkuje v televizi (
Travis, 1996;
Svatba, 1997; seriál
Hotel Herbich, 1999) a na jevišti (tetka v
Gazdině robě, inscenace Divadla Na zábradlí).
