V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

TŘEBOVSKÝ, Alexander

Alexander TŘEBOVSKÝ vl. jm. Alexandr Nerad, pseudonym Lexa Darén (* 26. 2. 1876 Praha, † 26. 3. 1935 Urgolka u obce Drahovo-Holice na Podkarpatské)herec a divadelní režisér; manžel herečky Terezie Nemanské Třebovské a otec motocyklového (plochodrážního) závodníka Ladislava Nerada (1903-1934). Narodil se v Uršulinských kasárnách do rodiny důstojníka. Studoval reálku a lesnickou akademii v Bělé. V osmnácti letech zběhl k divadlu, kde začínal v kočovné společnosti ředitele Ladislava Chmelenského. U cestujících div. sdružení (K. F. Štětka, Vladimír Housa, F. Kaňkovský, Jan Blažek) vydržel až do roku 1910, kdy získal angažmá jako herec a režisér u činohry Národního divadla v Brně. Uváděl zde Ibsenovy a Strindbergovy hry a zřetelně se tu vyhranilo i jeho herectví. Po odchodu do Prahy působil nejprve ve Švandově Intimním divadle (1912–14), poté v Městském divadle Královských Vinohrad (1914–17). Tehdy stál na vrcholu své umělecké dráhy a významným způsobem se podílel na rozvoji expresionistického herectví. Na vinohradské scéně se nejvýrazněji zapsal rolí Moskeho v Hilarově režii Sternheimovy satirické komedie Snob (1915). Vynikl jako interpret temperamentního intelektu a nervózně neklidného výrazu se schopností groteskní nadsázky i expresivní zkratky. Své postavy stále zřetelněji konstruoval a zbavoval se zátěže psychologické drobnokresby. Ještě za 1. světové války (1917) se stal členem činohry Národního divadla, kde již plnil menší úkoly řady směrů a charakterů, které mu sice umožňovaly uplatnit smysl pro myšlenkově vytříbený nebo groteskně komický výraz, jen zřídka však odpovídaly jeho založení. Profesní a nejspíš i soukromé důvody (trpěl nervovými potížemi) stály za jeho předčasným penzionováním (1932). Nevytíženost na domovské scéně ho vedla k častému hostování u venkovských společností, ale hrál i s ochotnickými soubory malých měst a spolupracoval s pražskými loutkáři. Další platformu nalezl před kamerou, kde podle dobového tisku vytvořil jedny z prvních rolí ve dvou nedochovaných filmech: psychiatr Klár v dramatu z hereckého prostředí Yorickova lebka (1919) režiséra Miloše Nového a pokladník Sejkora v Kvapilově čapkovské pohádce Zlatý klíček (1922). Jeho kreace lze ocenit až v následujících dvou němých filmech: v dramatu Batalion (1927) režiséra P. Pražského a v adaptaci románu Jana Vrby Boží mlýny (1929), kde mu režisér Josef Medeotti-Boháč svěřil hlavní roli starého sedláka Tomáše Záhoře, který se z touhy po majetku dopustí křivé přísahy a nadpřirozená spravedlnost neúprosně potrestá provinilce i jeho dva syny (J. W. SpeergerL. H. Struna). Vyhledávaným film. hercem se pak stal ve zvukové éře. Jako představitel menších i velkých figur se objevil ve dvaceti snímcích různé umělecké úrovně, často čerpajících náměty z oblíbených literárních předloh domácích autorů. Šlo o větší party v režii M. Friče – chodský předák Krištof Hrubý z Dražinova v Psohlavcích (1931) či policejní agent Bretschneider v komedii podle Haškovy knihy Dobrý voják Švejk (1931) – ale i Krňanského: strýc Felix z přepisu Herrmannova příběhu Kariéra Pavla Čamrdy (1931), vrchní rada Michal Max z Mílova podle Raisových Zapadlých vlastenců (1932) a hajný Vavrucha podle Klostermannovy prózy Ze světa lesních samot (1933). K větším úlohám patří i soudní rada Jäger v adaptaci Koptova románu Třetí rota (1931) S. Innemanna, děda Kučera v sociálním dramatu V. Kubáska Svítání (1933), starosta Rohan v lidové komedii J. Svitáka Život vojenský, život veselý (1934) a hajný Mrština v Rovenského přepisu Šmilovského románu Za ranních červánků (1934); k menším úlohám pak předseda soudu (Karel Havlíček Borovský, 1931), ředitel divadla (Pudr a benzin, 1931), policejní rada (Pobočník Jeho Výsosti, 1931), předseda senátu (Anton Špelec, ostrostřelec, 1932; S vyloučením veřejnosti, 1933), komorník (Madla z cihelny, 1933), hrabě (V tom domečku pod Emauzy, 1933) a bankéř (Hej-Rup!, 1934). S veřejností se na plátně rozloučil postavou generálního ředitele Havlíka ze Svobodovy komedie Koho jsem včera líbal? (1935), jejíž premiéra se konala až měsíc po jeho smrti. V té době už opustil Prahu a uchýlil se do nejvýchodnějšího cípu tehdejší republiky, kde žil ve srubu ve společnosti chovných psů. Zemřel za nejasných okolností (údajně oběť neštěstí při honu na černou zvěř).

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!