V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

TOMSA, Jaroslav

Jaroslav TOMSA (* 19. 2. 1930 Praha, † 4. 8. 2015 Praha)vrcholový sportovec, kaskadér a herec. Vyrůstal v Holešovicích jako druhorozený syn mechanika a zapáleného ochotníka. Vyučil se jemným mechanikem u firmy V. Hodek – letecké přístroje. Od dětství aktivně sportoval. K fotbalu, který hrál od devíti let za holešovický klub, si přibral ve čtrnácti ještě tenis, a zejména box a lední hokej, jimž se věnoval vrcholově. V ringu, kde začínal nejprve trénovat v Českém lvu, postupně reprezentoval na prvoligové úrovni v kategorii polotěžké váhy řadu pražských klubů. Úspěšně si počínal i jako hokejista (mj. I. ČLTK) až do roku 1956, kdy pro zranění musel kariéru ukončit; půl roku pak ještě trénoval rohovníky ve Finsku (1967). Od svých dvaatřiceti let sportuje už jen rekreačně. Vedle sportu pracoval jako telekomunikační montér. K filmování se dostal počátkem 60. let, kdy se stal hereckým představitelem jednoho z hokejistů juniorského družstva ve sportovní komedii Vladimíra Síse Ledoví muži (1960). Podruhé ho do film. ateliéru přizvali, aby s dalšími boxery, judisty a zápasníky sehráli rváče v Balíkově tragikomedii podle Nesvadbovy povídky Tarzanova smrt (1962). Ze stejných důvodů se znovu sešli při natáčení westernové parodie O. Lipského Limonádový Joe aneb Koňská opera (1964). Zde se již zformovalo jádro budoucího týmu barrandovských kaskadérů, tvořeného vesměs bývalými vrcholovými sportovci (Z. Srstka, K. Vítek, K. Engel, O. Rademacher, J. Sejk aj.), který se pod jeho dlouholetým vedením postupně rozrůstal, obměňoval a omlazoval. Před kamerou se uplatňoval jako kaskadér, dubl a rváč ve fyzicky náročných a životu nebezpečných scénách v desítkách titulů různých žánrů, nejčastěji dobrodružných, kriminálních, válečných, ale i komediálních snímcích s historickou tematikou i současnými náměty. Několikrát navlékl i boxerské rukavice (Dáma na kolejích, 1966; Rytmus 1934, 1980). Jeho časté kostýmy tvořily vojenské uniformy různých armád a různých epoch (Poslední růže od Casanovy, 1966; Maratón, 1968; Klíč, 1971; Dny zrady, 1973; Noc na Karlštejně, 1973; Sokolovo, 1974; Honza málem králem, 1977; Píseň o stromu a růži, 1978; Signum laudis, 1980; Svítalo celou noc, 1980; Poslední propadne peklu, 1982; …nebo být zabit, 1985). V civilu i ve stejnokrojích představoval policisty (Happy end, 1967; Zabil jsem Einsteina, pánové…, 1969; Lupič Legenda, 1972; Záchvěv strachu, 1983), strážníky (Lucie a zázraky, 1970; Stín kapradiny, 1985) a další příslušníky bezpečnostních složek (Každý den odvahu, 1964; U telefonu Martin, 1966; Transit Carlsbad, 1966; Odvážná slečna, 1969; „Pane, vy jste vdova!“, 1970; Smrt si vybírá, 1972). Někdy měl v jednom snímku i víc úloh: v Láskách mezi kapkami deště (1979) K. Kachyni mu vedle funkce kaskadéra připadly postavičky frajera, policisty a ajznboňáka. Ze známých herců, které zastoupil v nebezpečných situacích, jmenujme alespoň J. Šlitra (Zločin v šantánu, 1968), J. KrampolaZ. Řehoře (Oáza, 1972), J. Líra (Tři chlapi na cestách, 1973), M. Williga (Za volantem nepřítel, 1974), K. Gotta (Hvězda padá vzhůru, 1974) a P. Zedníčka (Hrozba, 1978). Filmografie se mu rychle rozrůstala i o drobné roličky, jež nevyžadovaly už jen fyzickou zdatnost a v nichž někdy i promluvil: vesničan (Den sedmý, osmá noc, 1969), gangster Luis („Čtyři vraždy stačí, drahoušku“, 1970), barončin lokaj (Slaměný klobouk, 1971), kriminalista (Drahé tety a já, 1974; Jak chutná smrt, 1995), padouch (Adéla ještě nevečeřela, 1977), číšník (Což takhle dát si špenát, 1977), horník (Hněv, 1977), pravěký zloděj (Osada Havranů, 1977), hazardní karetní hráč (Past na kachnu, 1978), montér (Lvi salónů, 1978), astronom (Julek, 1979), vedoucí prodejny (Modrá planeta, 1979), řidič (Rukojmí v Bella Vista, 1980), hasič (Postřižiny, 1980), barman (Buldoci a třešně, 1981) a profesor (Srdečný pozdrav ze zeměkoule, 1982) anebo pacient v komedii Jak básníkům chutná život (1987). Do diváckého povědomí se zapsal jako zlotřilý pistolník Mac z westernu, na který chodí opakovaně do kina nesmělý František Koudelka (L. Sobota), hlavní hrdina komedie O. Lipského Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974), aby si natrénoval úder pěstí. Kromě již zmíněných epizodek vytvořil několik větších, a dokonce i dvě hlavní role. V dramatickém příběhu slov. režiséra Dušana Trančíka Víťaz (1978) ztělesnil životního ztroskotance, opraváře pneumatik a bývalého rohovnického šampióna Vladimíra Valhara, jednoho z dvojice hrdinů protikladných charakterů, vyznávajících zcela odlišné životní principy, jejichž osudy se po letech zkříží v ringu. Protihráčem v úloze majetného a šťastně ženatého Vinca Moravce mu byl slov. herec Jaroslav Pucher. Druhou velkou, stejně dramaticky exponovanou kreaci předvedl ve Schmidtově hudebním filmu s kriminální zápletkou Koncert (1980). Spolu s I. Pokorným hráli dvojici uprchlých trestanců přezdívaných Daun a Sněhurka, kteří si zadržením rukojmí na rockovém koncertu snaží zajistit přechod přes hranici. Přesvědčivě zvládl i vedlejší roli trenéra reprezentačního družstva pětibojařů Poura v Matulově sportovním dramatu Stupně poražených (1988). Jako kaskadér nebo poradce a koordinátor se podílel i na řadě zahraničních filmů natáčených od 60. let na našem území, např. válečná dramata Most u Remagenu/The Bridge at Remagen (1968) a Na západní frontě klid/All Quiet on the Western Front (1979). Své schopnosti a zkušenosti v hojné míře prokázal v televizi (seriály Hříšní lidé Města pražského, 1968–69; Pan Tau, 1969; Byl jednou jeden dům, 1974; 30 případů majora Zemana, 1974–79; Nemocnice na kraji města, 1978, 1981; Arabela, 1980; Návštěvníci, 1981–83; Sanitka, 1984) i na div. scénách, zejména v Praze (Národní divadlo, Laterna magika, Rokoko, Divadlo ABC, Divadlo Komedie, Labyrint). Roku 1989 založil agenturu film. kaskadérů FILMKA, jejíž vedení posléze předal mladšímu kolegovi L. Lahodovi. Další celoživotní zálibou mu je i hra na foukací harmoniku (s profesionální skupinou foukacích harmonik Harmonyton vystupoval v 60. a 70. letech doma i v zahraničí, kde se účastnili soutěží ve Švýcarsku a Belgii). Své vzpomínky literárně zpracoval s Františkem Černochem v knize Pestrý život kaskadéra (2000). Nadace Život umělce mu udělila cenu Senior Prix (2000). Nelze ho zaměňovat s hercem obdobných epizod zejména mužů v uniformách (někdy spolu dokonce účinkovali v jednom filmu), jehož jméno ale v 1. pádu zní J. Toms.

 

 

 

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!